Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...V. Sutějev, A. Laptěv a N. Radlov byli ruští autoři, píšící v první polovině 20. století nejen pro dětské čtenáře. Společné měli to, že náměty ke krátkým pohádkovým příběhům berou z přírody, konkrétně ze zvířecí říše. Na motivy textů a veršů těchto ruských literátů převyprávěl desítku příběhů Michal Černík v knížce Za zvířátky do pohádky, kterou vydalo Nakladatelství Fragment.
Michal Černík, český spisovatel, básník a publicista, věnuje část své tvorby dětským čtenářům. Ti znají hlavně jeho „Ladovskou sérii“ – Český rok Josefa Lady, České Vánoce Josefa Lady nebo Pohádkové dárky Josefa Lady. Oblíbeným Černíkovým pohádkovým tématem jsou zvířata a jejich svět. Tento čelákovický rodák má k dětem blízko, vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Brandýse nad Labem, češtinu, historii a navíc i výtvarnou výchovu. Malovat však, jak sám tvrdí, neumí. Právě proto jeho knihy doprovází obrázky známí čeští ilustrátoři – například Gabriel Filcík, Stanislav Duda nebo, v případě knížky Za zvířátky do pohádky Helena Zmatlíková.
Spojení ruské pohádkové klasiky, citlivě upravené pro malého českého čtenáře, s kouzelnými obrázky Zmatlíkové a velkými písmeny, činí z knížky dobrou volbu pro první dětské čtení. Barevné obrázky, ale i hojně užívaná přímá řeč hlavních „postaviček“ příběhů rozvíjejí představivost dítěte. Krátké příběhy navíc nabízejí nenásilnou formou poučení, díky němuž se u dětí rozvíjí smysl pro spravedlnost. Snad nejvíce patrné je to na příběhu, který je zařazený pod názvem Jak se tučňáci styděli do knihy jako poslední: Na ledovci v útulné ledové jeskyni spokojeně pochrupovali tři tučňáci. Byli od sebe k nerozeznání. Jenom každý se jmenoval jinak – Jik, Jak, Juk. Ráno se probudili, na hlavu nasadili kulichy s bambulemi, přes rameno si přehodili rybářské pruty, podběráky, jeden z nich nesl džber a kolébavě kráčeli na ryby. Levá, pravá, levá, pravá. Posadili se na okraj kry, nahodili pruty a lovili. Který z tučňáků ulovil rybu, vždycky radostně vykřikl: „Mám!“ Brzy měli plný džber. Sbalili si nářadí a kolébavě se vydali domů. Na stůl prostřeli talíře a příbory, na talíře dali ryby, zasedli a svorně se pustili do jídla. Až zbyl poslední kousek. „Ten kousek dojím já,“ prohlásil Jik. „Ne, ten patří mně!“ zvolal Jak. „Já chci taky!“ přidal se Juk. Jik, Jak a Juk se bojovně rozkročili. A už byli v sobě. Prali se, až jim popadaly kulichy. Až ten kousínek ryby zapadl do hluboké praskliny v ledu. Tučňáci se přestali prát a Jik povídá: „Stál ten kousínek ryby za takovou pranici?“ „To tedy opravdu nestál,“ potvrdil Jak. „Měli bychom se celý den stydět,“ navrhl Juk. Jik, Jak a Juk chodili kolébavě sem a tam a tam a sem a styděli se.
Kromě „tučňáčího příběhu“ si v knize Za zvířátky do pohádky přečtete Kdo snědl sladkou kaši, O velikém psím tajemství, Kdo je nejchytřejší, O krátkém přátelství, o tom, že Každý umí něco jiného, o tom, kde je ukrytý Poklad ovečky Báry, o tom, Jak si myšky pomohly, Proč se prala koťata a co bylo Černé, šedé a bílé.
Knížka Za zvířátky do pohádky je dobrou volbou z nabídky pohádkové klasiky. Inspiraci u ruských autorů hledali překladatelé a autoři české dětské literatury už na přelomu 19. a 20. století (například Bronislava Herbenová), kdy oceňovali její poučnou složku a přímočarost. V době, v níž letí „fantaskní pohádky“ s hrdiny a lá Ledové království, je takový návrat ke klasické pohádkové literatuře volbou na jistotu, vhodnou zábavou pro nejmenší děti a milou vzpomínkou pro jejich rodiče.
- Autor: Michal Černík
- Ilustrace: Helena Zmatlíková
- Žánr: dětská literatura - pohádky
- Nakladatelství: Fragment
- Rok vydání: 2016
- Počet stran: 56
- Hodnocení: 100 %
Kniha ke koupi: http://www.albatrosmedia.cz
(4,91 z 5)