Pamětnice

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

V roce 1949 mělo matu­ro­vat na gym­ná­ziu v Náchodě sedm­de­sát tři stu­den­tů. Jeden z matu­rit­ních roč­ní­ků navště­vo­va­la i teh­dy deva­te­nác­ti­le­tá Miluše Bínová. Bínová, ve tří­dě oblí­be­ná, byla dce­rou sed­lá­ka a před­sta­vi­te­le Lidové stra­ny v kra­ji. Miluška Bínová orga­ni­zu­je prv­ní den kli­do­vé­ho týd­ne stu­den­tů posled­ní­ho roč­ní­ku (tak­zva­né­ho svaťá­ku) men­ší pose­ze­ní u otce na stat­ku. Nedopatřením jeden ze spo­lu­žá­ků najde scho­va­nou bro­kov­ni­ci staré­ho Bíny v sení­ku a aniž by si uvě­do­mo­va­li důsled­ky – začnou se zbra­ní mani­pu­lo­vat. Druhý den je Bína zatčen a o něko­lik měsí­ců poz­dě­ji popra­ven. Miluška nesmí odma­tu­ro­vat a sou­hlas s jejím posti­hem, tedy neod­ma­tu­ro­vá­ním, musí sou­hlas­ně pode­psat všich­ni její spo­lu­žá­ci. Toto celé ovšem divák zjis­tí až na samot­ném kon­ci pří­bě­hu. Příběh se celý odví­jí v sou­čas­nos­ti.

Dva ze spo­lu­žá­ků Bínové, Hybš a Vávrová, oslo­ví vnu­ka Bínové, kte­rý v tuto chví­li pra­cu­je na gym­ná­ziu, kde všich­ni kro­mě Bínové v roce 1949 odma­tu­ro­va­li. Vnuk Bínové, uči­tel Čížek, se nako­nec roz­hod­ne spo­lu­žá­kům pomo­ci nejen zre­a­li­zo­vat škol­ní sraz, ale také oslo­vit babič­ku, aby se výji­meč­ně sra­zu zúčast­ni­la. Společně s Hybšem a Vávrovou jede na Moravu babič­ku pře­svěd­čit. Bínová si uvě­do­mu­je, že toto je mož­ná jed­na z posled­ních pří­le­ži­tos­tí, jak se vypo­řá­dat s býva­lý­mi spo­lu­žá­ky, o kte­rých si mys­lí, že jsou strůj­ci její­ho neštěs­tí a potaž­mo i život­ní­ho osu­du. Do sra­zu zbý­vá něko­lik dní, Bínová žije s Čížkem v bytě a zaží­vá s ním nema­lé dob­ro­druž­ství. Ukazuje se nejen absen­ce kva­li­ty vzta­hu mezi nimi, jako babič­ky a vnu­ka, ale také roz­díl­nost jejich už tak slo­ži­tých osob­nos­tí. Do pří­bě­hu také vstu­pu­je dáv­ná lás­ka Hybše k Bínové. Mezitím do Náchoda míří dal­ší spo­lu­žá­ci a náchod­ští se nao­pak při­pra­vu­jí na samot­ný sraz. Poznáváme celou plejá­du život­ních osu­dů sou­čas­ných seni­o­rů. Některé z nich jsou vel­mi vese­lé, někte­ré méně. Někteří uka­zu­jí, že stá­ří se dá pro­žít i s úsmě­vem. Celý pří­běh pak vyvr­cho­lí na škol­ním sra­zu, kde dochá­zí k roz­hře­še­ní celé­ho pří­pa­du.

 Snímek je určen pro téměř všech­ny věko­vé kate­go­rie. Především pro střed­ní gene­ra­ci a seni­o­ry. Příběh sám o sobě pou­ka­zu­je na život sou­čas­ných osm­de­sát­ní­ků. Všichni pro­ží­va­jí stej­ný věk, přes­to ho kaž­dý pro­ží­vá zce­la jinak. Každý je jinak psy­chic­ky a fyzic­ky svě­ží, pro­ží­vá jinak pří­tom­nost a přes­to mají něco spo­leč­né­ho - minu­lost.