Muž jménem Otto: Tom Hanks se chce zabít v plačtivé černé komedii

Hořká skan­di­náv­ská kome­die se nesnad­no mísí se sacha­ri­no­vým holly­wo­od­ským sen­ti­men­tem ve fil­mu reži­sé­ra Marca Forstera Muž jmé­nem Otto, kte­rý po pro­sin­co­vém debu­tu ve Spojených stá­tech vstu­pu­je ten­to víkend do praž­ských kin.

Muž jmé­nem Otto je adap­ta­cí romá­nu Fredrika Backmana Muž jmé­nem Otto (En man som heter Ove) a je nato­lik věr­ný stej­no­jmen­né­mu švéd­ské­mu fil­mu z roku 2015, že se na něm podí­lel i reži­sér Hannes Holm. Když se však ten­to tem­ně komic­ký pří­běh o muži, jehož poku­sy o sebe­vraž­du jsou stá­le pře­ru­šo­vá­ny, zary­je do našich srd­cí, je jas­né, že se něco ztra­ti­lo v pře­kla­du.

Přesto Muž jmé­nem Otto fun­gu­je díky pře­svěd­či­vé­mu výko­nu Toma Hankse v hlav­ní roli a výmluv­né Forsterově režii, kte­rá do děje vná­ší caprov­skou cit­li­vost a půso­bi­vou skan­di­náv­skou atmo­sfé­ru měst­ské Ameriky (ačko­li pro­stře­dí není nikdy upřes­ně­no, film se natá­čel v Pittsburghu a jeho oko­lí.)

Hanks hra­je titul­ní­ho Otto Andersona, kte­ré­ho zastih­ne­me při jeho ran­ní „obchůz­ce“ na malém síd­liš­ti; zkou­má tráv­ník, jest­li na něm není psí moč, dělá si poznám­ky o autech, kte­rá nema­jí řád­ně vysta­ve­né par­ko­va­cí prů­ka­zy, kárá poslíč­ka novin, že nene­chal kolo u sto­ja­nu, a tří­dí nespráv­ně ode­vzda­ný odpad.

Všichni kolem něj jsou pod­le Otta idi­o­ti... kro­mě jeho nedáv­no zesnu­lé ženy. A tak se roz­hod­ne, že se k ní při­dá.

Ale Otto se pros­tě nedo­ká­že zabít, pro­to­že jeho poku­sy jsou čas­to pře­ru­šo­vá­ny ostat­ní­mi. Patří mezi ně noví sou­se­dé Marisol (Mariana Treviño) a Tommy (Manuel Garcia-Rulfo), kte­ří se sna­ží pro­lo­mit Ottův drs­ný zevněj­šek, a transse­xu­ál­ní dis­tri­bu­tor letá­ků Malcolm (Mack Bayda), kte­ré­mu by se hodil gauč na přespá­ní poté, co ho vyho­dil jeho otec.

Prostřednictvím fla­shbac­ků vidí­me Ottův roz­ví­je­jí­cí se vztah s man­žel­kou Sonyou, kte­rou jako mla­dou ženu hra­je Rachel Kellerová napro­ti Trumanu Hanksovi (Tomův syn) jako mla­dé­mu Ottovi. Postrádají hoř­kou sati­ru sou­čas­ných scén, sépi­o­vě zabar­ve­né fla­shbac­ky jsou sku­teč­ně lás­ky­pl­né, i když cha­rak­te­ris­ti­ka mla­dé­ho Otty půso­bí umě­le.

Každý divák ví, kam Muž jmé­nem Otto smě­řu­je: ten­to nevr­lý sta­řík se nako­nec ke svým sou­se­dům vře­le při­tu­lí a najde ve svém živo­tě hod­no­tu. Ale na roz­díl od iro­nic­ké kome­die švéd­ské­ho fil­mu se ten­to stá­vá nefal­šo­va­nou slzo­pud­nou kome­dií: ne pro­to, že by nás dojí­ma­la Ottova ces­ta, ale spí­še drob­né las­ka­vos­ti, kte­ré mu jsou nabí­ze­ny, a to, jak je nako­nec oplá­cí.

Hankse v roli nevr­lé­ho star­ce nikdy nese­že­re­me; her­co­va dob­rác­ká pova­ha pro­sví­tá a od úvod­ních scén Muže jmé­nem Otto odha­lu­je sku­teč­né las­ka­vé srd­ce posta­vy. Ale i tak je zábav­né sle­do­vat, jak Otto boju­je za zása­dy ve spo­leč­nos­ti, kte­rá o ně nesto­jí, a Hanks film v neob­vyk­lé roli bez náma­hy táh­ne.

Stejně jako u sním­ku Liama Neesona Chladnokrevný pro­ná­sle­do­va­tel je jas­né, že při adap­ta­ci hoř­ké skan­di­náv­ské kome­die pro ame­ric­ké pub­li­kum se něco ztra­ti­lo v pře­kla­du. Ale stej­ně jako ten­to film i Muž jmé­nem Otto fun­gu­je svým vlast­ním netra­dič­ním způ­so­bem. Tato čer­ná kome­die je neče­ka­ně dojem­ná - jen si neza­po­meň­te vzít kapes­ní­ky.

---

---