OBSAH
Snímek Místo u moře, nejnovější film úspěšného scenáristy a režiséra Kennetha Lonergana, vypráví příběh osamělého bostonského údržbáře, jemuž se zcela změní život poté, co se vrací do svého rodného města, aby se zde postaral o svého dospívajícího synovce. Místo u moře, příběh rodiny Chandlerů, žijící po generace v rybářské vesničce v Massachusetts, je dojemný a současně i nečekaně humorný portrét, zobrazující sílu rodinné lásky, život v menších komunitách, obětování se a také naději.
Po smrti svého staršího bratra Joea (Kyle Chandler) zjišťuje Lee Chandler (Casey Affleck) s velkým překvapením, že byl svým bratrem ustanoven jako jediný opatrovník synovce Patricka (Lucas Hedges). Lee opouští své současné zaměstnání a naplněn obavami se vrací do vesnice Manchester-by-the-Sea, aby zde pečoval o temperamentního šestnáctiletého Patricka. Je také nucen se vyrovnat se svou minulostí, která ho odloučila jak od manželky Randi (Michelle Williams), tak od komunity, ve které se narodil a dospíval. Lee a Patrick, které spojuje pouto jediného člověka, jenž celou rodinu udržoval pohromadě, se oba snaží smířit s životem ve světě bez Joea.
Ve svém prvním snímku od kritikou velice ceněného filmu Margaret z roku 2011 Lonergan znovu dokazuje, že je zdatným a vizionářským vypravěčem, který mistrně proplétá minulost s přítomností do podoby napínavého příběhu, který se zříká zbytečné sentimentality a nahrazuje ji pronikavým citovým vhledem a hluboce působivými lidskými vztahy.
O FILMU
Poslední dvě desetiletí si na Oscara nominovaný scenárista, režisér a dramatik Kenneth Lonergan buduje v tichosti pověst jednoho z nejoriginálnějších amerických filmových tvůrců a natáčel filmy jako Na mě se můžeš spolehnout či Margaret, které sklízely bouřlivé úspěchy u kritiky a posbíraly řadu ocenění. Snímek Místo u moře, jeho nejnovější celovečerní počin, vyvolal na festivalu Sundance v letošním roce velký rozruch.
Nápad na tento film se zrodil v roce 2011 při natáčení filmu Správci osudu, během kterého herec Matt Damon se svým častým spolupracovníkem, producentem Chrisem Moorem, probíral možné projekty, kterých by se mohl chopit coby svého režijního debutu. Jejich rozhovoru byl přítomen také herec John Krasinski a společně všichni tři trávili řadu večerů rozebíráním nejrůznějších filmových námětů. Z jejich diskusí následně vzešel zárodek příběhu, který měl dát vzniknout snímku Místo u moře.
Od samého začátku Damon navrhoval natočit příběh muže, kterému život poznamenalo jediné neuvážené rozhodnutí. Damon se ujal role producenta a plánoval, že film bude také režírovat a současně si v něm i zahraje. „Místo u moře je krásný film o člověku, který se po smrti svého bratra musí postarat o synovce,“ říká Damon. „Problém je v tom, že návrat do rodného města pro něj znamená současně nutnost stanout tváří v tvář největší tragédii svého života.“
Právě Damon také navrhl jako scenáristu filmu Lonergana. Oba se poprvé setkali v roce 2002, kdy Damon ztvárnil jednu z hlavních rolí v divadelní hře This is Our Youth tohoto dramatika v Londýně. „Kennyho scénáře nemají konkurenci,“ míní Damon, jenž je sám oscarovým scenáristou. „Když jsem jeho dialogy pronášel noc co noc, dokázal jsem naplno ocenit, jak dokonalé jsou.“
Lonergan, kterého námět zaujal, strávil následující dva roky jeho prozkoumáváním a přetvářením původně navrhovaných událostí, námětů a postav v takové, které si mohl přivlastnit. Scénář, který je výsledkem tohoto procesu, obsahuje komplexní a rafinovaně vrstvený příběh, který se zaměřuje na osudy Leeho Chandlera, jenž vyrůstal se svým bratrem Joem jako rybář na pobřeží severovýchodního Massachusetts a příležitostně také opravoval jachty svých majetnějších sousedů.
Joeovi se podařilo pro sebe a svého syna Patricka vybudovat solidně fungující firmu, ale na počátku příběhu filmu samotného už s nimi v Manchesteru Lee nežije. Uchýlil se do Bostonu, kde vede osamělý život údržbáře a domovníka malého bytového domu, v němž žijí dělnické rodiny. Lee jim spolehlivě a oddaně čistí odpady a vynáší odpadky a svou frustraci ventiluje v místních hospodách (a během příležitostných rvaček). Jeho rutinní způsob života mu umožňuje být s ostatními lidmi v kontaktu jen velice minimálně.
Lonerganův scénář zdatně proplétá časové linie příběhu prostřednictvím řady vzpomínkových sekvencí, v nichž nám zvolna prozrazuje tajemství z Leeho minulosti a buduje napětí k odhalení klíčové události, která Leeho vyhnala z jeho původního domova. Jak začíná tato událost nabývat jasnějších obrysů, začíná divák chápat také motivaci, která Leeho k jeho dobrovolnému vyhnanství přivedla.
Když se Damon s ohledem na svůj velmi nabitý rozvrh musel hlavní role a také režisérského křesla tohoto snímku vzdát, převzal po něm celý projekt právě Lonergan. Damonova pokračující podpora byla ale podle Moorea pro vznik filmu i nadále velice důležitá. „Jde tu o autorskou tvorbu filmů ve své nejčistší podstatě. Všichni jsme Kennyho vizi podporovali a umožnili jsme mu jakožto výtečnému vypravěči pojmout celý příběh tak, jak zamýšlel.“
Producentka Kimberly Steward ze společnosti K Period Media si tento snímek zvolila pro svou nově vzniklou produkční společnost jako debutový čistě na základě toho, jak zásadní dojem na ni Lonerganův scénář udělal. „Kenny má skvělé výrazové prostředky a jeho schopnost ztvárnit temný příběh, kterému přesto nechybí vtip a inteligence je tak skvělá, že jsem se s nikým podobným dosud nesetkala,“ říká. „Všichni jsme Kennyho zbožňovali a hluboce respektovali. Je odhodlaný, sebevědomý a dokáže velice obratným způsobem vyjádřit své myšlenky.“
Producentovi Kevinovi J. Walshovi vehnal scénář slzy do očí. „Když jsem ho četl, mnohokrát jsem u něj plakal,“ přiznává. „Velice silně na mě zapůsobila upřímnost a věrohodnost toho příběhu, protože v reálném životě nebývá všechno krásně uzavřené a nalinkované. Možnost podílet se na vzniku byť jen jediného takovéhoto snímku mě naplňuje obrovským štěstím.“
Jednou věcí, na které se shodují všichni, kteří se na filmu nějakým způsobem podíleli, je to, že je Lonergan jedním z nejschopnějších současných scenáristů. Snímek Místo u moře je velice empatický a často nemilosrdně humorný a životy a mluvu dělnické třídy v Nové Anglii zachycuje s ohromující věrností. „Jedná se o film, který se lidem zapíše do srdcí,“ soudí Damon. „Jeho postavy jsou vykresleny tak bohatě a pronikavě a do takových podrobností, že jim věříte. Spousta postav ve filmech jsou jen jakési základní náčrtky. Ale Kennyho postavy diváka skutečně oslovují, protože působí jako skuteční lidé. Díky výjimečným hereckým výkonům, takto kvalitnímu scénáři a Kennyho režijnímu vedení se jedná o nezapomenutelný film.“
Podle Mooreova názoru by mohl být Lonerganův ojedinělý scenáristický styl v budoucnu považován za vůdčí hlas celé jedné generace. „Není ale jenom skvělým scenáristou. Je současně i mistrovským režisérem. Myslím, že by nikdo jiný nedokázal tenhle materiál zrežírovat tak jako on. Je tak nenásilný a propracovaný, vybudovaný s takovou péčí, že je on tím jediným, kdo ho mohl na plátna kin odpovídajícím způsobem převést. Kenny odvedl skvělou práci a podařilo se mu do obtížné situace vnést dávku humoru i lidskosti. Citový rozsah filmu mi vyrazil dech – svou věrohodností, svou vřelostí a také svou syrovostí.“
Lonergan dokáže zajistit, aby divákům na jeho fiktivních postavách záleželo tak, jako by se jednalo o lidi, které znají celý život, domnívá se Moore. „Píše lidská dramata a dialogy lépe než kdokoliv jiný, koho jsem kdy poznal. Jako režisér má skvělý cit pro to, kým by se měl herec stát, jaký výkon by měl podat. Tenhle film je obtížné někam zařadit, protože je komplexní, neuchopitelný a možná dokonce i velkolepý. Kenny píše scénáře tak, že si nemůžete být jisti, co se stane v následujícím okamžiku. Dojde ke střetu dvou postav a obě tyto postavy z něj vyjdou pozměněné. Diváci budou mít pocit, že sledují osudy skutečných lidí a budou jim fandit.“
S ohledem na úspěchy Lonerganových dvou předchozích filmů je Moore přesvědčen o tom, že bude snímek Místo u moře diváky přitahovat, protože je bude zajímat, s čím novým tento režisér přišel. „Je to už dlouho, co Kenny naposledy režíroval nějaký film,“ pokračuje. „Myslím, že je jeho dílo velice žádané. Jedná se o umělce, který na plátně zachycuje skutečný život a poctivým způsobem zkoumá lidské vztahy.“
V Lonerganových filmech neexistují podle Walshe žádné snadné odpovědi ani pohodlná vysvětlení, přesně tak, jako neexistují ani ve skutečném životě. „Věci někdy nemívají jednoznačná rozuzlení,“ říká. „Občas si s vámi osud pohrává. Kdykoliv může být kdokoliv z čehokoliv vyrušen, může se stát naprosto cokoliv. Nikdo z nás nemá svůj život kompletně pod kontrolou.“
Jako režisér bývá Lonergan velice často ceněn za svou schopnost přimět herce k výkonům plným ohromujících detailů a často velmi dojemným, jak na divadelních jevištích, tak i na filmových plátnech. Díky hercům jako Casey Affleck, Michelle Williams, Kyle Chandler a mladý Lucas Hedges je snímek Místo u moře přehlídkou fascinujících hereckých výkonů.
Poté, co mu událostí jediné noci převrátily celý život vzhůru nohama, pracuje Lee Chandler v podání Caseyho Afflecka jako domovník v chátrající části Bostonu. „Lee už s ostatními lidmi v zásadě nechce mít nic společného,“ říká Damon. „Žije neperspektivním životem obyčejného údržbáře. Příliš pije. Život ho vůbec nezajímá a jediným poutem k tomuto světu je pro něj jeho oddaný vztah s bratrem Joem a Joeovým synem Patrickem.“
Damon s Affleckem často diskutovali o tom, jak silné je Leeho pouto k Joeovi i v situaci, kdy se zcela izoloval od zbytku světa. Posledním skutkem jeho bratra je proto snaha přinutit Leeho k tomu, aby se světem znovu začal komunikovat. „Lee se ve svém rodném městě zdržovat odmítá, ale je ochoten se tam vrátit kdykoliv, kdy ho o to Joe požádá,“ vysvětluje Damon. „Když jeho bratr zemře, vydá se Lee během deseti minut na cestu, aby se o postaral o bratrovy záležitosti a aby měl jistotu, že se Patrick o smrti svého otce dozví tím správným způsobem od toho správného člověka. Toho všeho se ujme s větší pečlivostí a větším odhodláním udělat vše správně, než by to dokázala celá stovka truchlících příbuzných. Ačkoliv touží po tom, aby na něj svět zapomněl, Joe je jeho poutem, které ho udržuje v rámci rodiny.“
„Jedná se o jednu z nejlepších rolí, jakou jsem za hodně dlouhou dobu viděl,“ dodává Damon. „Nenapadá mě nikdo, kdo by se jí dokázal ujmout tak dobře jako Casey. Okamžitě mu sedla a dokázal něco, co by žádný jiný herec nedovedl.“
Affleck se v londýnské produkci Lonerganovy hry This is Our Youth objevil společně s Damonem. „Od té doby jsou z nás přátelé,“ popisuje Lonergan. „Myslím, že je jedním z nejlepších současných herců. Věděl jsem, že v té roli bude dobrý, ale neměl jsem tušení, jak úžasně komplexní a emocionální jeho výkon bude. Casey měl na mě – a na všechny ostatní – velice vysoké nároky, které byly stimulující a produktivní. Velice často se stává, že se při rozsáhlých – a vyčerpávajících – debatách o postavě něco ztratí. Casey se namísto toho do získaných informací ponoří ještě hlouběji a v průběhu natáčení odhaluje o své postavě další a další podrobnosti. Buduje specifika a detaily tak dlouho, dokud nám oběma ta postava nepřipadá naprosto realistická. Je to velice vzrušující tvůrčí zkušenost. Veškeré své zkušenosti uplatňoval před kamerou i za ní naprosto nesobecky, aby měl jistotu, že se soustředím na natáčení takového filmu, po jakém jsem toužil, a dělal přitom naprosto vše pro to, aby mi s tím pomohl.“
Tím, že se události z Leeho minulosti dozvídáme postupně v útržcích Lonergan podle Afflecka vytváří pozoruhodně tajemnou atmosféru, která diváka vtahuje. „Než se začnete dozvídat informace o jejich minulosti, už jste s postavami filmu seznámeni a máte je rádi. Všechny postavy tohoto filmu mají nějaké problémy, větší či menší. Lee se snaží najít důvod, proč by neměl se vším skoncovat, a ten se mu nakonec podaří najít ve vztahu se svým synovcem. Je humorný i smutný. A působí velice, velice realisticky.“
Ale pro Leeho s sebou vztah s Patrickem přináší i nevyhnutelné oběti. Manchester by the sea je místem, kterému se zoufale snaží vyhýbat. „Má s místními příliš vypjaté vztahy,“ popisuje Lonergan. „Je to velice malá komunita. Každý, s kým se tam potká, ví, co je zač a co se mu přihodilo. Potkat tam kohokoliv je pro něj utrpením. Ale cítil povinnost přijít pomoci svému synovci. Ocitl se v pozici, kdy buď musí svého synovce odvléci někam jinam, nebo musí zůstat někde, kde to nemůže ani vystát.“
Lee podle Afflecka prožil věci, které by většina lidí vůbec nezvládla. „Minulost ho pronásleduje a on utekl před vším, co je mu blízké, protože je to pro něj současně příliš bolestivé.“ Kamkoliv se Lee hne, tam je nucen čelit šuškání bývalých sousedů. „Lee nechce být nablízku nikomu, kdo ví, co se mu přihodilo,“ popisuje Affleck. „V Bostonu o tom nikdo nemá ani ponětí. Ale Patrick chce zůstat v rodném městě přesně z toho důvodu, ze kterého z něj chce Lee odejít – pojí ho s ním vzpomínky.“
„Casey je naprosto odlišný herec než kdokoliv jiný,“ míní producent Moore. „Je velice bystrý a svým rolím dodává velkou hloubku. Jeho výkon je velice emocionální. Lee a Patrick vedou ve filmu velmi vypjaté rozhovory. Caseyho specifický smysl pro humor jim dodává na jedinečnosti. Skutečně k té roli přistupuje velice zajímavě. Veškeré jeho role mě zaujaly, ale tahle role je vrcholem jeho kariéry.“
Ať je ale Affleck sebelepší, Lucas Hedges, který představuje Patricka, s ním dokáže ve všech scénách zdatně držet krok. Ačkoliv Patrick přišel o otce a matka ho opustila, v mnoha ohledech je naprosto klasickým teenagerem. Ve svých patnácti letech žije příjemným životem, o který by nechtěl přijít.
„Hraje v kapele, je členem hokejového týmu, má v Manchesteru všechno, co má rád, včetně dvou přítelkyň,“ vysvětluje Damon. „Staral se o něj především Joe. Byl to skvělý otec, ale zemřel a on stále potřebuje otce, zatímco se snaží vyjasnit si svou budoucnost.“
Vlivem komplikovaného dětství je Patrick velice houževnatý a touží žít tak naplno, jak je to jen možné, zatímco jeho strýc je jeho pravým opakem. „Je to teenager, který truchlí a drží si proto od ostatních odstup,“ říká Walsh. „Není tak docela schopen pochopit, že jsou důležité i životy druhých lidí, nejen ten jeho. To je podstatou jeho hádek s Leem. Nejsou schopni si navzájem vyjít vstříc.“
Lonergan se kvůli této roli setkal s řadou mladých herců, než do ní Hedgese obsadil. Hedges, který momentálně studuje uměleckou školu v Severní Karolíně, se už objevil v několika prestižních filmech, mimo jiné ve filmech Wese Andersona Až vyjde měsíc a Grandhotel Budapešť. „Lucas je ohromně talentovaný,“ soudí Lonergan. „Je neuvěřitelně citlivý a velice sympatický. Je to těžká role a on do ní vnáší obrovskou dávku emocí. Patrick toho v životě prožil hodně, ale nikdy ho to nezlomilo. Má jistou nezdolnost, kterou Lucas dokáže přirozeným způsobem ztvárnit. Je to taky velký chytrák. Je houževnatý, naprosto neúnavný a opravdu vtipný – a bylo úžasné sledovat Lucase, jak v sobě tyhle vlastnosti objevuje a předává je své roli. Nejde jenom o talentovaného kluka, který se před kamerou chová přirozeně. Máme tu před sebou krásnou a komplexní postavu, kterou ztvárnil velmi mladý herec, což se nevidí každý den.“
Hedgesův otec, scenárista Peter Hedges, zná Lonergana z newyorského divadelního světa přes 20 let. „Evidentně jsem se s Kennym už setkal, když mi byly dva roky,“ vypráví herec. „Byl jsem ještě v kočárku. Je úžasné, že o 16 let později jsem dostal možnost zahrát si v jednom z jeho filmů.“
Hedges se ale nemusel kvůli této roli uchylovat k žádné protekci. „Můj agent mě tam poslal jako kohokoliv jiného,“ říká. „Role Patricka byla poslední hlavní rolí filmu, kterou bylo třeba obsadit. Než mě pozvali do Bostonu na zkoušku se všemi ostatními herci, absolvoval jsem asi čtyři nebo pět místních zkoušek. Cestou z Bostonu zpátky do New Yorku mi pak Kenny tu roli nabídl.“
Ačkoliv Patrick ve svém životě rozhodně potřebuje otcovskou postavu, není jasné, jestli se Lee dokáže této výzvy chopit. „Patrick touží jen po tom, aby ho Lee měl rád,“ říká Hedges. „Měl se svým otcem skvělý vztah a chce ho mít i s Leem. Současně nechce opustit život, který žije. Má rád svůj domov i své kamarády. V mnoha ohledech se nemá vůbec špatně.“
Lee se ale zoufale touží vrátit do Bostonu, čímž by narušil Patrickovo studium i jeho společenský život. „Když Lee za Patrickem přijede, je jako robot,“ říká Hedges. „Pozbyl už veškerých emocí. Patrick se v něm snaží probudit trochu lidskosti tím, že vtipkuje a dělá si z něj legraci. Když na to ale Lee nereaguje tak, jak by si představoval, tak se Patrick rozčílí a brání se mu. Vnímá, že je nefér, aby musel opustit domov a odjet do Bostonu.“
Affleck je podle Hedgese jedním z jeho hereckých idolů. „Ohromně ho respektuji. Nestará se o to, co si o něm lidé myslí. Má za úkol odvést svou práci. Líbí se mi, jak hovoří se svými kolegy a jak si svou roli přivlastnil. Ukázal mi, že film stojí především na režisérově vizi, ale herec jeho podobu může ovlivňovat.“
Hedgesovo nadšení ze spolupráce s Lonerganem je podobně intenzivní. „Spolupracoval jsem už s lidmi, kteří byli současně scenáristy a režiséry, a obvykle jsou v jedné z těch věcí lepší než ve druhé,“ říká Hedges. „Kenny je dobrý v obojím. Je jedním z mála současných scenáristů a dramatiků, kteří dialogy píší tak, jak lidé opravdu mluví. Dialogy jeho postav se občas překrývají, což jsem ještě nikdy neviděl. Lidé nehovoří prostřednictvím monologů. Kenny zachycuje neuspořádanost běžného života.“
„A jako režisér se mnou strávil spoustu času tím, aby mi pomohl přijít na to, proč něco říkám nebo jak bych měl danou scénu zahrát,“ pokračuje. „Chtěl si se mnou projít Patrickovu minulost nad rámec toho, co zachycuje scénář, jeho vzpomínky a nejistoty, důvody, proč dělá to, co dělá.“
Hedges říká, že si uvědomuje, že už možná nikdy nedostane roli tak bohatou a pestrou, jako je role Patricka Chandlera. „Zahrát si takhle dokonale propracovanou a skvěle napsanou postavu byla pro někoho v mém věku příležitost, která přichází jednou za život,“ myslí si. „Nemám tušení, jestli se někdy bude opakovat, takže jsem vděčný za to, že jsem tuhle příležitost dostal.“
Joe Chandler, muž, který dá do pohybu zápletku celého filmu, je poctivý otec rodiny, který svého syna vychovával sám s vědomím, že trpí srdeční chorobou, která bude možná příčinou jeho předčasné smrti. Jeho posledním činem je snaha sblížit spolu ty, kteří pro něj znamenají nejvíce, v naději, že je tím oba zachrání. „Celé roky se pokoušel Leemu pomoci,“ říká Walsh. „Tím, že mu svěřil do péče Patricka, svého bratra nutí k tomu, aby kousek po kousku vylezl ze své ulity. Je to velice láskyplný způsob, jak Leemu pomoci zbavit se jeho deprese a překonat jeho ztráty.“
Kyle Chandler, který si roli Joea zahrál, na sebe Lonergana poprvé upozornil v roli agenta FBI, který je na stopě postavě Leonarda DiCapria ve filmu Vlk z Wall Street. „Připadal mi v tom filmu velice výrazný,“ říká režisér. „Odehrál svou roli s úžasnou dávkou humoru, jako by mu její osudy připadaly vtipné. Říkal jsem si, že to byl skvělý nápad. Byl jsem velice nadšený z toho, že roli v mého filmu mohl přijmout.“
Steward souhlasí a prohlašuje, že Chandler se role staršího bratra ujal i ve skutečnosti velice přirozeně. „Kyle poskytl skvělé rady všem hereckým kolegům, povzbuzoval je a filmu dodal na poklidu a rozvaze.“
Joe je jakožto rybář v massachusettských vodách klíčovým členem pevně semknuté komunity v Manchesteru. „Joe stále žije ve městě, ve kterém s Leem vyrůstali,“ říká Chandler. „Už nějakou dobu ví o tom, že mu nezbývá mnoho času. Když zemře, přenechá úkol postarat se o jeho patnáctiletého syna Leemu. Ví, že Lee udělá pro Patricka cokoliv a doufá, že by to mohlo jeho bratrovi pomoci vyléčit si staré rány. Leeho tento krok zaskočí a nemá z něj radost, ale ve finále mu může zachránit život. Jedná se ve skutečnosti o příběh o rodině a o tom, jak se jeden člověk snaží vypořádat s nezměrnou zodpovědností, která byla na jeho bedra svěřena. Lee má srdce na správném místě, ale není jisté, jestli se dokáže vypořádat s tím, čemu je nucen čelit.“
První čtení scénáře bylo pro Chandlera velice emocionálním zážitkem. „Je pro mě neobvyklé, aby na mě scénář při prvním přečtení tak zapůsobil,“ říká. „Když jsem ho dočetl, procházel jsem se a přemýšlel jsem, proč pláču. Přečetl jsem si ho znovu a znovu jsem se rozplakal. Příštího dne jsem se sešel s Kennym a hodinu jsme si povídali. Když jsem ze schůzky s ním odcházel, říkal jsem si, že doufám, že se mi podaří tuhle roli získat. Měl jsem neskutečné štěstí. Doufám, že budu mít to štěstí s ním ještě znovu spolupracovat.“
Pokud byla hlavním důvodem, proč po této roli toužil kvalita scénáře, pak ihned po začátku natáčení Chandler věděl, že se rozhodl správně. „Kennyho režijní vedení je ohromující a něco takového neříkám často,“ podotýká Chandler. „Když jsem film poprvé na Sundance viděl, uvědomil jsem si, že jde o typ filmu, s jakým jsem se nikdy předtím nesetkal. Jeho styl je pro Kennyho velice charakteristický. Není to jen inteligentní člověk, je současně jedním z nejupřímnějších lidí, jaké jsem kdy potkal. Ví, jak to v životě chodí a snaží se to převést na filmové plátno. Jsem jeho obrovským fanouškem.“
Michelle Williams podává emocionální a pozoruhodný výkon coby Randi, Leeho bývalá žena. „Je ohromující,“ prohlašuje Lonergan. „Už nějakou dobu toužím po možnosti s ní spolupracovat, už od chvíle, kdy ještě jako teenagerka hrála v newyorských divadlech. Vyrostla z ní jedna z nejtalentovanějších a nejvšestrannějších hereček na světě, a navíc je úžasně milá.“
Podle Afflecka byla Williams pro tuto roli ideální díky své přirozené inteligenci a věrohodné zranitelnosti. „Její upřímnost je nepopiratelná,“ dodává. „Její postavy vždy působí jako skuteční lidé, což znamená, že na nich divákům doopravdy záleží.“
Steward s obdivem vzpomíná na první den, kdy se Williams zúčastnila natáčení. Přestože se teplota vzduchu pohybovala pod bodem mrazu, Williams musela natáčet scénu v exteriéru, oblečena pouze v noční košili. „Natáčela tu neobyčejně citově vypjatou scénu v mnoha opakováních a každé bylo naprosto dokonalé. Její přerod ve svou postavu byl ohromující. Michelle je křehká a tichá, zatímco Randi je mnohem agresivnější a vyhraněnější.“
Williams říká, že když jí tato role byla nabídnuta, dojalo ji to natolik, že se rozplakala. „Vždycky jsem s Kennym chtěla spolupracovat,“ říká herečka. „Nikdo neumí psát dialogy tak jako on. Jsou naprosto přirozené a nenucené. Chtěla jsem jeho dialogy pronášet už velice dávno. Necháte se jimi prostě jen unášet. A je jedním z nejvtipnějších lidí na světě. Je s ním neustále zábava.“
V průběhu svého manželství prožívají Lee s Randi vřelý a důvěrný vztah plný humoru a pošťuchování. „A pak se to všechno rozpadne,“ popisuje Williams. „Casey má v sobě hodně integrity a hloubky. Nedalo mi příliš práce v něm tyto vlastnosti probudit.“
I na omezeném prostoru, který má k dispozici, se Williams daří budovat věrný obraz ženy, která je událostmi minulosti sice stále poznamenaná, ale snaží se z obrovské ztráty, kterou prožila, vzpamatovat. „Byl to neobvyklý zážitek,“ vysvětluje Williams. „Protože se ve filmu tak moc neobjevuji, strávila jsem více času přípravami na něj než samotným natáčením. Boston není od New Yorku příliš daleko, takže jsem sedla na vlak, dojela do Bostonu a tam se procházela, navštěvovala kavárny a obchodní domy a snažila se vstřebat místní atmosféru a lidi a jejich přízvuk. V poměru k tomu, jak dlouho trvalo natáčení, jsem tam strávila velkou spoustu času.“
Podle Moorea ostýchavá krása, kterou Williams vyzařuje, téměř odvádí pozornost od hlubokého hereckého výkonu, jenž před kamerou předvádí. „Zdá se, jako by kamera zaznamenávala její duši. Je ztělesněním přesně opačného vypořádávání se s tragédií, než je to Leeho. Nedokázala se s ní zcela vyrovnat, stále pláče. Stále jí to láme srdce, ale rozhodla se jít kupředu a nepolevovat. Michelle to všechno své postavě dodává už jen tím, že se ve filmu objevuje.“
V dojemně křehké roli Elise, Joeovy bývalé manželky a Patrickovy matky, je ve filmu k vidění Gretchen Mol. „Obsadit tuhle roli nebylo jednoduché,“ přiznává Lonergan. „Měl jsem velice jasnou představu o tom, jaká by ta postava měla být. Elise je sužována mnoha problémy, je velice bystrá, napjatá a neklidná. Vynakládá velké úsilí, ale není schopna dosáhnout toho, čeho by dosáhnout chtěla, a neví přesně proč. Zahrát něco takového je velice obtížné. Gretchen své roli dodává úžasnou zranitelnost, která se pro ni dokonale hodila.“
Držitel ceny Tony Matthew Broderick si zahrál Elisina druhého manžela, tichého, ale zkostnatělého evangelického křesťana, který ve svém dokonale zorganizovaném životě nemá místo pro problémového teenagera. Broderick, který je veteránem obou Lonerganových předchozích filmů Margaret a Na mě se můžeš spolehnout, svým nevýrazným šarmem a schopností držet se v ústraní maskuje své skutečné pocity, které způsobují, že se Patrick v nové domácnosti své matky necítí vítaný.
„Matthew je můj nejlepší přítel a je to jeden z mých velmi, velmi oblíbených herců,“ svěřuje se Lonergan. „Už jen jeho herecký rozsah je ohromující. Sleduji jeho herectví už od dob, kdy jsme společně chodili na střední školu. Má úžasný smysl pro humor a cit pro postavu a příběh, kterými nedokáže konkurovat takřka nikomu, koho znám. Dokáže ztvárnit neuvěřitelně jemné detaily, ale ze všeho nejvíce na něm obdivuji jeho cit pro realismus. Je v něm tak hluboce zakořeněný – snaha za daných podmínek přežít a zůstat bdělý – že ho z něj nedokážou vyvést ani občasné špatné nápady či negativní impulzy. Drží vše velice při zemi. A ačkoliv se to snaží nedávat najevo, představuje během natáčení vždy ztělesnění nenásilné a nenucené profesionality. Díky němu máte pocit, že pracujete na něčem skutečně důležitém. Chová se velice uvolněně, ale tenhle pocit kolem sebe za všech okolností šíří, a všem – a zejména mně – tím dodává velké sebevědomí.“
Vzhledem k vysoké úrovni hereckých výkonů ve filmu Místo u moře se zdá téměř nepředstavitelné, že s většinou zúčastněných herců Lonergan spolupracoval poprvé. „To se mi často nestává. Snažím se spolupracovat stále se stejnými herci – například s Matthewem nebo s Markem Ruffalo nebo s J. Smith-Cameron (která je také jeho manželkou). Nerad riskuji. Nebo bych měl možná spíš říci, že když vidím něco dobrého, snažím se toho držet. Natočil jsem jenom dva filmy a v případě těch dvou předchozích bych ty, se kterými jsem v minulosti nespolupracoval nebo jsem se s nimi osobně neznal, mohl spočítat na prstech jedné ruky.“
„Bylo pro mě velice vzrušující vidět, jaké úsilí a jakou dávku inteligence tito herci za všech okolností vynakládali,“ pokračuje. „Možnost spolupracovat s nimi na převedení postav, které existovaly pouze v mojí představivosti, do podoby skutečných živých lidí přímo před mýma očima, to pro mne byl zážitek plný pokory a vděku. Přijdou na natáčení a stanou se před vámi někým, koho jste si dosud jen představovali. A přinášejí s sebou komplexnost a hloubku prožitků a specifičnost myšlenek a chování, které velmi, velmi výrazně přesahují cokoliv, co byste doma na počítači dokázali vytvořit. Považuji to za naprostý zázrak a zbožňuji je za to.“
Snímek Místo u moře, který se natáčel v oblasti Cape Ann v severním Massachusetts, v sobě zachycuje drsnou krásu skalnatého pobřeží, zátok a přístavů méně známého příbuzného věhlasného Cape Cod, stejně jako i krásu dělnických domovů, ve kterých rodina Chandlerových se svými přáteli žije. Lonergan se svým týmem strávil natáčením v několika místních menších městech zhruba 50 kilometrů od Bostonu období od konce února do počátku května 2015. Patřily mezi ně města Manchester, Gloucester, Essex, Rockport a Beverly.
Podle Steward byl přechod ze zimy do jara pro režiséra důležitým přirovnáním. „Velice specificky toužil po tom, aby se nám právě tohle ve filmu podařilo zachytit,“ vzpomíná. „Jednalo se o něco, co je velice těsně spojené s vývojem postav.“
Zima v této oblasti byla podle Lonergana velmi studená, ale také velice krásná. „Na Cape Ann nikdy nemáte k moři daleko,“ poznamenává. „Líbilo se mi trávit veškerý čas v blízkosti oceánu. Moc se mi líbilo natáčení na lodi a v docích a ve zdejších domech, dokonce i tehdy, když jsme už mnohonásobně přetahovali a já toužil jen po možnosti jít se vyspat. A tamní jídlo bylo navíc skvělé. Mojí nejoblíbenější restaurací byla restaurace Clam Box v Ipswichi, kde mají ty nejlepší humří rolky, jaké jsem kdy jedl.“
Damon i Affleck v Massachusetts oba vyrůstali a dobře to tu znají. „Tuhle oblast znám nejlépe ze všech míst na světě,“ svěřuje se Affleck. „Rybářská městečka v Massachusetts jsou plná obyčejných lidí, kteří se snaží vydělat si na živobytí, a to do tohoto příběhu dokonale zapadá. Doufám, že skutečnost, že se zde nacházím na domácí půdě, pomáhá filmu dodat na jisté autentičnosti.“
Výtvarnice Ruth De Jong pro film zvolila mírně syrový a realistický styl. Téměř vše bylo natáčeno přímo v exteriérech, aby film působil co nejvěrohodněji a nejpřirozeněji. „Když jsem se s Kennym poprvé setkala, shodli jsme se na tom, že chceme oba k tomuto filmu přistupovat co nejrealističtěji, téměř jako k dokumentu. Vždycky toužím po tom, aby herci mohli s prostředím kolem sebe aktivně pracovat. Nechtěli jsme ale vytvořit film, který by byl prostoupený šedí a zoufalstvím. Snažila jsem se o to, aby domovy všech postav působily velice přirozeně, aby byly v rámci možností co nejprosvětlenější a nejveselejší. Kenny velice toužil po tom, aby vše působilo zcela normálně.“
První prioritou výtvarnice bylo zjistit co nejvíce informací o lidech, kteří v této oblasti žijí. „Pochopit podstatu toho, kým tito lidé jsou, bylo naprosto klíčové,“ říká. „Stálo nás to spoustu studia a cestování. Strávili jsme nějaký čas s rybáři a dělníky, kteří zde žijí, nikoliv s těmi, kteří sem jezdí jen na dovolenou.“
Práce na snímku Místo u moře podle ní bylo tou nejkolektivnější pracovní zkušeností, jakou kdy zažila. „Všichni byli skvělí. Byli nadšeni z toho, že se na filmu mohou podílet, a snažili se přiložit ruku k dílu. Měli jsme k dispozici spoustu hloubky a pestrosti. Casey se se mnou s nadšením vydával na cesty po okolí. Když všichni spolupracují, velice to filmu prospívá.“
Důraz na realističnost se projevoval i na pojetí kamery. Podle kameramana Jodyho Lee Lipese „Kenny nechtěl, aby na sebe vizuální podoba filmu jakkoliv upozorňovala. Chtěl svůj příběh vyprávět velice věcně, bez jakéhokoliv vyrušování. Je natáčený velice jednoduše s normálním stranovým poměrem, nepoužívá žádný extrémní formát nebo vyumělkované záběry. Jde prostě jen o přirozené a poctivé vyprávění. Pro něj jsou nejdůležitější scénář a herecké výkony, takže jsem se prostě snažil jim příliš nepřekážet.“
Film byl natáčen pomocí digitálních kamer Arri Alexa. „Alexa je skvělou alternativou filmu,“ říká Lipes. „Používali jsme některé starší objektivy, abychom záběry změkčili a docílili více filmového dojmu.“
Lipesovou hlavní prioritou bylo zajistit, aby Lonergan obdržel přesně to, co si představoval. „Kenny je nadaný umělec s náročnou vizí,“ říká. „Výzva spočívala v tom, abychom za všech okolností zajistili, že bude svou vizi schopen naplnit. Mým úkolem často bylo natočit to, co potřeboval, v co nejméně záběrech, aniž bychom se příliš zatěžovali technickými aspekty. Protože je také dramatikem, přistupuje k vypravěčství poměrně divadelním způsobem. Působí to dojmem, jako by si představoval, že se to všechno odehrává na jevišti.“
Části seriálu: Místo u moře
- Místo u moře - Obsah/O filmu
- Místo u moře - O tvůrcích
