Mezi nejčastější stereotypy, které Češi rádi o sobě říkají a navzájem se jimi baví, jsou ponožky v sandálech. Konkurovat jim může snad jen obligátní půlitr točeného piva plzeňského typu v ruce člověka narvaného v tílku velikosti „po mladším bratrovi“. Občas se k tomu dodává, že to se samozřejmě týká těch „špatných a nevkusných“, čímž se člověk z osazenstva „ponožkářů v sandálech“ chytře vyčlení a zábava může pokračovat.
Ruku na srdce, kdo z nás tak oblečený někdy nešel? Když jsme třeba byli malá robátka o svém šatníku ještě nerozhodující, když se na výletě v horách radikálně změnila teplota a pohorky jsme nechali na chatě, když...
Ano, ono to opravdu vypadá trochu nevkusně, ale přijde mi, že zase o nic tak zásadního nejde. Koneckonců praktičnost tohoto obutí ocenili i staří Římané, když se vydali ukázat světu svoji civilizaci a došli i do tak chladných míst, jako je třeba dnešní Anglie. Údajně něco podobného na svá chodidla v chladnějších měsících navlékali i lidé z Egypta, takže ne, on to skutečně není novodobý „vynález“ a už vůbec nepochází z Čech.
Je to samozřejmě kulturní záležitost v závislosti na prostoru a čase. To, co bylo ok v antickém světě, nemusí být ok v současné České republice. Dnešní svět je ale v mnoha ohledech menší a mezi nás se dostávají i kulturní vlivy, které by dříve byly absolutně nemyslitelné. Tak třeba v Japonsku to prý není tak nezvyklé nosit (a nikdo se nad tím nepozastavuje). Pokud tedy příště v ulicích uvidíte někoho s ponožkami v sandálech, tak si vzpomeňte, že to klidně může být nějaký člověk ovlivněný „asijskou módou“, či snad cestovatel časem hledající Teutoburský les.
Nechceš zde reklamu napořád jen za 50 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Odebírat
Přihlášení
0 Komentáře
Nejnovější komentáře