Když přišli psi-mistrovský román z poválečných Beskyd

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Máte rádi romá­ny Scarlett Wilkové? Chcete se dozvě­dět, jak vypa­da­ly Beskydy v pová­leč­ném obdo­bí? Právě vám je urče­na novin­ka s názvem Když při­šli psi, jehož autor­kou je Scarlett Wilková. 

Margareta byla vel­mi pra­co­vi­tá a spo­lu s Františkem opra­vo­va­li dům. Měli dvě děti. Slávku a Živu. Po jejich smr­ti se oba sou­ro­zen­ci musí sami o sebe sta­rat. Další posta­vy, kte­ré se zde vysky­to­va­ly byly Ludmila, Ondráš, ale tře­ba i Karel. Všechny tyto posta­vy mají vel­mi zjiz­ve­né duše. Válka i vše kolem se na nich nesku­teč­ně pode­psa­lo. Zažili hroz­né věci a musí se s tím kaž­dý nějak vyrov­nat a sna­ží se na vše zapo­me­nout. Postupně, jak bude­te číst dál a dál se před vámi ote­vřou jed­not­li­vé osu­dy lidí, kte­ří pro­ži­li vál­ku se vším všu­dy. Příběh je vel­mi napja­tý. Osudy všech lidí vás chyt­nou za srd­ce a bude­te se chtít dozvě­dět, jak to nako­nec vše bylo. Postupně bude­te roz­plé­tat klubíč­ko udá­los­tí, kte­ré se vzá­jem­ně pro­lí­na­jí a ač to na prv­ní pohled nevy­pa­dá, tak do sebe i čás­ti děje zapa­da­jí. Postavy z romá­nu se vel­mi bály par­ty­zá­nů, ale i němec­kých vojá­ků.

Romány Scarlett Wilkové mám moc ráda. Miluji její oso­bi­tý způ­sob psa­ní. Nejedná se o milost­né romá­ny, ale romá­ny spo­je­né s dru­hou svě­to­vou vál­kou, líčí osu­dy lidí, jak se jim žilo v době vál­ky i v pová­leč­ném obdo­bí. Jedná se o vel­mi sil­né pří­běhy, vel­mi sil­ných lidí. Co vše vlast­ně pro­ží­va­li a mno­ho dal­ších zají­ma­vos­tí. Každý její pří­běh je vel­mi emo­tiv­ní a sto­jí za to si jej pře­číst. Pokud jste na tuto autor­ku ješ­tě nena­ra­zi­li a nic si od ní nepře­čet­li, urči­tě tak učiň­te. Věřte, že nebu­de­te urči­tě lito­vat. Příběh je psa­ný vel­mi čti­vě a oka­mži­tě vás vtáh­ne do děje. Chvílemi jsem dokon­ce měla dojem, že sly­ším ště­kat smeč­ku psů a vidím je. Autorka v tom­to romá­nu voli­la hod­ně postav, ale i přes­to ten­to román u mě neztrá­cel své kouz­lo. Je to tak straš­né, že kdo neměl za komu­nis­mu zná­mos­ti, měl pros­tě smůlu. Autorka vel­mi dob­ře popsa­la atmo­sfé­ru doby, i nád­her­nou pří­ro­du Beskyd, ale pou­ká­za­la i na vztah lidí ke psům. Tento pří­běh ve mně bude oprav­du hod­ně dlou­ho dozní­vat.

Ukázka z kni­hy:

O něko­lik měsí­ců poz­dě­ji při­šel táta s tím, že má pro ni dob­ré zaměst­ná­ní. Na národ­ním výbo­ru hle­da­jí sekre­tář­ku, tedy něko­ho, kdo umí zapi­so­vat a zaři­zo­vat nej­růz­něj­ší věci, dob­ré mís­to, hod­ně dob­ré, za odmě­nu.

„Jak to mys­líš, za odmě­nu?“ zepta­la se.

„No že ho nedo­sta­ne tak někdo.“

„A proč ho mám dostat já?“

„Protože mi to slí­bil Slávek Pavlica, on tam teď slo­vo, prý brzy bude před­se­da, však ho znáš, jeho sest­ra s tebou cho­di­la do krouž­ku a on tam prý taky jed­nu dobu tan­co­val. No Pavlica, z té růžo­vé vily na nábře­ží, jak se tam sta­lo to neštěs­tí v rodi­ně, však víš. Říkal jsem mu, že jsi cho­di­la do hos­po­dář­ské ško­ly, to mís­to na sekre­ta­ri­á­tu je pro tebe jako děla­né.“

Martin otec si už ovšem nechal pro sebe, že jde o odmě­nu za to, že tomu Pavlicovi coby býva­lý pro­tek­to­rát­ní čet­ník potvr­dil, že byl zapo­jen do odbo­jo­vé čin­nos­ti.

A Pavlica mu za to vydal potvr­ze­ní, že coby pro­tek­to­rát­ní čet­ník byl vždy vlas­ten­cem a s Němci spo­lu­pra­co­val jen nao­ko, aby díky této pozi­ci mohl pomá­hat lidem zapo­je­ným do odbo­je. Takové potvr­ze­ní bylo po vál­ce než zla­to, než pení­ze, než kus pole.

Marta nevě­dě­la nic o pro­ti­služ­bách, kte­ré se po vál­ce v mezi­lid­ských vta­zích sta­ly nej­dů­le­ži­těj­ším pla­ti­dlem, a tak si pomys­le­la: Aha, tak­že já mám dělat posko­ka bra­t­ro­vi té nafou­ka­né krá­vy, v jejichž bará­ku si teď Karel válí šun­ky? Ani za nic.

Jenže v té době byla podob­ně jako vět­ši­na mla­dých lidí ve sta­vu, kte­ré­mu se říka­lo plon­ko­vý. Všechno bylo roz­bi­té, fir­my nefun­go­va­ly, sed­lá­ci nemě­li pení­ze na zaměst­ná­vá­ní lidí, lidé nemě­li prá­ci, ale všich­ni měli chuť něco dělat, žít tak, jak žili před vál­kou, nebo pokud mož­no lépe.

Několik slov o autor­ce:

Scarlett Wilková je novi­nář­ka, kte­rá se psa­ní se věnu­je od chví­le, kdy po matu­ri­tě nastou­pi­la do redak­ce pod­ni­ko­vé­ho časo­pi­su v Ostravě. Poté pra­co­va­la pro různá média, posled­ních dva­cet let píše pře­de­vším pro Magazín DNES, kde se zamě­řu­je na roz­ho­vo­ry a téma­ta týka­jí­cí se spo­le­čen­ských tren­dů. Podílí se také na nezisko­vých pro­jek­tech týka­jí­cích se pro­ble­ma­ti­ky živo­ta lidí v seni­or­ském věku. Spolupracuje se spo­leč­nos­tí Post Bellum pro­vo­zu­jí­cí data­bá­zi Paměť náro­da. Pro ni zazna­me­na­la vzpo­mín­ky řec­kých pamět­ní­ků, kte­ré inspi­ro­va­ly romá­no­vý debut Až uvi­díš moře. Ve svém dru­hém romá­nu Ty chlad­né oči se dotý­ká téma­tu kola­bo­ra­ce s nacis­tic­kým reži­mem během dru­hé svě­to­vé vál­ky. Knihou Desetkrát a dost se vra­cí do Řecka. Její román Když při­šli psi líčí osu­dy oby­va­tel pová­leč­ných Beskyd.

Autorka: Scarlett Wilková

Žánr: spo­le­čen­ský román, čes­ká pró­za, román

Vydáno: Nakladatelství Motto, v spo­leč­nos­ti Albatros Media, Praha, 2024

Počet stran: 272

Vazba kni­hy: váza­ná s lami­no­va­ným pota­hem

ISBN: 978-80-267-2699-9

Knihu může­te kou­pit zde:

Když při­šli psi | Albatrosmedia.cz

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře