Milé laskavosti Yorgose Lanthimose

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Ani né rok po osca­ro­vých Chudáčcích se do svě­to­vých kin vra­cí řec­ký reži­sér Yorgos Lanthimos se svým dal­ším sním­kem Milé las­ka­vos­ti (v ori­gi­ná­le Kinds of Kindness). Tentokrát autor sází na povíd­ko­vý žánr, ale opět při­chá­zí se svý­mi oblí­be­ný­mi her­ci Emmou Stone (kte­rá mimo­cho­dem za Chudáčky zís­ka­la Oscara) a Willem Dafoem, kte­ré nově dopl­ňu­je Jesse Plemons (toho může­me znát např. ze Zabijáků roz­kvet­lé­ho měsí­ce).

Yorgos Lanthimos je ve svě­tě již poměr­ně uzná­va­né jmé­no. Původem řec­ký reži­sér reklam a video­kli­pů se pro­sla­vil fil­mem Špičák (2009), za kte­rý zís­kal oce­ně­ní v Cannes, při­čemž násle­do­va­ly fil­my jako Humr (2015), Zabití posvát­né­ho jele­na (2017) ane­bo Favoritka (2018). V posled­ních letech se pak Lanthimos mno­hem více obra­cí k ame­ric­ké­mu pro­stře­dí, kte­ré mu umož­ňu­je díky dostat­ku finanč­ních pro­střed­ků napl­no roz­ví­jet jeho svět ovliv­ně­ný magic­kým a soci­ál­ním rea­lis­mem.

Ty, kte­rým se na Chudáčcích líbil vymaz­le­ný pří­běh, nád­her­ná mizanscé­na i cel­ko­vá for­ma, musím hned na úvod zkla­mat. Lanthimos se v novém sním­ku vra­cí do mno­hem kon­venč­něj­ších vod, i když stá­le je co obdi­vo­vat. Jak už jsem zmí­nil, autor ten­to­krát sází na povíd­ko­vý film, ovšem neče­kej­te kla­sic­ký povíd­ko­vý film jako Noc na zemi nebo Perličky na dně, kde má jed­na povíd­ka cca 20 minut a do dvou­ho­di­no­vé sto­pá­že se jich tak vejde tře­ba pět. Počet poví­dek nám poměr­ně jas­ně uka­zu­je už pla­kát, kte­rý je laděn do tří růz­ných barev (čer­ve­ná, mod­rá, žlu­tá). Povídky jsou tedy tři a to je i důvod téměř tří­ho­di­no­vé sto­pá­že - dél­ka jed­not­li­vých pří­bě­hů se totiž pohy­bu­je mezi 45 minu­ta­mi až jed­nou hodi­nou. A pokud vám náho­dou z trai­le­ru ani z ano­ta­ce není jas­né, cože si to pro nás Lanthimos ten­to­krát při­pra­vil, mys­lím, že nej­lé­pe to shr­nu­je název. Ovšem nemys­lím ten zvlášt­ní čes­ký pře­klad Milé las­ka­vos­ti, ten je tro­chu mimo. Když totiž doslo­va pře­lo­ží­me ang­lic­ký ori­gi­nál Kinds of Kindness, dosta­ne­me něco jako „dru­hy las­ka­vos­ti“. Každá z poví­dek tedy zkou­má, jakou las­ka­vost jsme schop­ni pro dru­hé udě­lat, i přes cho­vá­ní oko­lí či oso­by, kte­ré chce­me las­ka­vost věno­vat. A i přes to, že námě­ty poví­dek jsou vel­mi absurd­ní, autor nám je podá­vá neu­vě­ři­tel­ně civil­ně a pře­svěd­či­vě, pro­čež film nikde nesklouz­ne do „umě­lec­ké­ho bizá­ru“, ale vždy zůstá­vá uvě­ři­tel­ný. Tři pří­běhy pak ale nespo­ju­je pou­ze téma­ti­ka, nýbrž i herec­ké obsa­ze­ní. Ve všech se totiž obje­vu­je výše zmí­ně­ná herec­ká tro­ji­ce a opa­ku­jí se i her­ci ve ved­lej­ších rolích. Autor tak vlast­ně nazna­ču­je, že v podob­né situ­a­ci se může ocit­nout kdo­ko­liv. Co se týče dal­ších věcí, tak v mno­ha ohle­dech zde autor roz­vi­jí svůj kla­sic­ký styl, tzn. zákla­dem pří­bě­hu jsou mezi­lid­ské vzta­hy, v prů­bě­hu dosta­ne­me hod­ně expli­cit­ní scé­ny a auto­ři si zde hra­jí i s ome­ze­nou barev­nos­tí obra­zu i mizanscé­ny, kte­rá je ladě­na do třech ústřed­ních barev.

Upřímně řeče­no, tím, jak brzo ten­to sní­mek při­chá­zí po Chudáčcích, samo­zřej­mě svá­dí ke srov­ná­vá­ní. Dle mého názo­ru jsou Chudáčci tro­chu lep­ší, pro­to­že jsou mno­hem více pro­pra­co­va­ní a asi i zábav­něj­ší na sle­do­vá­ní (tady jsem měl tro­chu pocit, že se jed­not­li­vé povíd­ky neu­vě­ři­tel­ně vle­čou). Nicméně ve finá­le jsem vlast­ně dostal přes­ně to, co jsem po zhléd­nu­tí trai­le­ru od Lanthimose oče­ká­val, a nemo­hu vylou­čit, že bych si ten­to sní­mek někdy v budouc­nu pus­til zno­va.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře