Roman Polanski chtěl podle svých slov natočit konečně film, na který by se mohli přijít podívat i jeho děti. Realizace probíhala především v Praze a režisér se chopil dlouhými desetiletími prověřené látky – viktoriánského románu Charlese Dickense o sirotkovi na nelehké cestě za štěstím, Oliveru Twistovi.
Předně bych pochválila to, co na mne udělalo asi největší dojem – vynikající kameru a hudbu. Oliverův neutěšený svět sice občas připomene pohled na varšavské ghetto z Polanského oscarového Pianisty, ale je to obraz oživujíci dobové rytiny, jež román ilustrovaly, a odkazující na temné, no esteticky dokonalé malby té doby. Obraz i nádherná hudba vytvářejí atmosféru, jež rezonuje ještě dlouho poté, co se za vámi zavřou dveře kinosálu. Je to opravdu drsný portrét kruté doby, jejíž nelítostnost výtvarná estetizace spíš zdůrazňuje, než potlačuje.
Tvůrci moudře okleštili komplikovaný děj předlohy tak, aby byl snesitelný pro filmové plátno, a zároveň v něm nic zásadního nechybí. Přesto by filmu neuškodilo ještě razantnější zkrácení trochu nepřiměřené stopáže, neboť příběh chvílemi dost ztrácí dech. To je dáno i hlavní postavou, kterou režisér slíbil udělat zajímavější, komplikovanější, no opak je nakonec pravdou. Oliver se svým okouzlujícím ublíženým pohledem je chudáček, vláčený nekonečnou „řadou nešťastných pŕíhod.“ Mnohem životnější (a zajímavější) je plejáda vedlejších charakterů, které teprve dodávají tomuhle dílu tu správnou energii a šťávu. Prohnaný „Lišák“ Artful Dodger je určitě působivější (a spravedlivě viděno také vděčnější) postavou než Oliver, nad nímž se sice člověku svírá srdce, no na dvě hodiny by to bylo málo.
Strhující je kreace Bena Kingsleye v roli Fagina, zvráceně pečujícího o své svěřence z ulice, jež plní jeho bezednou pokladnici. Sekvence, v níž podvodníkovi učedníci předvádějí taneční okrádačskou choreografii za doprovodu sugestivní hudby, vskutku stojí za shlédnutí. S mrazením v páteři jsem sledovala každou scénu, kterou si uzurpoval děsivý Bill Sykes coby esence absolutního zla; fascinující a asi nejkomplexnější postavou je jeho tu vyděšená, tu odvážně odhodlaná družka Nancy.
Z jasně rozdělených černo-bílých plakátech k filmu by se možno zdálo, že půjde o zápas mezi Dobrem a Zlem o Oliverovu duši. Můj dojem je značně odlišný, touhle optikou se jedná spíš o snahu kýčovitě prosluněné strany vyrvat nevinného kloučka ze spárů špíny, otrhaných šatů a křivých charakterů, zachránit ho pro knihy a ušlechtilé zájmy. Mnohem zajímavější stránkou filmu je spomínaná spleť různých uhraničivých karikatur i překvapivě realistických figur. Vzhledem k nim a výtvarně-hudební složce filmu Olivera Twista doporučuji, s jednou výstrahou: navzdory proklamovaným záměrům Romana Polanského na něj své děti určitě neberte. Pokud jim teda nemáte zájem pomstychtivě přivodit noční můry, aby si uvědomili, jak je jim u rodičů (t.j. u vás) krásně.
O filmu:
Oliver Twist
Scénář: Ronald Harwood (dle stejnomenného románu Charlese Dickense)
Režie: Roman Polanski
V hlavních rolích: Ben Kingsley, Barney Clark, Jamie Foreman, Jeremy Swift, Edward Hardwicke
Velká Británie - ČR - Francie - Itálie, 130 minut
Nejnovější komentáře