Mluv s ní

Za ty 3 roky, co se film Mluv s ní obje­vil na plát­ně, exis­tu­je na inter­ne­tu urči­tě spous­ta recen­zí. Osobně navíc nepa­t­řím ke znal­cům Almodóvarových fil­mů. Mluv s ní je zatím jeho jedi­ným, kte­rý jsem vidě­la (zato už dva­krát). Právě pro­to se do této recen­ze pouš­tím tro­chu s oba­vou.

Hlavními hrdi­ny jsou dva muži – ošet­řo­va­tel Benigno (Javier Cámara) a novi­nář a spi­so­va­tel Marco (Darío Grandinetti). Oba spo­ju­je podob­ný osud. Jejich milo­va­né ženy leží na nemoc­nič­ním lůž­ku v kóma­tu a nikdo neví, zda se ješ­tě někdy pro­be­rou. Zatímco Marcovi neštěs­tí torea­dor­ku Lydii (Rosario Flores) nedáv­no vza­lo, Benignovi taneč­ni­ci Alicii (Leonor Watling) před čtyř­mi roky para­dox­ně při­nes­lo. Z toho také pra­me­ní jejich odliš­ný pří­stup k této tragé­dii.

Benigno je poně­kud sadis­tic­kým způ­so­bem šťast­ný, že může ale­spoň tak­to být se svou lás­kou, u níž by za nor­mál­ních okol­nos­tí neměl moc šan­cí. Vzorně se o Alicii sta­rá a cho­vá se k ní, jako by žila a vní­ma­la. Mluví s ní (nebo lépe řeče­no k ní – tak zní i přes­ný název fil­mu ve Španělštině).

Marco je opro­ti tomu nasta­lou situ­a­cí zasko­čen, neví co dělat, není scho­pen nehyb­nou Lydii ani obe­jmout. Benigno Marca učí, jak o Lydii v jejím sta­vu pečo­vat a pod­po­ru­je ho, aby našel způ­sob, jak ji mít stá­le rád. „Vztahy“ obou mužů však dopad­nou špat­ně, v pří­pa­dě Benigna v pod­sta­tě tra­gic­ky. Jak však pří­slo­ví pra­ví: „Kde něco kon­čí, něco nové­ho začí­ná“. Alespoň pro něko­ho …

Mluv s ní je cit­li­vé vyprá­vě­ní o lid­ských osu­dech s pří­znač­ným almodó­va­rov­ským rozuz­le­ním. Uvažuji, jak by asi film vypa­dal, kdy­by obsa­ho­val dale­ko banál­něj­ší záplet­ku, kvů­li kte­ré by se „vzta­hy“ hlav­ních čtyř hrdi­nů zamí­cha­ly. Fascinoval by divá­ky film tak jako nyní? Osobně si mys­lím, že ano. Jeho kouz­lo či při­taž­li­vost totiž spo­čí­vá v něčem jiném.

V cit­li­vých cha­rak­te­rech postav, v poma­lu se odví­je­jí­cím pří­bě­hu, kte­rý zpo­čát­ku nedá­vá moc tušit, kam vlast­ně spě­je. V krás­né hud­bě, kte­rá film dopro­vá­zí. Pro mě osob­ně je pak neza­po­me­nu­tel­ná posta­va Marca. Citlivého muže, kte­rý neob­vykle čas­to plá­če. Zejména při vzpo­mín­ce na svou již před lety ztra­ce­nou lás­ku. Na dru­hou stra­nu se nedo­ká­že vyrov­nat se sta­vem své stá­va­jí­cí lás­ky. Uvažuje nao­pak znač­ně rea­lis­tic­ky a nechá­pe Benignův pří­stup k Alicii.

Z toho, co jsem se o Almodóvarovi zatím dočet­la, sou­dím, že Mluv s ní je poměr­ně leh­čí sous­to pro začí­na­jí­cí­ho divá­ka jeho fil­mů. Ačkoli je hlav­ní záplet­ka poměr­ně „nevin­ná“, její rozuz­le­ní je již poně­kud šoku­jí­cí či pro­vo­ka­tiv­ní. Pro mě však Mluv s ní před­sta­vu­je film o řadě sil­ných emo­cí – o lás­ce, přá­tel­ství, obě­ta­vos­ti, ale i zra­dě či stra­chu.

O filmu:

Rok: 2002
Oficiální strán­ka fil­mu: Mluv s ní
Scénář a režie: Pedro Almodóvar
Hudba: Alberto Iglesias

V hlav­ních rolích: Javier Cámara, Darío Grandinetti, Leonor Watling, Rosario Flores
Délka: 112 minut