Rozhovor s Michalem Vieweghem

(zatím nehodnoceno)

Loading...

V sou­čas­nos­ti pat­ří k nej­ú­spěš­něj­ším čes­kým spi­so­va­te­lům (mj. kni­hy Povídky o man­žel­ství a o sexu, Účastníci zájez­du, Román pro ženy, Zapisovatelé otcov­ský lás­ky, Báječná léta s Klausem, Případ nevěr­né Kláry, Vybíjená, Román pro muže, Povídky o lás­ce). Podle jeho stej­no­jmen­ných best­selle­rů vznik­ly divác­ky mimo­řád­ně úspěš­né fil­my Báječná léta pod psa (r. Petr Nikolaev, 1997), Výchova dívek v Čechách (r. Petr Koliha, 1997), Román pro ženy (r. Filip Renč, 2005), Účastníci zájez­du (r. Jiří Vejdělek, 2006), Nestyda (r. Jan Hřebejk, 2008) a Román pro muže (r. Tomáš Bařina, 2010).

Film do kin vstu­pu­je se slo­ga­nem „Tohle si od Viewegha nepře­čte­te, to musí­te vidět.“ Co pro vás bylo hlav­ním pod­ně­tem pro napsá­ní původ­ní­ho scé­ná­ře?

Začal jsem zkusmo psát dal­ší kníž­ku - nove­lu či román - ale bylo tam čím dál víc dia­lo­gů a já si náh­le uvě­do­mil, že je to spíš scé­nář… Scény z Karibiku nebo ero­tic­ké scé­ny, kte­rých je tam taky dost, jsou navíc ve fil­mo­vém podá­ní pře­ce jenom suges­tiv­něj­ší 🙂

Psaly se vám lépe scé­ná­ře pod­le vlast­ní kniž­ní před­lo­hy, nebo autor­ský scé­nář?

Bavily mě i adap­ta­ce, ale tohle bylo asi nej­zá­bav­něj­ší: jed­nak jsem nebyl ome­zo­ván kniž­ní před­lo­hou, a jed­nak jsem si to samo­zřej­mě při psa­ní rov­nou před­sta­vo­val na plát­ně, což u psa­ní romá­nu nikdy nedě­lám - i když mi to někte­ří lidé nevě­ří.

Věděl jste dopře­du, že se režie fil­mu ujme Jan Hřebejk?

Ano, od chví­le, kdy jsem pocho­pil, že píšu scé­nář. Už před­tím jsme si s Honzou sli­bo­va­li, že nato­čí­me milost­nou kome­dii - a tohle milost­ná kome­die je. Jemná milost­ná kome­die. Jemně nemrav­ná, říká­me.

Jak bys­te popsal Vaši spo­lu­prá­ci? Honza je zná­mý tím, že se scé­nář v prů­bě­hu natá­če­ní čas­to pod jeho ruka­ma vyví­jí a mění. Bylo tomu tak i u Svaté čtve­ři­ce?

Už jsem s Honzou dělal na Nestydovi, tak­že jsem byl při­pra­ven. Verzí neby­lo tolik, nicmé­ně i ten­to­krát jsem to pře­pi­so­val asi tři­krát, a pak jsme scé­nář ješ­tě vylep­šo­va­li během pro­dlou­že­né­ho víken­du na Křivoklátsku - nejen Honza a já, ale i her­ci. Dobrým nápa­dům se nebrá­ním. Třeba Viktorka Čermáková doda­la pár oprav­du dob­rých replik….

Svatá čtve­ři­ce je už od počát­ku dopro­vá­ze­na zvěst­mi o urči­té pikant­nos­ti. Ta je ostat­ně ve vaší tvor­bě čas­tá. Můžete nazna­čit, kam až dojdou vzta­hy v tom­to pří­bě­hu?

Na samu mez pří­pust­nos­ti a pak ješ­tě kou­sek 🙂

Příběhem se pro­lí­na­jí 3 gene­ra­ce: pra­ro­di­če, rodi­če a děti. To vět­ši­nou při­ná­ší výcho­vu, mora­li­zo­vá­ní a gene­rač­ní výmě­nu názo­rů. Je tomu tak i v tom­to fil­mu?

Všichni máme něja­ké názo­ry, bez ohle­du na gene­rač­ní pří­sluš­nost, a ty se nut­ně stře­tá­va­jí. To se děje i tady, ale dou­fám, že v zábav­né for­mě.

Většina pří­sluš­ní­ků star­ší gene­ra­ce je pře­svěd­če­na, že ta, kte­rá je nahra­zu­je, smil­ní mno­hem více. I když to není vždy prav­da. Může v tom hrát něja­kou roli i závist?

Určitě. Například já dneš­ním mla­dým jejich smil­ně­ní závi­dím vel­mi inten­zív­ně 🙂

Těšíte se na prv­ní reak­ce divá­ků?

Ano - a taky jsem lehce ner­vóz­ní a tahle ner­vo­zi­ta bude s blí­ží­cí se pre­mi­é­rou stou­pat. Ale záro­veň vím, že to tak má být. Cokoli jiné­ho by bylo pře­hna­né autor­ské sebe­vě­do­mí.

… a kri­ti­ků?

Těšíte se k neši­kov­né­mu zuba­ři? 🙂

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře