Osudové peníze (2010)

Film Osudové pení­ze reži­sé­ra Jiřího Krejčíka jsem shlé­dl vče­ra a musím uznat, že v tom­to pří­pa­dě veřej­no­práv­ní pení­ze padly na úrod­nou půdu.

Režisér Krejčík je kla­si­kem čes­ké­ho (potaž­mo čes­ko­slo­ven­ské­ho) fil­mu. Snad nee­xis­tu­je čes­ký divák, kte­rý by neznal jeho sní­mek Vyšší prin­cip (vel­kou popu­la­ri­tu mu zís­kal i zná­mý film Pension pro svo­bod­né pány). Filmem Osudové pení­ze se ten­to rodák ješ­tě z doby Rakouska - Uherska vra­cí do časů prv­ní repub­li­ky. Musím pozna­me­nat, že ten­to návrat se mi jevil vel­mi zda­ři­le. Na tele­viz­ní film se v Osudových peně­zích vysky­tu­je rela­tiv­ně ješ­tě doce­la sluš­ná kame­ra (byť žád­ný zázrak to není), ale kos­týmy i výběr her­ců bych hod­no­til na výbor­nou, byť sou­dě dle růz­ných reak­cí na ten­to film bylo mno­ho her­ců kri­ti­zo­vá­no za svůj „topor­ný“ pro­jev. Pravdou je, že zvu­ko­vá strán­ka není bůhví­ja­ká. Přízvuk mno­ha postav je straš­ně nečes­ký a dost to kazí cel­ko­vý dojem. Velmi se mi ale líbil Jan Budař, kte­rý si zde stři­hl posta­vu, jež jsem u něho do té doby ješ­tě nevi­děl - seri­óz­ní­ho, morál­ní­ho gym­na­zi­ál­ní­ho pro­fe­so­ra. Krom Budaře se ve fil­mu obje­vil i Marián Labuda mlad­ší, kte­rý zahrál posta­vu Františka, jež má asi být nesym­pa­tic­ký až poli­to­vá­ní­hod­ný, což se mu zřej­mě poda­ři­lo, ve fil­mu hra­je i Kateřina Winterová (což je jis­tě plus, neboť Katka se zase až tak moc na tele­viz­ní obra­zov­ce neob­je­vu­je) a hlav­ní roli pak zís­ka­la Gabriela Marcinková, kte­rou si jen mat­ně pama­tu­ji z dal­ší­ho tele­viz­ní­ho fil­mu Zakázaný člo­věk.
Příběh Osudových peněz je vlast­ně pří­bě­hem o utr­pe­ní. Trpí fil­mo­vé posta­vy i divák před tele­vi­zí, ne snad, že by to bylo nějak kata­stro­fál­ně zpra­co­vá­no, ale hlav­ní hrdin­ka Růženka je pros­tě tro­chu neši­kov­ný smo­lař, kte­rý jde z jed­né kala­mi­ty do dru­hé. Snad kvů­li její­mu nevi­né­mu vze­zře­ní si k ní jis­tě neje­den divák najde ces­tu a sou­cí­tí s ní (a čert vem, že ten její „čes­ký“ pří­zvuk někdy tahá za vla­sy...). Ocenil bych, že Krejčík se ve fil­mu sna­ží děj podá­vat nečer­no­bí­le, tedy nelze jed­no­znač­ně uká­zat na kla­sic­ky klad­né a zápor­né cha­rak­te­ry, sko­ro kaž­dá moti­va­ce postav je lec­kdy spor­ná (byť z jejich hle­dis­ka ospra­ve­dl­ni­tel­ná), což se mi moc líbi­lo a mám dojem, že to u čes­kých fil­mů není zase tak čas­té.
Sluší se ješ­tě dodat, že vznik fil­mu inspi­ro­va­la povíd­ka „Peníze“ Krejčíkova tak oblí­be­né­ho Karla Čapka