Sériový vrah se musí prokličkovat ze zásahu během koncertu popové divy ve filmu Past, novém thrilleru režiséra M. Night Shyamalana, který se tento víkend otevírá v Praze a kinech po celém světě. Díky neotřelému pohledu z očí vraha a možná nejlepšímu výkonu Joshe Hartnetta v kariéře jde bezpochyby o nejlepší Shyamalanův film od Rozpolceného, i když ke konci vypouští vzduch z pneumatik.
Hartnett hraje Coopera, nenápadného otce ve středních letech, který vezme dospívající dceru Riley (Ariel Donoghue) na koncert popové divy Lady Raven (hraje ji režisérova dcera Saleka Shyamalan) jako odměnu za dobré známky ve škole.
Starý dobrý tatínek je však také brutální sériový vrah známý jako Řezník, což se jasně ukáže během jedné z prvních scén, kdy přes telefon kontroluje svou nejnovější oběť spoutanou ve sklepě. A jak si Cooper hned na začátku filmu všimne, nejde o obyčejný koncert; všude je policie. Přemluví spřáteleného prodavače triček (Jonathan Langdon), aby mu prozradil informace: FBI včetně profilovačky doktorky Grantové (Hayley Millsová) nějakým způsobem ví, že Řezník je na koncertě, a nikdo neodejde, aniž by byl prověřen úřady.
Jedny z nejnapínavějších scén ve filmu Psycho Alfreda Hitchcocka se odehrávají ve chvíli, kdy se Norman Bates pokouší zbavit těla; víme, že ten chlap nemá nic za lubem, a nepřejeme mu, aby se mu to podařilo, ale když se zdá, že auto Marion Craneové uvízlo napůl zasypané v bažině, stejně se nám zatají dech. Je v tom něco relativního, když sledujete neetickou postavu, která se snaží z něčeho vyváznout, a víte, že jí to prostě projde... i když je tím něčím vražda.
Trap si je toho dobře vědom a s velkou dávkou zvrácené zábavy předvádí, jak se jeho prohnaný hrdina snaží dostat z arény a přitom si zachovat krytí před svou dcerou. Hartnettův Cooper není žádný Dexter, je to skutečný záporák a pro útěk je ochoten udělat cokoli: srazit nevinného teenagera ze schodů, aby odvedl pozornost, nebo vytvořit výbuch horkého oleje, který zmrzačí kuchaře smažáku. Nebo dokonce řekne členovi štábu Lady Raven (hraje ho režisér v epizodní roli), že jeho dcera se zotavuje z leukémie, aby se dostal do zákulisí.
Shyamalan byl vždy mistrem napětí i přes některé pochybné vypravěčské taktiky a v prvních dvou třetinách Pasti, kdy se FBI blíží ke Cooperovi a každý pokus vraha najít východ vede do slepé uličky, je na tom nejlépe.
Také Hartnett je v nezvykle zvrácené roli ve vrcholné formě. Režisér může své herce v trapných sekvencích, které mají vyvolat obavy a nedůvěru (vzpomeňte si na Marka Wahlberga ve filmu The Happening), ale Hartnett září v přehnaném podání zvráceného sériového vraha, který si to rozdává jako otec roku. Po nezapomenutelných rolích v loňských filmech Oppenheimer a Operace štěstí: Ruse de Guerre, by jeho hlavní role zde měla pokračovat v jeho kariérním vzestupu. Nečekaně dobrá je i Saleka Shyamalanová v roli popové divy, která na konci filmu získává větší roli.
Bohužel v závěrečné třetině se Past zvrtne změnou perspektivy: místo abychom investovali do toho, jak sériový vrah unikne, začneme sledovat, jak ho jiná postava dopadne. To sice stále funguje díky Shyamalanově silné ruce (ta klavírní sekvence je opravdový nářez), ale v mnohem konvenčnějším pojetí než v předchozím filmu a s velkou dávkou zbytečné expozice.
Nevysvětlitelně se tento posun perspektivy ve filmu opakuje ještě jednou, a to u zdlouhavé závěrečné-finální sekvence, která nyní sleduje postavu (Alison Pillová v roli Cooperovy manželky), jež byla představena po 80 minutách filmu. Ale závěrečná scéna, která si hraje s nechvalně proslulým posledním záběrem Normana Batese ve filmu Psycho, zanechává Past na vysoké noze; alespoň do doby, než přijde na řadu závěrečná sekvence v polovině titulků.
Past není díky rutinnímu závěrečnému aktu (aktům) úplným úspěchem, ale po většinu času je to skutečný napínák a pro režiséra návrat do filadelfské formy po Starém a Klepání na chatu. Shyamalan dělá něco skutečně zajímavého, když nutí diváky, aby se po většinu filmu ztotožnili s vrahem, a výsledkem je jeho nejlepší dílo za poslední roky.
