Nic proti ničemu – recenze - 20 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Kdo má rád video­pro­jek­ce přá­tel z tříd­ních sra­zů a v kaž­dém ama­tér­ském videu nachá­zí něco netra­dič­ní­ho a neotře­lé­ho, ten by měl vidět i film Petra Marka s názvem Nic pro­ti niče­mu. Nechá se uná­šet nená­roč­ným pří­bě­hem s her­ci, kte­ré v tele­vi­zi a ve fil­mech nevi­dí.
Aktivní man­že­lé Marian s Martou svo­la­jí do Kempu Jordán, kte­rý divá­ka pře­ná­ší o dva­cet let nazpá­tek, sraz něko­li­ka ado­p­to­va­ných mla­dých lidí. Až dosud spo­lu tato sku­pi­na lidí komu­ni­ko­va­la pro­střed­nic­tvím inter­ne­tu. Každý při­jíž­dí na sraz s jiným oče­ká­vá­ním. Mezi nimi jsou i man­že­lé Johana a Marek, kte­ří se chtě­jí o ado­p­to­va­ných oso­bách něco dozvě­dět a to jim pomů­že při roz­ho­do­vá­ní, zda mají ado­p­to­vat dítě. Naopak Marian s Martou se sna­ží ostat­ní pře­svěd­čit o nut­nos­ti zalo­žit občan­ské sdru­že­ní ado­p­to­va­ných. Přesvědčování není tak snad­né, jak se prv­ní pohled zdá. Postupně se zamo­tá­va­jí do mezi­lid­ských vazeb z minu­los­ti. Ani pro Jolanu s Markem není setká­ní s ado­p­to­va­ný­mi bez kom­pli­ka­cí. Marek je svou vlast­ní nechtě­nou chy­bou odsu­zo­ván a jedi­ná Johana ho pod­po­ří. Příběh se zamo­tá­vá a usta­ve­ní sdru­že­ní je v nedo­hled­nu.
Pokud od fil­mu nebu­de divák nic oče­ká­vat, pak si může odnést něja­ký záži­tek. Já jsem na film šla z čis­té zvě­da­vos­ti a oče­ká­va­la jsem avi­zo­va­nou iro­nic­kou kome­dii. A to už bylo špat­ně! Neměla jsem oče­ká­vat vůbec nic. Pak bych byla ráda, že se jed­ná o film mlu­ve­ný v češ­ti­ně a trvá jen 98 minut. Ale bylo to jinak. Připadala jsem si, jako když někdo vho­dí jeden pyt­lík instant­ní polév­ky do dese­ti lit­rů vody a chce uva­řit oběd pro fot­ba­lo­vé druž­stvo. Uvařený pokrm neza­pu­dí hlad a nepo­tě­ší ani oko. Tak je to i s fil­mem Nic pro­ti niče­mu.
Kostrbatý námět, sla­bý scé­nář a sna­ži­vým reži­sé­rem pod­po­ře­ní her­ci vytvo­ři­li fil­mo­vé díl­ko dosti ama­tér­ským způ­so­bem. Připadá mi, že jsem se díva­la na roč­ní­ko­vé cvi­če­ní na fil­mo­vé ško­le, kde účin­ko­val diva­del­ní sou­bor se svou aktu­ál­ní agit­kou o mla­dých lidech a jejich pro­blé­mech. Hovořit o tom­to fil­mu jako o kome­dii je stej­né, jako kou­pit si nec­ky a vydá­vat je za moto­ro­vý člun. Film Nic pro­ti niče­mu je úsměv­ná hříč­ka, kte­rá si na iro­nic­kou kome­dii jen hra­je. Scénář nena­bí­dl pro fil­mo­vé zpra­co­vá­ní nic zají­ma­vé­ho. Realizaci scé­ná­ře si doká­žu před­sta­vit jako před­lo­hu pro před­sta­ve­ní diva­del­ní sku­pi­nu mla­dých nad­šen­ců, kdy je mož­né diva­del­ní scé­ny i herec­ký pro­jev kori­go­vat pod­le reak­cí divá­ků.
Film mě neo­slo­vil. Samotný pří­běh je sla­bý a roze­hrá­ní jed­not­li­vých scén zůsta­lo na půl ces­ty. Záběry na neu­tě­še­né inte­ri­é­ry i dia­lo­gy vede­né v kotel­ně nejsou pro pří­běh nijak pří­nos­né. Podtrhují sice cel­ko­vý nepří­jem­ný pocit ale divák se nedo­čká žád­né­ho kon­tras­tu ani vývo­je postav. Ani výběr hudeb­ní­ho dopro­vo­du fil­mu nijak nepři­dal. Vůbec nechá­pu, proč Petr Marek nevy­u­žil vlast­ní hudeb­ní poten­ci­ál. Skoro mám pocit, že se už hud­bou ke sním­ku nechtěl zatě­žo­vat. A to je ško­da. Možná by se více zamys­lel nad vede­ním her­ců i vyzně­ním jed­not­li­vých scén.
Herecké výko­ny se mi nechce moc hod­no­tit. Všichni her­ci jsou čle­no­vé sku­pi­ny LÁHOR/Soundsystem. U všech je vidět sna­ha hrát „ civil­ně“ a to se jim cel­kem daří. Ostatně na scé­ná­ři fil­mu se podí­le­li již při impro­vi­za­cích a živých před­sta­ve­ních ješ­tě před nato­če­ním fil­mu. Svým výko­nem mě zau­ja­la Johana Švarcová v roli Johany a Radek Rubáš jako Radek.
Zklamáním byla pro mě kame­ra. V prv­ních minu­tách jsem při­stou­pi­la na vari­an­tu , že se film točí jako doku­ment. Postupně jsem prá­ci za kame­rou pře­hod­no­ti­la. Kameraman dostal novou kame­ru a měsíc na to, aby se s ní nau­čil zachá­zet. Po týd­nu se ale zača­lo točit s her­ci. Bez obav, urči­tě se někte­ré zábě­ry pove­dou a když se her­ci nebu­dou moc pohy­bo­vat, dosta­nou se i do zábě­ru. V zása­dě to cel­ko­vé­ho vyzně­ní fil­mu neuško­di­lo. Naopak. Kamera odpo­ví­da­la patr­ně základ­ní myš­len­ce „zkou­ší­me, jak to dopad­ne a nic od toho neče­kej­te“. Proto bych název fil­mu tro­chu poo­pra­vi­la na Nic pro­ti niče­mu a k niče­mu.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře