Hořká skandinávská komedie se nesnadno mísí se sacharinovým hollywoodským sentimentem ve filmu režiséra Marca Forstera Muž jménem Otto, který po prosincovém debutu ve Spojených státech vstupuje tento víkend do pražských kin.
Muž jménem Otto je adaptací románu Fredrika Backmana Muž jménem Otto (En man som heter Ove) a je natolik věrný stejnojmennému švédskému filmu z roku 2015, že se na něm podílel i režisér Hannes Holm. Když se však tento temně komický příběh o muži, jehož pokusy o sebevraždu jsou stále přerušovány, zaryje do našich srdcí, je jasné, že se něco ztratilo v překladu.
Přesto Muž jménem Otto funguje díky přesvědčivému výkonu Toma Hankse v hlavní roli a výmluvné Forsterově režii, která do děje vnáší caprovskou citlivost a působivou skandinávskou atmosféru městské Ameriky (ačkoli prostředí není nikdy upřesněno, film se natáčel v Pittsburghu a jeho okolí.)
Hanks hraje titulního Otto Andersona, kterého zastihneme při jeho ranní „obchůzce“ na malém sídlišti; zkoumá trávník, jestli na něm není psí moč, dělá si poznámky o autech, která nemají řádně vystavené parkovací průkazy, kárá poslíčka novin, že nenechal kolo u stojanu, a třídí nesprávně odevzdaný odpad.
Všichni kolem něj jsou podle Otta idioti... kromě jeho nedávno zesnulé ženy. A tak se rozhodne, že se k ní přidá.
Ale Otto se prostě nedokáže zabít, protože jeho pokusy jsou často přerušovány ostatními. Patří mezi ně noví sousedé Marisol (Mariana Treviño) a Tommy (Manuel Garcia-Rulfo), kteří se snaží prolomit Ottův drsný zevnějšek, a transsexuální distributor letáků Malcolm (Mack Bayda), kterému by se hodil gauč na přespání poté, co ho vyhodil jeho otec.
Prostřednictvím flashbacků vidíme Ottův rozvíjející se vztah s manželkou Sonyou, kterou jako mladou ženu hraje Rachel Kellerová naproti Trumanu Hanksovi (Tomův syn) jako mladému Ottovi. Postrádají hořkou satiru současných scén, sépiově zabarvené flashbacky jsou skutečně láskyplné, i když charakteristika mladého Otty působí uměle.
Každý divák ví, kam Muž jménem Otto směřuje: tento nevrlý stařík se nakonec ke svým sousedům vřele přitulí a najde ve svém životě hodnotu. Ale na rozdíl od ironické komedie švédského filmu se tento stává nefalšovanou slzopudnou komedií: ne proto, že by nás dojímala Ottova cesta, ale spíše drobné laskavosti, které mu jsou nabízeny, a to, jak je nakonec oplácí.
Hankse v roli nevrlého starce nikdy nesežereme; hercova dobrácká povaha prosvítá a od úvodních scén Muže jménem Otto odhaluje skutečné laskavé srdce postavy. Ale i tak je zábavné sledovat, jak Otto bojuje za zásady ve společnosti, která o ně nestojí, a Hanks film v neobvyklé roli bez námahy táhne.
Stejně jako u snímku Liama Neesona Chladnokrevný pronásledovatel je jasné, že při adaptaci hořké skandinávské komedie pro americké publikum se něco ztratilo v překladu. Ale stejně jako tento film i Muž jménem Otto funguje svým vlastním netradičním způsobem. Tato černá komedie je nečekaně dojemná - jen si nezapomeňte vzít kapesníky.
