V rytmu srdce

VRytmu

Ruby (Emilia Jones) je potom­kem nesly­ší­cích rodi­čů a je v rodi­ně jedi­ná, kdo sly­ší. Když zjis­tí, jak moc ji baví zpěv, bude se muset roz­hod­nout mezi svý­mi sny a rodin­ný­mi povin­nost­mi...

V Americe bývá zvy­kem, že se sem tam něja­ký úspěš­ný zahra­nič­ní film dočká ame­ric­ké pře­dě­láv­ky. Došlo tak na ame­ric­kou pře­dě­láv­ku Nedotknutelných, po dán­ských Bratrech došlo na ame­ric­ké Bratry, dle Volavky vznik­la Skrytá iden­ti­ta a dle japon­ské­ho Ringu vzni­kl ame­ric­ký Kruh. V ryt­mu srd­ce reži­sér­ky a sce­náris­ty Siân Heder je poté rema­kem fran­couz­ské kome­die Rodinka Belierových, a Apple TV+ nyní může těšit, že je V ryt­mu srd­ce hor­kým kan­di­dá­tem na Oscara. Nutno je ovšem zmí­nit, že V ryt­mu srd­ce není kan­di­dá­tem jen kvů­li sil­né­mu téma­tu, obsa­ze­ní sku­teč­ných hlu­chých her­ců do rolí hlu­chých postav, ale také i díky tomu, že jde o ten typ fil­mu, kte­rý doká­že zahřát srd­ce na tom pra­vém mís­tě.

V ryt­mu srd­ce je jed­ním z nej­pů­so­bi­věj­ších coming of age pří­bě­hů za posled­ní dobu. Tato nezá­vis­lá zále­ži­tost je mož­ná tak tro­chu před­ví­da­tel­ná a v prů­bě­hu snad­no vyvo­lá pocit, že tohle divák už někdy někde viděl. Nikdy to poté není ta psy­chic­ky nepří­jem­ná zále­ži­tost, kte­rá by se chtě­la u divá­ka krve doře­zat, má to být pořád pře­de­vším feel-good zále­ži­tost, nezna­me­ná to ovšem, že by v sobě nemě­la sílu. Především i díky napros­to skvě­lým výko­nům.

Emilia Jones je v hlav­ní roli Ruby napros­to feno­me­nál­ní. Kvůli roli se pocti­vě nau­či­la zna­ko­vou řeč, celý film na ní poté sto­jí a ona přes­ně půso­bí tím dojmem, že si to uvě­do­mi­la. A do té role dala napros­to vše. Fenomenální jsou poté i Marlee Martin jako mat­ka Ruby Jackie, pře­de­vším Troy Kotsur jako otec Ruby Frank je poté tím náh­lým herec­kým obje­vem, kte­rý si aktu­ál­ní pozi­ci favo­ri­ta na Oscara za nej­lep­ší herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli abso­lut­ně zaslou­ží. Velmi dob­rý je ovšem i Daniel Durant jako bra­tr Ruby Leo i Eugenio Derbez, kte­rý si v roli hudeb­ní­ho uči­te­le Villalobose kra­de mno­ho momen­tů pro sebe.

Celé to má sku­teč­ně srdíč­ko, jde přes­ně o ten typ fil­mu, kte­rý doká­že pohla­dit na duši. Ohraný pří­běh je vykou­pen prá­vě oním fak­tem, že pojed­ná­vá o rodi­ně s han­di­ca­pem. Přitom ovšem V ryt­mu srd­ce před­vá­dí prá­vě onu ukáz­ko­vou repre­zen­ta­ci, kdy nut­ně nevo­lá po sou­ci­tu a uka­zu­je lidi, kte­ří se s fak­tem, že nesly­ší pros­tě nau­či­li žít a jsou s tím smí­ře­ní. Na roz­díl od nedáv­né­ho Sound of Metal má V ryt­mu srd­ce pořád blí­že k pohád­ce, na roz­díl od Sound of Metal sku­teč­ně nejde vylo­že­ně pod kůži a pře­de­vším sází na humor. Ovšem funkč­ní humor, kdy je to celé sku­teč­ně vtip­né, záro­veň to ovšem v těch stě­žej­ních momen­tech je oprav­du dojem­né a i smut­né.

Je to schop­ně nato­če­né, po vizu­ál­ní strán­ce se se tam obje­ví poměr­ně půvab­ný záběr a i výběr hudeb­ní dra­ma­tur­gie fun­gu­je, pře­de­vším i díky tomu, že Emilia Jones umí dob­ře zpí­vat. Nejsympatičtější ovšem zůstá­vá fakt, že V ryt­mu srd­ce sku­teč­ně hlu­ché lidi zob­ra­zu­je jako nor­mál­ní lidi, kte­rým chy­bí sluch. Nadšené ohla­sy ze stra­ny nesly­ší­cích tak dáva­jí napros­tý smy­sl, pro­to­že jim V ryt­mu srd­ce dává přes­ný opak med­vě­dí služ­by. V jádru jde ovšem pře­de­vším o pří­běh o tom, že vyspět musí tak tro­chu kaž­dý člen rodi­ny Ruby. A i když se to celé vydá­vá oče­ká­va­ným smě­rem, kva­li­tu výteč­ně upe­če­né­ho pokr­mu dle recep­tu to nesha­zu­je.

Je V ryt­mu srd­ce ten typ fil­mu, kte­rý by si měl dojít pro Oscara za film roku? Za rok 2021 urči­tě vznik­li zásad­něj­ší i pře­ci jen řeme­sl­ně zda­ři­lej­ší fil­my. Důležité téma i význam­ná repre­zen­ta­ce ovšem V ryt­mu srd­ce hra­jí do karet a na pří­pad­nou výhru by se roz­hod­ně nadá­vat moh­lo těž­ko. V ryt­mu srd­ce totiž jako pří­pad­ný osca­ro­vý lau­re­át nej­spíš v pamě­ti nezmi­zí tak snad­no a rych­le jako Řidič sleč­ny Daisy nebo Moonlight.....

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

Photo © Pathé International