Království nebeské - recenze

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Po roz­vláč­né Troje, kata­stro­fic­kém Králi Artušovi a roz­po­ru­pl­ně při­ja­tém Alexanderovi, při­chá­zí do kin dal­ší epic­ký sní­mek, Království Nebeské reži­sé­ra Ridleyho Scotta. Nakopne opět žánr his­to­ric­kých fil­mů, jako tomu bylo v pří­pa­dě jeho Gladiátora, nebo ho na pár let zase zako­pe pod zem? Odpověď se dozví­te v této recen­zi.

Recenze naše­ho part­ne­ra:

Megaloman se smys­lem pro krás­né scé­né­rie a maleb­né zábě­ry, Ridley Scott se vra­cí do žán­ru, kte­rý ho roku 2000 vyne­sl na pomy­sl­ný zla­tý vrchol. Ano, mám na mys­li Gladiátora. Po pří­jem­ných Švindlířích měl chuť nato­čit něco bom­bas­tic­ké­ho, něco, co ho láka­lo. Proto se pro jeho nový film sta­ly námě­tem kří­žác­ké výpra­vy. Obzvláště doba, krát­ce před tou tře­tí, ve kte­ré byl hlav­ním cílem a láka­dlem Jeruzalém.

O fil­mu jste si moh­li pře­číst už v našem pre­view, tak­že vět­ši­na z vás ví, o čem že je pří­běh. Pro jis­to­tu ho ale ješ­tě jed­nou ve struč­nos­ti napí­ši a vyva­ru­ji se spo­i­le­rů. Mladý kovář, Balian z Ibelinu, žije poklid­ným živo­tem, ovšem sta­ne se něco, co neče­kal. Pozná své­ho otce, kři­žá­ka vra­ce­jí­cí­ho se z dlou­hých výprav zpět do Jeruzaléma. Netrvá dlou­ho a po pár udá­los­tech vyrá­ží Balian za dru­ži­nou své­ho otce. Po úto­ku v lese je paso­ván do rytíř­ské­ho řádu a jeho otec umí­rá. V Jeruzalému mezi­tím pro­bí­ha­jí spo­ry, král má lep­ru a jeden z kři­žác­kích vůd­ců, Guy de Lusignan, by mohl být příš­tím panov­ní­kem, což by pro oby­va­te­le měs­ta neby­lo tím pra­vým oře­cho­vým. Aby toho neby­lo málo, k Jeruzalému se blí­ží armá­da sar­mant­ských bojov­ní­ků vede­ná Saladinem. Balian povstá­vá pro­ti Saladinovi a vede oby­va­te­le měs­ta pro­ti jeho armá­dě, sna­ží se ubrá­nit měs­to a Svatou říši, a stá­vá se hrdi­nou.
Pokud od fil­mu čeká­te pop­cor­no­vou zába­vu jako napří­klad před­ved­la Troja Wolfanga Petersona nebo Král Artuš reži­sé­ra Antoina Fuqui, bude pro vás nej­spí­še zkla­má­ním. Scottův styl a celé zachy­ce­ní pří­bě­hu a záro­veň samot­né­ho fil­mu je podob­né spí­še Stoneovu Alexanderovi Velikému. Co mě poměr­ně zara­zi­lo, byl fakt, že se film dia­me­t­rál­ně liší od Scottových minu­lých sním­ků, pře­de­vším od per­fekt­ní­ho váleč­né­ho Černý jes­třáb sestře­len.
Jako by Scott vymě­nil stra­ny, namís­to “vychva­lo­vá­ní” ame­ric­kých vojá­ků při akci v somál­ském Mogadishu, zde zají­ma­ma­vým a lec­kdy tref­ným sty­lem odsu­zu­je vál­ku a její nesmy­sl­nost. Často jsem si mys­lel, jest­li tak Scott nedá­vá naje­vo svůj pro­jev ke kri­ti­ce pre­zi­den­ta Bushe a jeho radi­kál­ních a čas­to dosti stu­pid­ních roz­hod­nu­tí, skr­ze svůj nej­no­věj­ší počin.
V Černém jes­třá­bo­vi umí­ra­li Somálci po desít­kách a smrt žád­né­ho z nich neby­la nijak zají­ma­vá. Ovšem když se dosta­la na scé­nu smrt jaké­ho­ko­liv vojá­ka, ať už Rangers nebo Delta Force, pře­de­vším obsa­ze­né­ho zná­měj­ším či význam­něj­ším her­cem, ihned jste vědě­li jak, popří­pad­ně jak dlou­ho, umí­ral a jeho smrt byla hrdin­sky zob­ra­ze­na. Ale Scott na to jde tady úpl­ně jinak, než bývá zvy­kem. Významné posta­vy umí­ra­jí jed­na báseň, a vět­ši­nou tak rych­le, že se občas i diví­te, jak­to, že jeho smrt byla tak bez­vý­znam­ná? Zda to byl reži­sé­rův záměr, se dozví­me (mož­ná) v něja­kém doku­men­tu na DVD.
Na čem film sku­teč­ně padá, není reži­sér­ská neschop­nost, bůh mi odpust, zda jsem jen někdy pochy­bo­val o Scottových kva­li­tách, ale prá­ce odve­de­ná scé­náris­tou. Která je sku­teč­ně špat­ná. Ač zde jsou zají­ma­vé myš­len­ky o nesmy­sl­nos­ti vál­ky, nepo­cho­pi­tel­ných kon­flik­tů mezi křes­ťa­ny a mus­li­my, jsou bohu­žel ve vět­ši­ně pří­pa­dech nepři­líš dob­ře vyzob­ra­ze­ny. Dialogy jako by nemě­ly správ­ný směr, ve kte­rých oné myš­len­ky až tak dob­ře nevy­zní. V mno­ha pří­pa­dech usly­ší­te napros­to nud­né, někdy až trap­né dia­lo­gy, kte­ré občas nechtě­ně vyvo­lá­va­jí leh­čí úsměv na tvá­ři. Opět se tedy potvr­di­lo pra­vi­dlo, že Scott je vyni­ka­jí­cí reži­sér, ale na scé­náris­ty má bohu­žel smůlu.

Další slab­ší strán­kou fil­mu je herec­ké obsa­ze­ní, nyní nemys­lím cel­ko­vé, ale hlav­ní­ho pro­ta­go­nis­ty. Orlando Bloom je tak neho­ráz­ně topor­ný, že si v celém fil­mu vysta­čí s jed­ním výra­zem v obli­če­ji. Což je mož­ná ško­da, pro­to­že koneč­ně odho­dil háv toho uhla­ze­né­ho chla­peč­ka, kte­ré­ho před­vá­děl v Pirátech z Karibiku, či v Pánovi prs­te­nů. Je sice prav­da, že s dlou­hý­mi vla­sy a vou­sy vypa­dá jako pra­vý rytíř, ale co je plat­né, když mu nevě­ří­te žád­né roz­hod­nu­tí, žád­nou větu. Nemohu ho však pořád jen kri­ti­zo­vat, pro­to­že v bojo­vých scé­nách odvá­dí snad­no uvě­ři­tel­ný výkon, což je vel­kou záslu­hou Scottova říze­ní. Tenhle chlá­pek by totiž udě­lal i z Lukáše Vaculíka váleč­ní­ka s vel­kým V. K obsa­ze­ní ostat­ních rolí však nemám výhra­dy. Liam Neeson je dob­rý herec, což vědí všich­ni, kte­ří vidě­li Schindlerův seznam, Jeremy Irons mu může smě­le kon­ku­ro­vat. Trochu jsem měl oba­vy z Evy Greenové, ty ale opadly v prv­ních momen­tech, kdy se obje­vi­la na scé­ně. Krásná a zají­má­va prin­cez­na, navíc pří­jem­ně zahra­ná. Křižácký par­chant Marton Csokas je výbor­ný. U Briana Coxe bych měl pár výhrad, ale jsou to jen oprav­do­vé malič­kos­ti.
A Edward Norton? To se nedá ani popsat, pro­miň­te mi, ale nevím, jak mám popsat herec­ký výkon něko­ho, kdo má celý film na sobě mas­ku. 🙂

Co se ale oprav­du Scottovi nedá upřít a celý film drží v nad­prů­mě­ru je jeho vizu­ál­ní strán­ka. Je to pros­tě umě­lec, kte­rý točí tak impo­zant­ním způ­so­bem, že to je někdy až nesku­teč­né. Obrovské stav­by, stří­da­jí­cí krás­né scé­né­rie, jsou pro divá­ko­vo oko lahod­né. Perfektně nasní­ma­né bitvev­ní scé­ny mají přes sebe pře­ho­zen natu­ra­lis­tic­ký háv. U bitev se ješ­tě poza­sta­vím. Obléhání Jeruzaléma je kva­lit­ně nato­če­nou podí­va­nou, je vidět, že reži­sér má s vyzob­ra­ze­ním váleč­ných kon­flit­ků oprav­du zku­še­nos­ti, což je jen a jen dob­ře. Bohužel jsou sestří­há­ny tak, že nejdel­ší bitva má cca 4 minu­ty?! Co to má sak­ra být? Je sice pěk­né, že se vizu­ál­ně jed­ná o bez­chyb­ně odve­de­nou prá­ci, ale když se koneč­ně dostá­vá­te do váleč­né vřa­vy a těší­te se na dal­ší zábě­ry, kon­flikt skon­čí. Jednu z nej­dů­le­ži­těj­ších bitev (dese­ti­sí­co­vá armá­da Křížáku pro­ti Saladinově armá­dě) Scott pojal oprav­du podiv­ně. Uvidíte začá­tek úto­ku, střih, dozví­te se pár infor­ma­cí z jiné­ho mís­ta, násle­du­je střih a už vidí­te jen v krvi se vále­jí­cí zma­sa­kro­va­né vojá­ky.
Co říci závě­rem? Pokud k fil­mu bude­te při­stu­po­vat jako k akč­ní­mu bloc­kbus­te­ru, bude­te zkla­má­ni, pokud ho ovšem chce­te vidět z jiné­ho důvo­du a také od něj čeká­te něco úpl­ně odliš­né­ho, bude se Vám líbit a někte­ří ho budou milo­vat.
Pro mě osob­ně to byl nej­o­če­ká­va­něj­ší sní­mek toho­to roku, před­čil tak Sin City nebo Hvězdné vál­ky. Bohužel, čekal jsem od něj tro­chu víc, než jen kri­ti­ku vál­ky a něko­li­krát omý­la­ný pří­běh. I přes­to musím říct, že film rád shléd­nu ješ­tě… mini­mál­ně dva­krát.