Krátké hrané filmy nominované na Oscara v české premiéře

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Americká aka­de­mie fil­mo­vé­ho umě­ní a věd opět po roce zve­řej­ni­la nomi­na­ce na své výroč­ní ceny Oscar. Mezi nimi samo­zřej­mě může­me nalézt i nomi­na­ce na poli krát­ko­me­tráž­ních fil­mů. Jako tra­dič­ně i letos je udě­lo­vá­na cena za nej­lep­ší krát­ko­me­tráž­ní hra­ný film, ani­mo­va­ný film a doku­men­tár­ní film. Já se ve své dvo­ji­ci člán­ků zamě­řím na prv­ní dvě kate­go­rie – podí­vá­me se na to, čím jsou daná díla pozo­ru­hod­ná, jaká oce­ně­ní již zís­ka­la a kte­ré sto­jí za to vidět.

Člověk, kte­rý nemohl mlčet (The Man Who Could Not Remain Silent)

Přehlídku krát­kých fil­mů nomi­no­va­ných na Oscara ote­ví­rá zástup­ce s mož­ná vůbec nej­vět­ší­mi nadě­je­mi. Krátkometrážní dra­ma chor­vat­ské­ho reži­sé­ra Nebojši Slijepčeviće již totiž stih­lo zís­kat cenu pro nej­lep­ší krát­ko­me­tráž­ní sní­mek na fes­ti­va­lu v Cannes a v Melbourne a ve stej­né kate­go­rii zís­ka­lo i Evropskou fil­mo­vou cenu. Téměř až kaf­kov­ský námět vyprá­ví pří­běh Dragana, kte­rý kam­si ces­tu­je vla­kem, při­čemž jeho vlak zasta­ví vojá­ci, kte­ří v něm z něja­ké­ho důvo­du pro­vá­dě­jí pro­hlíd­ku. Jeden z jeho spo­lu­pa­sa­žé­rů ale nemá dokla­dy a otáz­ka je tedy nasna­dě – posta­ví se za něj někdo ze zbyt­ku kupé? Důvod, proč je ten­to sní­mek tak úspěš­ný, se mys­lím rov­nou nabí­zí - jed­ná se o jed­no­du­chou, snad­no čitel­nou i sro­zu­mi­tel­nou situ­a­ci ode­hrá­va­jí­cí se na jed­nom mís­tě a v jed­nom čase, což reži­sé­ro­vi dovo­lu­je efekt­ně pra­co­vat s fil­mo­vým vyprá­vě­ním. Ve fil­mu sice není sko­ro žád­ná hud­ba, ale o to více vyni­ka­jí v dlou­hých a mini­ma­lis­tic­ky kom­po­no­va­ných zábě­rech vel­mi dob­ré herec­ké výko­ny. I díky nim lze dle mého názo­ru říci, že pokud bys­te měli letos z mezi­ná­rod­ní pro­duk­ce vidět, byť jen jeden krát­ký film Člověk, kte­rý nemohl mlčet, za to roz­hod­ně sto­jí.

Anuja (Anuja)

Dalším fil­mem z letoš­ních nomi­na­cí je indic­ký sní­mek Anuja. Film vzni­kl v pro­duk­ci Netflixu a také již sti­hl zís­kat něja­ká oce­ně­ní, pře­váž­ně na men­ších svě­to­vých fes­ti­va­lech a pře­hlíd­kách. Vypráví o dív­ce Anuje, kte­rá pra­cu­je se svou sestrou v továr­ně na plá­tě­né taš­ky, ale záro­veň je tak­též inte­lek­tu­ál­ně nada­ná a chtě­la by cho­dit do ško­ly. Z cel­ko­vé­ho hle­dis­ka, to mys­lím, není film pří­mo pro evrop­ské­ho divá­ka. Občas to sklouzá­vá ke kýčo­vi­tým sek­ven­cím, což ale není v indic­ké kine­ma­to­gra­fii oje­di­ně­lý pří­stup. V Evropě na to nicmé­ně nejsme asi úpl­ně zvyklí, pro­čež může sní­mek mís­ty půso­bit tako­vým až reklam­ním a laci­ným dojmem. Zároveň pří­běh nemá úpl­ně jas­né zakon­če­ní, což také moc nepři­spí­vá ke klad­né­mu, výsled­né­mu dojmu. Co lze ale urči­tě vyzdvih­nout jsou herec­ké výko­ny, pro­to­že na to, že v hlav­ní roli je dět­ská nehe­reč­ka, jsou nad­prů­měr­ně dob­ré. Bohužel si ale mys­lím, že se nejed­ná o nej­žha­věj­ší­ho kan­di­dá­ta.

Já nejsem robot (I´m not a robot) - vítěz

Snímek I´m not a robot, kte­rý je dal­ším letoš­ním nomi­nan­tem na krát­ko­me­tráž­ní­ho Oscara, již má také za sebou něja­ká ta oce­ně­ní. Zejména může­me zmí­nit oce­ně­ní za nej­lep­ší krát­ko­me­tráž­ní film na fes­ti­va­lu v Sitges. Zároveň se jed­ná o jedi­né­ho zástup­ce žán­ru sci-fi. Vypráví pří­běh Lary, kte­rá pra­cu­je v hudeb­ním vyda­va­tel­ství a jed­no­ho dne na ní vysko­čí kla­sic­ký Captcha test, zda není robot. Jenže ten jí nejde vypl­nit. Lara se tak vydá­vá zjis­tit, zda je oprav­du člo­věk. Film je vel­mi kva­lit­ně nato­če­ným kon­ver­zač­ním sci-fi dra­ma­tem, kte­ré upou­tá zejmé­na svým scé­ná­řem a kva­lit­ní­mi, dob­ře zahra­ný­mi dia­lo­gy. Velice aktu­ál­ní téma hle­dá­ní sebe sama, ilu­stro­va­né na tro­chu více fan­task­ním pří­pa­du, je dle mého názo­ru vel­mi vtip­ným nápa­dem, a ačko­liv se to nemu­sí zdát, je to fakt zábav­né ne sle­do­vá­ní.  Za mě roz­hod­ně tak­též hor­ký kan­di­dát a favo­rit ke zhléd­nu­tí!

Zástava (A Lien)

Předposledním fil­mem z letoš­ních nomi­na­cí je domá­cí zástup­ce – sní­mek A Lian. Vypráví pří­běh mla­dé­ho páru, kte­rý je kon­fron­to­ván s nebez­pe­čím imi­grač­ní­ho pro­ce­su. Zde zce­la jis­tě musí­me vyzdvih­nout tech­nic­ké zpra­co­vá­ní. Kamera, stej­ně jako střih jsou v napros­té souná­le­ži­tos­ti a díky tomu, to po vizu­ál­ní strán­ce doko­na­le fun­gu­je. Krásně to navo­zu­je atmo­sfé­ru stra­chu a bez­na­dě­je a spo­leč­ně s herec­ký­mi výko­ny to dotvá­ří vel­mi kva­lit­ní podí­va­nou. U scé­ná­ře mi tro­chu vadi­lo, že člo­věk neo­be­zná­me­ný s fun­go­vá­ním ame­ric­kých úřa­dů může být tro­chu zma­ten, o co se prá­vě jed­ná, ale ve výsled­ku to je dal­ší vel­mi sluš­ný kou­sek.

Poslední stráž­ce (The Last ran­ger)

Posledním sním­kem je pak zástup­ce z Jihoafrické repub­li­ky. Vypráví pří­běh malé dív­ky, kte­rou její dospě­lá kama­rád­ka sezna­mu­je s noso­rož­ci, kte­ré hlí­dá v míst­ní rezer­va­ci. Během toho je ale pře­pad­nou pyt­lá­ci. Z cel­ko­vé­ho hle­dis­ka se mi opět na fil­mu líbí tech­nic­ké zpra­co­vá­ní, pěk­ná prá­ce s hud­bou i výbor­ný herec­ký výkon v hlav­ní dět­ské roli. Scénář prav­da není z nej­slo­ži­těj­ších a lze cel­kem snad­no před­po­klá­dat, kam pove­de, ale i tak se jed­ná o doce­la dob­rý kou­sek. A ačko­liv je z letoš­ní­ho výbě­ru nejdel­ší (má téměř půl hodi­ny), lze jej odkou­kat vel­mi snad­no.

Co říci závě­rem?

Z cel­ko­vé­ho hle­dis­ka nelze říci, že by snad někte­rých z těch fil­mů byl vylo­že­ně špat­ný. Vždyť se tu také bavím o nomi­na­cích na Oscara. Myslím ale, že někte­ré sním­ky jsou tře­ba tro­chu slab­ší, zejmé­na pro­to, že se zamě­řu­jí na něja­ký kon­krét­ní pro­blém ve své zemi (Anuja se zabý­vá dět­skou pra­cí v Indii, A Lien se zabý­vá pro­ble­ma­ti­kou imi­gra­ce v Americe, The Last Ranger se zabý­vá pro­ble­ma­ti­kou pyt­lác­tví na noso­rož­cích). Já si nemys­lím, že je to nut­ně špat­ně a roz­hod­ně tvůr­cům pře­ji, aby svou osca­ro­vou nomi­na­cí při­táh­li k těm­to pro­blé­mům pozor­nost celé­ho svě­ta. Nicméně to, že se fil­my na krát­ké plo­še sna­ží mlu­vit o cel­kem slo­ži­tých téma­tech, kte­ré nelze sle­do­vat pou­ze čer­no­bí­le, pak vede k tomu, že jim to ome­zu­je nara­tiv­ní a umě­lec­ké mož­nos­ti. Vzniklé fil­my se pak sna­ží tvá­řit, že tak zachy­cu­jí něja­ký reál­ný pro­blém, ale ve výsled­ku se o tom divák moc nedo­zví a u těch hůře zpra­co­va­ných nedo­sta­ne ani ten fil­mo­vý záži­tek. Já osob­ně pro­to dávám před­nost těm fil­mům, kte­ré svá téma­ta zpra­co­vá­va­jí v kom­plet­ně fikč­ních svě­tech a mini­ma­lis­tic­kých poje­tích, pro­to­že jsou pak ve výsled­ku funkč­něj­ší a divác­ky zábav­něj­ší.

Ale konec kri­ti­zo­vá­ní, všech­ny hra­né fil­my, nomi­no­va­né na Oscara pro nelep­ší krát­ký hra­ný film urči­tě sto­jí za zhléd­nu­tí. Už jenom pro­to, že nám to může roz­ší­řit obzo­ry, co v sou­čas­né době řeší tvůr­ci po celém svě­tě a jaká téma­ta jsou pro ně důle­ži­tá ke zpra­co­vá­ní.

P.S.: Kdybyste měli zájem zhléd­nout všech pět fil­mů pohro­ma­dě na vel­kém plát­ně a s kva­lit­ním zvu­kem, tak čes­kou pre­mi­é­ru budou mít dnes večer od 20:30 v kině Bio Oko v rám­ci veče­rů iShorts. A kdy­by se vám to neho­di­lo, tak budou pro­bí­hat i dal­ší pro­jek­ce, kdy a kde se dozví­te na tom­to webu.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře