Léto 85 - Francouzské pobřeží v Normandii, léto roku 1985.

Z rádií a kazet zně­jí The Cure, Bananarama a Rod Stewart. Šestnáctiletý Alexis (Félix Lefebvre) potká­vá star­ší­ho, cha­risma­tic­ké­ho a tajem­né­ho Davida (Benjamin Voisin). Začíná přá­tel­ství plné pla­veb na moři, výle­tů na motor­ce, nocí beze spán­ku, svo­bo­dy a pozná­vá­ní dospě­lé­ho svě­ta. Zážitky rych­le nabý­va­jí na inten­zi­tě, než se vše osu­do­vě zvrt­ne a Alexis se stá­vá hlav­ním pode­zře­lým v poli­cej­ním vyšet­řo­vá­ní...

Francouzské dra­ma Léto 85 v režii François Ozona, kte­rý záro­veň napsal i scé­nář je v pod­sta­tě těž­ké ucho­pit tím správ­ným smě­rem. Není to pří­jem­ná feel-good let­ní roman­ce, záro­veň to ale není doslo­va nároč­ný umě­lec­ký film. Zaujme už však díky tomu, že se hlav­ní pří­běh točí kolem homose­xu­ál­ní roman­ce, kte­rá ale pra­cu­je s tím, že rela­tiv­ně šťast­né obdo­bí jed­nou musí skon­čit. A násled­ně to celé vede k vel­mi nemi­lým udá­los­tem.

Léto 85 se může pochlu­bit vel­mi funkč­ním scé­ná­řem, kte­rý vel­mi funkč­ně doká­že vykres­lit let­ní romá­nek mezi dvě­ma mla­dý­mi chlap­ci, kte­rý je ale násled­ně tře­ba ukon­čit, pro­to­že jeden z nich jejich romá­nek bere vel­mi váž­ně, zatím co ten dru­hý ho bere spí­še jako for­mu odre­a­go­vá­ní. Celý pro­blém tkví navíc v tom, že si nešťast­ně zami­lo­va­ný Alexis nej­spíš začne až pří­liš Davida ide­a­li­zo­vat a už od začát­ku fil­mu víme, že má jejich roman­ce tra­gic­kou dohru v úmr­tí Davida.

Na prv­ní pohled tak může Léto 85 slou­žit jako detek­tiv­ka, kte­rá sází na for­mu retrospek­tiv­ní­ho vyprá­vě­ní a opod­stat­ňo­vá­ní zou­fa­lých činů. Jenže tak to tomu oprav­du není- Léto 85 těží z atmo­sfé­ry 80. let co to jde a vět­ši­nu času má reál­ně pro­pri­e­ty, kte­rý­mi by ten­to film šlo sku­teč­ně ozna­čit za feel-good let­ní roman­ci. Háček je ovšem při­tom celou dobu zce­la jas­ný.

Nebudu se pouš­tět do toho, zda základ­ní aspek­ty záplet­ky sku­teč­ně vyzra­zu­jí více než by měli a zda má tenhle romá­nek oprav­du tak tra­gic­kou dohru. Důležité je ovšem zmí­nit jediné- Léto 85 není film pro kaž­dé­ho a spous­ta lidem samo­zřej­mě zne­chu­tí celý film už fakt, že se točí kolem roman­ce dvou homose­xu­á­lů. Je ale důle­ži­té zmí­nit, že scé­nář vel­mi bra­vur­ně doká­že vykres­lit to milost­né vzpla­nu­tí dvou zami­lo­va­ných hoší­ků, ale záro­veň doká­že i vel­mi funkč­ně pra­co­vat s ved­lej­ší­mi posta­va­mi. Ať už je to Alexisův otec, Davidova mat­ka nebo uči­tel, kte­rý má z pocho­pi­tel­ných důvo­dů jako jedi­ný pro dvo­ji­ci pocho­pe­ní nejsou čer­no­bí­lé a scé­nář s nimi vel­mi dob­ře pra­cu­je, pře­de­vším i díky tomu, že sko­ro kaž­dá posta­va by se od té dru­hé nemoh­la lišit více.

Ať už dobo­vý­mi trac­ky nebo aspek­ty té doby film sku­teč­ně žije esen­cí 80. let a dobo­vé zasa­ze­ní do téhle doby dává z něko­li­ka zásad­ních aspek­tů smy­sl. Zároveň je tohle dra­ma z něko­li­ka úhlů nepřed­ví­da­tel­né a film o prv­ní vel­ké lás­ce se sku­teč­ně stá­vá fil­mem o prv­ní vel­ké ztrá­tě. Tenhle film se tak nadě­lí na dvě tak tro­chu roz­díl­né polo­vi­ny, při­čemž obě fun­go­va­li svým vel­mi spe­ci­ál­ním způ­so­bem, jen na kon­ci té dru­hé jsem měl už pocit leh­ké pře­ta­že­nost a oplý­val mnou též leh­ký pocit, že se vlast­ně točí­me v kru­hu. Celý závěr se vlast­ně sto­čil jiným smě­rem než jsem čekal a přes­to vlast­ně ke vše­mu co se ode­hrá­lo v uply­nu­lých minu­tách doko­na­le sedí. Takže s ním vůbec nemám pro­blém.

Podmínky umě­lec­ké­ho fil­mu spl­ňu­je jinak fakt, že film obsa­hu­je spous­ty detai­lů a názna­ků, kte­ré ale doká­že plně pocho­pit nebo doce­nit jen oprav­du pozor­ný divák. Na prv­ní pohled nevin­ná podí­va­ná se tak stá­vá vylo­že­ně zají­ma­vým fil­mem. Léto 85 není tolik fil­mem o pro­blé­mem s coming outem a ani se zde nepra­cu­je s fak­tem, že homose­xu­á­lo­vé to ješ­tě v 80. letech měli těž­ší než dnes. Všechno jsou to totiž oči­vid­ně aspek­ty, kte­ré Ozona tolik neza­jí­ma­li a roz­ho­dl se v oblas­ti fil­mů točí­cí se kolem mla­dých homose­xu­á­lů zahnout tro­chu jiným smě­rem. A za to jsem mu svým způ­so­bem nesko­na­le vděč­ný.

Zamrzí jen mož­ná fakt, že v někte­rých ohle­dech se Léto 85 stá­vá až pří­liš ste­re­o­typ­ní zále­ži­tos­tí, kte­ré by na sebe nemě­lo strh­nout pozor­nost kdo­ví­jak ori­gi­nál­ním zpra­co­vá­ním a záro­veň se i přes vel­mi dob­rý scé­nář musím tro­chu zamys­let nad tím, že jsou někte­ré posta­vy dost mož­ná až pří­liš ste­re­o­typ­ní. Ovšem i když jsou ste­re­o­typ­ní, pořád jsou nesko­na­le dob­ře napsa­né a to vlast­ně k spo­ko­je­nos­ti sta­čí.

Léto 85 je pře­de­vším tak tro­chu nestan­dard­ním fil­mem o dospí­vá­ní, kde ces­ta k dospě­los­ti vede prá­vě přes prv­ní vel­kou lás­ku, prv­ní vel­ké zkla­má­ní a prv­ní vel­kou ztrá­tu. I díky skvě­lé­mu Félixovi Lefebvremu, kte­rý hlav­ní roli hra­je doko­na­le to celé fun­gu­je a film se navíc může cel­ko­vě pochlu­bit bra­vur­ní­mi herec­ký­mi výko­ny. Kameraman Hichame Alaouie navíc tenhle film udě­lal nesku­teč­ně vizu­ál­ně krás­ným a jeho prá­ce s barev­nou este­ti­kou nebo osvět­le­ním tomuhle fil­mu dala taky hod­ně moc. Škoda jen, že Jean-Benoît Dunckel nepři­šel s paměti­hod­něj­ším soun­d­trac­kem, ale­spoň tu ale pořád hra­jí The Cure.

Léto 85 není pro kaž­dé­ho. Pokud je ale pro vás, bude­te vel­mi prav­dě­po­dob­ně spo­ko­je­ni. A pokud vás odstra­šu­je fakt, že jsou hlav­ní­mi hrdi­ny fil­mu homose­xu­á­lo­vé.... Homosexualita samot­ná v tom fil­mu vlast­ně tak zásad­ní prim nehra­je. Ano, sehrá­vá tu zásad­ní úlo­hu, je to ale pořád pri­már­ně oprav­du film o dospí­vá­ní a vzpa­ma­to­vá­ní se ze život­ních zkla­má­ní. A pokud tedy jako člo­věk, kte­rý homose­xu­a­li­tu vní­má jako zvrá­ce­nost pro­ti pří­ro­dě při­mhou­ří­te oči, mys­lím, že vás tu pře­ce jen čeká vel­mi fajn fil­mo­vý záži­tek. Tenhle film ale v jis­té for­mě urči­tě otep­lil mou stu­de­nou duši.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © Diaphana Distribution

---