Nene (Nope) – Recenze – 60 %

První dva fil­my reži­sé­ra, sce­náris­ty, pro­du­cen­ta a býva­lé­ho komi­ka Jordana Peela byly výraz­ný­mi spo­le­čen­sky kri­tic­ký­mi sati­ra­mi. Znepokojivý osca­ro­vý thriller Uteč (2017) pra­co­val s moti­vy rasis­mu a raso­vých před­sud­ků, zatím­co meta­fo­ric­ký horo­ro­vý thriller My (2019) se zas zabý­val odvrá­ce­nou tvá­ří sou­čas­né Ameriky, sna­ží­cí se zamést pod kobe­rec sta­le­tí své krva­vé his­to­rie. Jeho tře­tí sní­mek s názvem Nene (ang­lic­ké „Nope“ je hovo­ro­vým vyjá­d­ře­ním nesou­hla­su, avšak ve vzta­hu k fil­mu samot­né­mu jde poten­ci­ál­ně i o zkrat­ku „Not of Planet Earth“) je pro změ­nu žánro­vou kom­bi­na­cí wes­ter­nu a sci-fi s horo­ro­vý­mi prv­ky (nicmé­ně horo­rem bych jej roz­hod­ně nena­zý­val). Film Nene sice též oplý­vá něko­li­ka odka­zy na úlo­hu čer­no­chů v ame­ric­ké spo­leč­nos­ti (v tom­to pří­pa­dě zejmé­na v his­to­rii ame­ric­ké kine­ma­to­gra­fie), avšak jeho těžiš­tě leží ten­to­krát někde jin­de.

Photo © Universal Pictures

 

Nene je totiž anti-blockbuster, jenž sice napl­ňu­je urči­té tren­dy, kte­ré jsou pro bloc­kbus­te­ry typic­ké, ale záro­veň je svým poje­tím pod­ko­pá­vá a sebe-reflexivně tema­ti­zu­je. Uvědoměle si pohrá­vá se žán­ro­vý­mi kon­ven­ce­mi, vydá­vá se smě­le pro­ti prou­du, oba­lu­je svůj pří­běh čet­ný­mi meta­fo­ra­mi, netri­vi­ál­ní sym­bo­li­kou i bib­lic­ký­mi cita­ce­mi a pou­če­ně odka­zu­je k mno­ha zná­mým kine­ma­to­gra­fic­kým dílům, a to zejmé­na k prv­ní­mu bloc­kbus­te­ru všech dob – k Čelistem od Stevena Spielberga – a také k jeho Blízkým setká­ním tře­tí­ho dru­hu. Očekávat však něco na způ­sob Války svě­tů nebo Dne nezá­vis­los­ti není na mís­tě. Nene je spíš meta-podívanou urče­nou pro pře­mýš­li­vé cine­fi­ly, pro­to­že kdo nebu­de ocho­ten číst mezi řád­ky a ana­ly­zo­vat jeho pod­text, hra­vé fil­mo­vé cita­ce a mož­né inter­pre­ta­ce, pro toho bude Nene jen tro­chu umě­lečtěj­ší žánro­vou hříč­kou, kte­rou kvů­li znač­ně pozvol­né­mu tem­pu vyprá­vě­ní, mini­mu akce a rela­tiv­ně pří­mo­čaré­mu pří­bě­hu z vět­ší čás­ti pro­zí­vá.

Hlavními hrdi­ny jsou pova­ho­vě odliš­ní sou­ro­zen­ci OJ (Daniel Kaluuya) a Emerald (Keke Palmer), kte­ří se po náh­lé záhad­né smr­ti jejich otce sna­ží na svém odlehlém kali­forn­ském ran­či udr­žet nad vodou rodin­ný pod­nik, jenž sto­jí na mno­ho­ge­ne­rač­ní his­to­rii cho­vu a tré­nin­ku koní pro potře­by fil­ma­řů a reklam­ních agen­tur. Kšeftů však ubý­vá, a tak je OJ nucen postup­ně pro­dá­vat koně do neda­le­ké­ho wes­ter­no­vé­ho měs­teč­ka, kte­ré slou­ží jako atrak­ce pro turis­ty sty­li­zo­va­ná do dob Divokého zápa­du. Život jim navíc začnou kom­pli­ko­vat podiv­né úka­zy sou­vi­se­jí­cí s tím, že se v blíz­kos­ti jejich ran­če začne obje­vo­vat UFO v podo­bě vel­ké­ho léta­jí­cí­ho talí­ře, kte­rý do sebe nasa­je kaž­dé­ho, kdo si nedá dosta­teč­ný pozor.

 

Blízká setká­ní tře­tí­ho dru­hutak film Nene při­po­mí­ná pře­de­vším v prv­ních dvou tře­ti­nách, zatím­co v posled­ní tře­ti­ně se zna­tel­ně při­klo­ní ke zmí­ně­ným Čelistem – ve chví­li, kdy jeho hrdi­nům pře­sta­ne sta­čit léta­jí­cí talíř pasiv­ně pozo­ro­vat a sna­žit se jej zachy­tit na foto­gra­fii či na videu. Snímek tím tema­ti­zu­je nejen posed­lost spo­leč­nos­ti po pát­rá­ní po důka­zech o exis­ten­ci mimo­zem­ské­ho živo­ta, ale i obec­nou sna­hu chy­tit se kaž­dé neotře­lé udá­los­ti a zne­u­žít ji k její­mu pře­tvo­ře­ní ve výdě­leč­nou atrak­ci, na kte­rou lze lákat pla­tí­cí davy. Nejprve se oba sou­ro­zen­ci pokou­še­jí o poří­ze­ní video­zá­zna­mu, jenž by je pro­sla­vil a uči­nil boha­tý­mi (a nejsou sami), a s podob­ně slib­nou vidi­nou finanč­ní­ho pro­fi­tu při­jde i maji­tel ono­ho wes­ter­no­vé­ho měs­teč­ka, když opa­ko­va­ná zje­ve­ní léta­jí­cí­ho talí­ře pou­ži­je jako hlav­ní náplň nové divác­ké show.

Tentýž maji­tel mimo­cho­dem vydě­lá­vá i na výsta­vě upo­mín­ko­vých před­mě­tů, kte­ré se vzta­hu­jí k tra­gic­ké udá­los­ti z deva­de­sá­tých let, jíž byl sám účas­ten coby dět­ská hvězda (fik­tiv­ní­ho) kome­di­ál­ní­ho tele­viz­ní­ho sit­ko­mu o rodin­ce s šim­pan­zem, během jehož živé­ho natá­če­ní dotyč­ný šim­panz jed­no­ho dne zdi­vo­čel a krva­vě zabil či zra­nil něko­lik lidí. Tato pasáž, k níž se děj opa­ko­va­ně vra­cí, a kte­rá se zbyt­kem pří­bě­hu zdán­li­vě pří­liš nesou­vi­sí, je ve sku­teč­nos­ti pro film klí­čo­vá, neb jeho pří­běh obo­ha­cu­je o pod­stat­ný myš­len­ko­vý kon­text, a hlav­ně v sobě pro­po­ju­je hned něko­lik zásad­ních moti­vů, kte­ré pro­stu­pu­jí celým fil­mem.

 

Jedním z nich je divo­ká pod­sta­ta zví­řat, u nichž sna­ha pou­žít je coby sou­část zábav­ní­ho pro­duk­tu může snad­no vést ke kata­stro­fě, což se ke zby­lé­mu obsa­hu fil­mu váže hned v něko­li­ka rovi­nách (včet­ně pla­ší­cích se koní). Druhým je výraz­ný motiv odvra­ce­ní zra­ku a sna­hy vyva­ro­vat se oční­mu kon­tak­tu, což může v pří­pa­dě ohro­že­ní člo­vě­ku zachrá­nit život. Oba tyto moti­vy pak lze vztáh­nout na kri­tic­ký obraz zábav­ní­ho prů­mys­lu, kte­rý dělá atrak­ce z lec­če­ho, a z nějž vyplý­vá hlav­ní mož­ná myš­len­ka fil­mu – té zábav­ní pro­duk­ce je obrov­ské množ­ství, a přes­to­že je těž­ké smě­řo­vat zrak jinam, tak je tře­ba se to nau­čit, pokud nechce­me být zce­la pohl­ce­ni (což v tom­to fil­mu pla­tí doslo­va).

Na význa­mo­vé a inter­pre­tač­ní rovi­ně toho sní­mek Nene nabí­zí ješ­tě pod­stat­ně víc, avšak jeho meta­fo­ric­ká boha­tost, znač­né množ­ství fil­mo­vých refe­ren­cí a důmy­sl­ně pro­vá­za­ná sym­bo­li­ka sotva uži­ví 130 minut sto­pá­že, kte­rá je na daný typ námě­tu i vzhle­dem k jinak poměr­ně jed­no­du­ché­mu pří­bě­hu o napra­vo­vá­ní vzta­hu mezi dvě­ma sou­ro­zen­ci a o jejich zápo­le­ní s čím­si nepo­zem­ským až pří­liš roz­mách­lá. Pomalé a mís­ty i elip­tic­ké vyprá­vě­ní řaze­né do kapi­tol (pojme­no­va­ných pod­le koní) se čas­to pováž­li­vě vle­če, mimo jiné i kvů­li tomu, že Jordanu Peelovi se vylo­že­ně neda­ří budo­vat napě­tí ani hut­nou atmo­sfé­ru, přes­to­že by zjev­ně chtěl. Stejně jako v pří­pa­dě jeho pře­de­šlých fil­mů je opět tro­chu pro­ble­ma­tic­ká i jeho sna­ha zakom­po­no­vat do veskr­ze váž­né­ho fil­mu sto­py humo­ru. Herce, kte­ří před­vá­dě­jí vel­mi dob­ré a pře­svěd­či­vé výko­ny, však vede skvě­le.

 

Svůj oso­bi­tý pří­stup pak Jordan Peele otis­kl i do cíle nato­čit oprav­do­vý vel­ko­film pro vel­ká plát­na, k čemuž si dopo­mohl nejen téma­tem mimo­zem­ské návštěvy a výraz­ným zvu­ko­vým designem, ale i anga­žo­vá­ním IMAX kamer a kame­ra­ma­na Hoyteho Van Hoytema, kte­rý před­tím spo­lu­pra­co­val kupří­kla­du s Christopherem Nolanem na fil­mech Tenet, Dunkerk a Interstellar. Potenciál audi­o­vi­zu­ál­ní majestát­nos­ti se však pří­liš nepo­tká­vá s výsled­ným zpra­co­vá­ním, kte­ré se kvů­li kla­de­ní důra­zu na kri­ti­ku spek­tá­klů a zámě­ru uka­zo­vat řadu věcí pou­ze v názna­cích drží znač­ně zpát­ky a půso­bí sil­ně mini­ma­lis­tic­ky, přes­to­že to, co se ve fil­mu ode­hrá­vá, je svým způ­so­bem vlast­ně vel­ko­le­pé. Mnohem víc než vel­ko­film tak Nenevyzní­vá jako kon­cep­tu­ál­ní film, kte­rý si s kon­ven­ce­mi vel­ko­fil­mů pou­ze pohrá­vá a namís­to sna­hy osl­nit divá­ky epic­ký­mi scé­na­mi nachá­zí potě­še­ní ve vyvo­lá­vá­ní dis­ku­ze a pole­mi­ky.

Žánrový mix sci-fi a wes­ter­nu, obo­ha­ce­ný o motiv stře­tu s mimo­zem­skou enti­tou, nabí­dl před lety již sní­mek Kovbojové a vetřel­ci (2011), což byla pop­cor­no­vá blbi­na nato­če­ná čis­tě pro efekt a pro povrch­ní zába­vu. Přestože s ním film Nene sdí­lí někte­ré díl­čí ele­men­ty, tak je jeho přes­ným opa­kem. Je pře­mýš­li­vý a sofis­ti­ko­va­ný, efekt­nos­ti vůbec nejde napro­ti a radě­ji se noří do meta­fo­ric­kých sdě­le­ní, vizu­ál­ních i ver­bál­ních jino­ta­jů a cine­fil­ní­ho odka­zo­vá­ní na jiné fil­my, ať už žánro­vě spří­z­ně­né či niko­li. Netřeba pochy­bo­vat o tom, že inte­lek­tu­ál a fil­mo­vý zna­lec Jordan Peele měl kaž­dý aspekt své­ho sním­ku a kaž­dé tvůr­čí roz­hod­nu­tí peč­li­vě pro­myš­le­né, díky čemuž je radost roz­krý­vat myš­len­ko­vé pře­sa­hy, kte­ré do fil­mu zakom­po­no­val. Ale také je to ten­to­krát bohu­žel to jedi­né, z čeho ten divác­ký poži­tek ply­ne.

 

---

---