Past: Josh Hartnett je v napínavém thrilleru M. Night Shyamalana šibalsky dobrý

Sériový vrah se musí pro­klič­ko­vat ze zása­hu během kon­cer­tu popo­vé divy ve fil­mu Past, novém thrille­ru reži­sé­ra M. Night Shyamalana, kte­rý se ten­to víkend ote­ví­rá v Praze a kinech po celém svě­tě. Díky neotře­lé­mu pohle­du z očí vra­ha a mož­ná nej­lep­ší­mu výko­nu Joshe Hartnetta v kari­é­ře jde bez­po­chy­by o nej­lep­ší Shyamalanův film od Rozpolceného, i když ke kon­ci vypouš­tí vzduch z pne­u­ma­tik.

Hartnett hra­je Coopera, nená­pad­né­ho otce ve střed­ních letech, kte­rý vez­me dospí­va­jí­cí dce­ru Riley (Ariel Donoghue) na kon­cert popo­vé divy Lady Raven (hra­je ji reži­sé­ro­va dce­ra Saleka Shyamalan) jako odmě­nu za dob­ré znám­ky ve ško­le.

Starý dob­rý tatí­nek je však také bru­tál­ní séri­o­vý vrah zná­mý jako Řezník, což se jas­ně uká­že během jed­né z prv­ních scén, kdy přes tele­fon kon­t­ro­lu­je svou nej­no­věj­ší oběť spou­ta­nou ve skle­pě. A jak si Cooper hned na začát­ku fil­mu všim­ne, nejde o oby­čej­ný kon­cert; všu­de je poli­cie. Přemluví spřá­te­le­né­ho pro­da­va­če tri­ček (Jonathan Langdon), aby mu pro­zra­dil infor­ma­ce: FBI včet­ně pro­fi­lo­vač­ky dok­tor­ky Grantové (Hayley Millsová) něja­kým způ­so­bem ví, že Řezník je na kon­cer­tě, a nikdo neo­de­jde, aniž by byl pro­vě­řen úřa­dy.

Jedny z nej­na­pí­na­věj­ších scén ve fil­mu Psycho Alfreda Hitchcocka se ode­hrá­va­jí ve chví­li, kdy se Norman Bates pokou­ší zba­vit těla; víme, že ten chlap nemá nic za lubem, a nepře­je­me mu, aby se mu to poda­ři­lo, ale když se zdá, že auto Marion Craneové uvízlo napůl zasy­pa­né v baži­ně, stej­ně se nám zata­jí dech. Je v tom něco rela­tiv­ní­ho, když sle­du­je­te nee­tic­kou posta­vu, kte­rá se sna­ží z něče­ho vyváz­nout, a víte, že jí to pros­tě pro­jde... i když je tím něčím vraž­da.

Trap si je toho dob­ře vědom a s vel­kou dáv­kou zvrá­ce­né zába­vy před­vá­dí, jak se jeho pro­hna­ný hrdi­na sna­ží dostat z aré­ny a při­tom si zacho­vat kry­tí před svou dce­rou. Hartnettův Cooper není žád­ný Dexter, je to sku­teč­ný zápo­rák a pro útěk je ocho­ten udě­lat coko­li: sra­zit nevin­né­ho tee­nage­ra ze scho­dů, aby odve­dl pozor­nost, nebo vytvo­řit výbuch hor­ké­ho ole­je, kte­rý zmr­za­čí kucha­ře sma­žá­ku. Nebo dokon­ce řek­ne čle­no­vi štá­bu Lady Raven (hra­je ho reži­sér v epi­zod­ní roli), že jeho dce­ra se zota­vu­je z leu­ké­mie, aby se dostal do záku­li­sí.

Shyamalan byl vždy mis­trem napě­tí i přes někte­ré pochyb­né vypra­věč­ské tak­ti­ky a v prv­ních dvou tře­ti­nách Pasti, kdy se FBI blí­ží ke Cooperovi a kaž­dý pokus vra­ha najít východ vede do sle­pé ulič­ky, je na tom nej­lé­pe.

Také Hartnett je v nezvykle zvrá­ce­né roli ve vrchol­né for­mě. Režisér může své her­ce v trap­ných sek­ven­cích, kte­ré mají vyvo­lat oba­vy a nedů­vě­ru (vzpo­meň­te si na Marka Wahlberga ve fil­mu The Happening), ale Hartnett září v pře­hna­ném podá­ní zvrá­ce­né­ho séri­o­vé­ho vra­ha, kte­rý si to roz­dá­vá jako otec roku. Po neza­po­me­nu­tel­ných rolích v loň­ských fil­mech Oppenheimer a Operace štěs­tí: Ruse de Guerre, by jeho hlav­ní role zde měla pokra­čo­vat v jeho kari­ér­ním vze­stu­pu. Nečekaně dob­rá je i Saleka Shyamalanová v roli popo­vé divy, kte­rá na kon­ci fil­mu zís­ká­vá vět­ší roli.

Bohužel v závě­reč­né tře­ti­ně se Past zvrt­ne změ­nou per­spek­ti­vy: mís­to abychom inves­to­va­li do toho, jak séri­o­vý vrah unik­ne, začne­me sle­do­vat, jak ho jiná posta­va dopad­ne. To sice stá­le fun­gu­je díky Shyamalanově sil­né ruce (ta kla­vír­ní sek­ven­ce je oprav­do­vý nářez), ale v mno­hem kon­venč­něj­ším poje­tí než v před­cho­zím fil­mu a s vel­kou dáv­kou zby­teč­né expo­zi­ce.

Nevysvětlitelně se ten­to posun per­spek­ti­vy ve fil­mu opa­ku­je ješ­tě jed­nou, a to u zdlou­ha­vé závěrečné-finální sek­ven­ce, kte­rá nyní sle­du­je posta­vu (Alison Pillová v roli Cooperovy man­žel­ky), jež byla před­sta­ve­na po 80 minu­tách fil­mu. Ale závě­reč­ná scé­na, kte­rá si hra­je s nechval­ně pro­slu­lým posled­ním zábě­rem Normana Batese ve fil­mu Psycho, zane­chá­vá Past na vyso­ké noze; ale­spoň do doby, než při­jde na řadu závě­reč­ná sek­ven­ce v polo­vi­ně titul­ků.

Past není díky rutin­ní­mu závě­reč­né­mu aktu (aktům) úpl­ným úspě­chem, ale po vět­ši­nu času je to sku­teč­ný napí­nák a pro reži­sé­ra návrat do fila­delfské for­my po Starém a Klepání na cha­tu. Shyamalan dělá něco sku­teč­ně zají­ma­vé­ho, když nutí divá­ky, aby se po vět­ši­nu fil­mu zto­tož­ni­li s vra­hem, a výsled­kem je jeho nej­lep­ší dílo za posled­ní roky.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---