NENE – Nevšední horor z dílny talentovaného Afroameričana

Je tomu už více než 5 let, kdy talen­to­va­ný ame­ric­ký komik, herec a muzi­kant ve střed­ním věku Jordan Peele po celé svě­tě šoko­val masy lidí svým fil­mař­ským debu­tem, bri­lant­ně zre­ží­ro­va­ným horo­rem Get Out (Uteč), kde sází pře­de­vším na tís­ni­vou atmo­sfé­ru a vel­ké tajem­ství, kolem kte­ré­ho se točí hlav­ní záplet­ka, ale neod­pus­til si ani hoř­kou výpo­věď o rasis­mu.

Netrvalo ani dva roky a Jordan Peele při­šel s o pozná­ní sple­ti­těj­ším horo­rem Us (My), kte­rý význam­ně zare­zo­no­val nejen kri­tic­kou obcí, a jedi­né, co před­či­lo prvot­ní oče­ká­vá­ní, byly násled­né kon­tro­ver­ze. Svým dru­hým poči­nem Jordan Peele navždy roz­dě­lil fanouš­ky horo­rů na dva nekom­pro­mis­ní tábo­ry. Jedni ho vele­bí za netra­dič­ní poje­tí žán­ru a pídí se po skry­tých posel­stvích, dru­zí ho nao­pak oso­ču­jí z nabubře­los­ti a tvr­dí, že v opo­je­ní vlast­ní slá­vou stvo­řil něco, co nedá­vá žád­ný smy­sl. Tak či onak, zdá se, že pal­či­vé, nezod­po­vě­ze­né otáz­ky se počí­na­je tím­to sním­kem navždy sta­ly nepsa­nou alfou a omegou jeho tvor­by.

Kromě režie a sce­náris­ti­ky se Jordan Peele také aktiv­ně věnu­je fil­mo­vé pro­duk­ci – pod vlast­ní znač­kou Monkeypaw Productions se podí­lel na vzni­ku živo­to­pis­né­ho dra­ma­tu BlacKkKlansman a pro­du­ko­val i obstoj­né pokra­čo­vá­ní kul­tov­ní­ho deva­de­sát­ko­vé­ho Candymana. Trvalo tedy dal­ší tři roky, než svět­lo svě­ta spat­řil jeho tře­tí autor­ský pro­jekt Nene, kte­rý do čes­kých kin dora­zí už 18. srp­na. Pojďme se na něj tedy podí­vat pod drob­no­hle­dem.

Příběh se točí kolem rodi­ny Haywoodových, kte­ří byd­lí na far­mě upro­střed niče­ho a už po gene­ra­ce se zabý­va­jí cvi­če­ním koní. Život dospě­lé­ho OJaye Haywooda zni­če­ho­nic zkom­pli­ku­je náh­lá smrt jeho otce, na kte­ré­ho z nebe spad­ne jaký­si před­mět a váž­ně ho zra­ní. Při ces­tě do nemoc­ni­ce otec blouz­ní a v ago­nii řek­ne něko­lik zdán­li­vě nesmy­sl­ných slov, načež umí­rá. Jeho smrt nepří­mo zapří­či­ní, že rodin­nou far­mu a při­po­je­né pozem­ky navští­ví i OJayova upo­ví­da­ná sest­ra Emerald. Společně jsou pak svěd­ky něče­ho, co by se s klid­ným svě­do­mím dalo ozna­čit jako para­nor­mál­ní akti­vi­ta. Vše nasvěd­ču­je tomu, že s tím­to kali­forn­ským vyprah­lým údo­lím je něco šered­ně v nepo­řád­ku…

Jako ochut­náv­ka sta­čí. Jordan Peele je jed­ním z těch reži­sé­rů, na jejichž fil­my se vypla­tí cho­dit bez vět­ší­ho poně­tí o záplet­ce, kte­rá se vět­ši­nou stej­ně ani nedá zfor­mu­lo­vat jed­nou větou bez vyzra­ze­ní ústřed­ní­ho tajem­ství, pro­to­že vel­ká část zába­vy ply­ne prá­vě ze zvě­da­vos­ti z nezná­mé­ho. Proto se v násle­du­jí­cím roz­bo­ru zdr­žím jakých­ko­li spo­i­le­rů. Jediné, co ješ­tě pro­zra­dím, je, že půjde o UFO – tedy nei­den­ti­fi­ko­va­tel­ný léta­jí­cí objekt. Ale to už asi stej­ně tuší­te.

Nene je str­hu­jí­cí mys­te­ri­óz­ní sci-fi thriller s horo­ro­vý­mi prv­ky, kte­rý v prv­ních dvou tře­ti­nách umně budu­je napě­tí, stup­ňu­je strach z nevy­zpy­ta­tel­né­ho vetřel­ce a ráz­ně zvy­šu­je sáz­ky. Stojí pře­de­vším na dyna­mic­ké kame­ře famóz­ní­ho Hoyte van Hoytemi, kte­rá pře­dá­vá emo­ce tam, kde scé­nář pokul­há­vá, a vyprá­ví pří­běh teh­dy, když už vlast­ně ani slo­va nesta­čí. O novém sním­ku Jordana Peela pla­tí více něž o jakém­ko­liv z před­cho­zích, že je potře­ba ho vidět, zažít a vstře­bat, niko­li pocho­pit.

Přílišná arto­vost se prá­vem může jevit jako dosti ošid­né roz­hod­nu­tí, se kte­rým Peele v rám­ci své tvor­by už pár­krát úspěš­ně koke­to­val, nyní s ním však spíš topor­ně zápo­lí. Ani svě­ží pří­stup, kte­rý má tak dale­ko od ubí­je­jí­cí polo­pa­tič­nos­ti, pro mno­hé zkrát­ka nevy­vá­ží to, že Nene jed­no­du­še nedá­vá smy­sl. Režisér sice sám v roz­ho­vo­rech neo­chvěj­ně tvr­dí, že má všech­no pro­myš­le­né do posled­ní­ho detai­lu, ale na tom dohro­ma­dy nesejde – do fil­mu se mu to dostat nepo­da­ři­lo. Osobně nemám pro­blém při­stou­pit na hru, kdy sám musím dumat nad nezod­po­vě­ze­ný­mi otáz­ka­mi, ale bohu­žel čím víc o tom­to sním­ku pře­mýš­lím, tím spíš se nemo­hu zba­vit poci­tu, že posled­ní důle­ži­té pojít­ko, kte­ré by tako­vou hru vůbec umož­ni­lo, zůsta­lo trčet ve střiž­ně. Děj půso­bí pří­liš nesou­ro­dě, neu­ce­le­ně a vyzní­vá do neu­r­či­ta bez jaké­ko­liv poin­ty. Spočívala snad prá­vě v tom reži­sér­ská vize? Nevím. Nemyslím si. Suď bůh. Já jen vím, že pokud boj se zápo­rá­kem pro­bí­há na vcel­ku raci­o­nál­ních prin­ci­pech, pak by i záplet­ka měla být – ale­spoň vcel­ku – odů­vod­ni­tel­ná rozu­mem. Jakože není.

Jordan Peele si také neod­pus­til naho­di­lé mezi­žánro­vé sko­ky. Povedlo se mu to na výbor­nou, přes­to i zde je do čeho si rýp­nout. Konkrétně za pře­by­teč­né, až ruši­vé bych jed­no­znač­ně ozna­čil kome­di­ál­ní prv­ky, tedy jakési krát­ké ske­če zakon­če­né zvo­lá­ním „Ne ne!“ s cílem odká­zat na název fil­mu. Snad pokaž­dé při­šly v nevhod­nou chví­li, prá­vě když sní­mek prac­ně budo­val skli­ču­jí­cí atmo­sfé­ru, a vyda­né úsi­lí tak vždy spo­leh­li­vě anu­lo­va­ly.

Za zmín­ku sto­jí i nedo­sta­teč­ná prá­ce s posta­va­mi, jeli­kož Jordan si ten­to­krát troš­ku zahrál na Nolana a na něja­ké cha­rak­ter­ní vývo­je ane­bo pro­je­vy hlub­ších emo­cí než „Pomoc mimo­zemšťan!“ a „Hurá na mimo­zemš­ťa­na!“ se s nobles­ní grá­cií vypr­dl. K tomu nezbý­vá než iro­nic­ky při­po­me­nout, že Hoyte van Hoytema točil i Tenet. Náhoda? Asi. Asi jo…

Verdikt: „Nejoriginálnější léta­jí­cí talíř, co jsem na fil­mo­vém plát­ně kdy viděl, a že jsem ješ­tě žád­ný nevi­děl!“

8/10

---