Koření života – Recenze
27.September.2007 Recenze Autor: Andrea Zahradníková
Láska kvete všude, i mezi sporáky. Catherine Zeta-Jones a Aaron Eckhart v uhlazeném hollywoodském romantickém příběhu o tom, že láska prochází žaludkem.
Koření života není původní americký projekt, ale remake jakéhosi německého filmu s názvem Recept na lásku. I když tomu název napovídá, nepletťe si to, prosím, s německými romantickými filmy podle Rosamundy Pilcher, které můžete vidět na Primě. Tohle je, jak jsem se dočetla, údajně docela slušná romantika a tak se není co divit, že po ní chňapnul Hollywood a nyní nám ji servíruje na zlatém podnose. (Kolik takových remaků vůbec v poslední době vzniklo? Že by tamním scénáristům docházely nápady?)
//
Koření života vypráví o ambiciózní šéfkuchařce Kate, která vede veskrze prázdný život, svázaný spoustou mnohdy zcela nesmyslných pravidel. Přesně stanovený řád jejího života naruší hned dvě události. První je velmi tragická – Katina sestra zemře při autonehodě a Kate tak připadne péče o její dceru Zoe. Netřeba zdůrazňovat, že to není nic lehkého. Druhá událost je pro Kate skoro stejně tragická jako ta první, ale my, romantiky znalí diváci víme, že to nakonec bude to nejlepší, co ji mohlo potkat – do její kuchyně vtrhne jako velká voda sympatický, živelný, operu milující kuchař Nick. Kate s ním samozřejmě nějakou dobu bojuje, protože jeho neorganizovaný styl vaření i života nemůže vystát, ale znáte to, protiklady se přitahují.
Film je přesně takový, jaký očekáváte po přečtení stručného obsahu – konvenční, předvídatelný a umírněný. Rozhodně to není romantická komedie, naopak nejméně první polovina je velice smutná a depresivní, vždyť fakticky vypráví o holčičce, která přišla o matku a musí žít s tetou, jež na něco takového není absolutně zvyklá. Jakmile však na scénu nastoupí láska, je hned všechno veselejší, i když melancholické momenty zůstávají. V Koření života je všechno takové hezky učesané, hollywoodsky uhlazené. Není tu nic neobvyklého, nic, co by nějak vybočilo z normy a strhlo na sebe pozornost. Všechno je tam, kde to očekáváte a bez problémů to přijmete. Nic vám tady zkrátka nevyrazí dech.
Důležitou roli ve filmu hraje pochopitelně jídlo. Restaurace a především rušná kuchyně je poměrně atraktivní prostředí pro mezilidské střetávání a na všechny ty pochutiny se vám brzy budou sbíhat sliny. Navíc se tvůrcům povedlo vaření dobře zakomponovat do celkového vyznění příběhu, charaktery postav se totiž krásně odrážejí na jejich přístupu k jídlu jako takovému. Postavy obecně jsou v tomto filmu veskrze sympatické. Nejsou sice nikterak psychologicky složité, ale zase ne úplně ploché. Kate v podání Catherine Zeta-Jonesové je přes prvotní dojem spíše ženou k politování, Eckhart je zase sympaťák každým coulem, zkrátka rytíř v bílé zástěře. Nejvíc hereckých možností však scénář poskytl jedenáctileté Abigail Breslin, která zazářila už v Malé Miss Sunshine. Její postava projde totiž nejtěžší životní situací a tato talentovaná herečka to ustála se ctí, dobře a uměřeně ztvárnila všechny požadované polohy.
Verdikt: Takový typický produkt romantického žánru – neurazí, nenadchne. Konvenční elegantně umírněný příběh si poklidně a bez nečekaných zvratů plyne nad talíři s lákavým jídlem a vy to prostě bez problémů strávíte, ale žádný výraznější dojem to na vás rozhodně neudělá.
Hodnocení: 3/5
Komentáře
Jméno (required)
E-mail (required)
Website
Text komentáře:
Prosím opište „8645a6“:
/* */
Počet komentářů: 1
Slávek Anlauf napsal dne 27. September 2007 , 18.53
No zatím jsem to neviděl a upřímně se na to ani nechystám, prostě tohle nemusím… 🙂
Nejnovější komentáře