Oliver Twist

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Roman Polanski chtěl pod­le svých slov nato­čit koneč­ně film, na kte­rý by se moh­li při­jít podí­vat i jeho děti. Realizace pro­bí­ha­la pře­de­vším v Praze a reži­sér se cho­pil dlou­hý­mi dese­ti­le­tí­mi pro­vě­ře­né lát­ky – vik­to­ri­án­ské­ho romá­nu Charlese Dickense o sirot­ko­vi na neleh­ké ces­tě za štěs­tím, Oliveru Twistovi.

Předně bych pochvá­li­la to, co na mne udě­la­lo asi nej­vět­ší dojem – vyni­ka­jí­cí kame­ru a hud­bu. Oliverův neu­tě­še­ný svět sice občas při­po­me­ne pohled na var­šav­ské ghet­to z Polanského osca­ro­vé­ho Pianisty, ale je to obraz oži­vu­jí­ci dobo­vé ryti­ny, jež román ilu­stro­va­ly, a odka­zu­jí­cí na tem­né, no este­tic­ky doko­na­lé mal­by té doby. Obraz i nád­her­ná hud­ba vytvá­ře­jí atmo­sfé­ru, jež rezo­nu­je ješ­tě dlou­ho poté, co se za vámi zavřou dve­ře kinosá­lu. Je to oprav­du drs­ný por­trét kru­té doby, jejíž nelí­tost­nost výtvar­ná este­ti­za­ce spíš zdů­raz­ňu­je, než potla­ču­je.

Tvůrci moud­ře okleš­ti­li kom­pli­ko­va­ný děj před­lo­hy tak, aby byl sne­si­tel­ný pro fil­mo­vé plát­no, a záro­veň v něm nic zásad­ní­ho nechy­bí. Přesto by fil­mu neuško­di­lo ješ­tě razant­něj­ší zkrá­ce­ní tro­chu nepři­mě­ře­né sto­pá­že, neboť pří­běh chví­le­mi dost ztrá­cí dech. To je dáno i hlav­ní posta­vou, kte­rou reži­sér slí­bil udě­lat zají­ma­věj­ší, kom­pli­ko­va­něj­ší, no opak je nako­nec prav­dou. Oliver se svým okouz­lu­jí­cím ublí­že­ným pohle­dem je chudá­ček, vlá­če­ný neko­neč­nou „řadou nešťast­ných pŕí­hod.“ Mnohem život­něj­ší (a zají­ma­věj­ší) je plejá­da ved­lej­ších cha­rak­te­rů, kte­ré tepr­ve dodá­va­jí tomuhle dílu tu správ­nou ener­gii a šťá­vu. Prohnaný „Lišák“ Artful Dodger je urči­tě půso­bi­věj­ší (a spra­ved­li­vě vidě­no také vděč­něj­ší) posta­vou než Oliver, nad nímž se sice člo­vě­ku sví­rá srd­ce, no na dvě hodi­ny by to bylo málo.

Strhující je kre­a­ce Bena Kingsleye v roli Fagina, zvrá­ce­ně peču­jí­cí­ho o své svě­řen­ce z uli­ce, jež plní jeho beze­dnou poklad­ni­ci. Sekvence, v níž pod­vod­ní­ko­vi učed­ní­ci před­vá­dě­jí taneč­ní okrá­dač­skou cho­re­o­gra­fii za dopro­vo­du suges­tiv­ní hud­by, vskut­ku sto­jí za shléd­nu­tí. S mra­ze­ním v páte­ři jsem sle­do­va­la kaž­dou scé­nu, kte­rou si uzur­po­val děsi­vý Bill Sykes coby esen­ce abso­lut­ní­ho zla; fas­ci­nu­jí­cí a asi nej­kom­plex­něj­ší posta­vou je jeho tu vydě­še­ná, tu odváž­ně odhod­la­ná druž­ka Nancy.

Z jas­ně roz­dě­le­ných černo-bílých pla­ká­tech k fil­mu by se mož­no zdá­lo, že půjde o zápas mezi Dobrem a Zlem o Oliverovu duši. Můj dojem je znač­ně odliš­ný, touhle opti­kou se jed­ná spíš o sna­hu kýčo­vi­tě pro­slu­ně­né stra­ny vyrvat nevin­né­ho klouč­ka ze spá­rů špí­ny, otr­ha­ných šatů a kři­vých cha­rak­te­rů, zachrá­nit ho pro kni­hy a ušlech­ti­lé zájmy. Mnohem zají­ma­věj­ší strán­kou fil­mu je spo­mí­na­ná spleť růz­ných uhra­ni­či­vých kari­ka­tur i pře­kva­pi­vě rea­lis­tic­kých figur. Vzhledem k nim a výtvarně-hudební slož­ce fil­mu Olivera Twista dopo­ru­ču­ji, s jed­nou výstra­hou: navzdo­ry pro­kla­mo­va­ným zámě­rům Romana Polanského na něj své děti urči­tě neber­te. Pokud jim teda nemá­te zájem pomstych­ti­vě při­vo­dit noč­ní můry, aby si uvě­do­mi­li, jak je jim u rodi­čů (t.j. u vás) krás­ně.

O filmu:

Oliver Twist
Scénář: Ronald Harwood (dle stej­no­men­né­ho romá­nu Charlese Dickense)
Režie: Roman Polanski
V hlav­ních rolích: Ben Kingsley, Barney Clark, Jamie Foreman, Jeremy Swift, Edward Hardwicke
Velká Británie - ČR - Francie - Itálie, 130 minut