Jak vycvičit draka (2025): hraný remake zachycuje kouzlo filmu

Mladý Viking zjis­tí, že klí­čem k ukon­če­ní sta­le­té­ho kon­flik­tu s dra­ky je spřá­te­lit se s nimi – ve fil­mu Jak vycvi­čit draka, novém hra­ném rema­ku ani­mo­va­né­ho sním­ku z roku 2010, kte­rý má pre­mi­é­ru ten­to víkend v Praze i kinech po celém svě­tě.

Ve srov­ná­ní s posled­ní­mi hra­ný­mi ver­ze­mi ani­mo­va­ných kla­sik od Disneyho se ten­to film blí­ží ori­gi­ná­lu jak pří­bě­hem, tak výpra­vou – a doko­na­le zachy­cu­je jeho kouz­lo. Výsledkem je tak lep­ší aktu­a­li­za­ce, než coko­li, co myší dům při­ne­sl od Knihy džun­glí z roku 2016.

Není to žád­né pře­kva­pe­ní, pro­to­že reži­sér a spo­lusce­náris­ta Dean DeBlois, kte­rý nato­čil původ­ní film i jeho dvě pokra­čo­vá­ní, se k tomu­to pří­bě­hu vrá­til. Jeho nový Jak vycvi­čit draka tolik při­po­mí­ná před­cho­zí sním­ky, že se může zdát zby­teč­ný, ale díky nád­her­ným širo­ko­úh­lým zábě­rům z Islandu, Faerských ost­ro­vů a lesů Severního Irska, vyni­ka­jí­cím herec­kým výko­nům a suges­tiv­ní hud­bě skla­da­te­le Johna Powella, jenž nava­zu­je na své před­cho­zí dílo, film svou exis­ten­ci živě obha­ju­je.

Jeden důle­ži­tý roz­díl však spo­čí­vá v tónu – pře­ve­de­ní pří­bě­hu z ani­mo­va­né­ho svě­ta do hra­né­ho zna­me­ná tem­něj­ší poje­tí. Kreslené pře­hna­né kos­týmy a výpra­va pomá­ha­jí udr­žet leh­kost ani­má­ku, ale scé­ny s ohni­vý­mi dra­ky úto­čí­cí­mi na živé her­ce při­po­mí­na­jí spí­še Hru o trů­ny než ani­mo­va­ný film. Vyvrcholení se navíc mění v mon­ster film ve sty­lu Godzilly, což může být pro nejmen­ší divá­ky děsi­vé.

Toto poje­tí je tem­né i po vizu­ál­ní strán­ce – čas­to je obtíž­né sle­do­vat, co se na plát­ně děje. Interiérové scé­ny při­po­mí­na­jí styl fil­mu Barry Lyndon, kdy kame­ra­man Bill Pope sví­til jen svíč­ka­mi; exte­ri­é­ry, zejmé­na akč­ní scé­ny, se ode­hrá­va­jí upro­střed dra­čí­ho dechu, mlhy, kou­ře nebo v noci. Temný vzhled sice pomá­há spo­jit hra­né zábě­ry s CGI dra­ky, ale výsled­kem je někdy neváb­ný a i tro­chu tís­ni­vý vizu­ál.

To pla­tí hlav­ně o úvod­ní scé­ně – noč­ním úto­ku dra­ků na vikingskou ves­ni­ci na ost­ro­vě Berk. Mladý Škyťák (Mason Thames) vyprá­ví, jak jsou Vikingové a dra­ci od nepa­mě­ti nepřá­te­li, a během posled­ní­ho stře­tu málem zajme obá­va­né­ho draka Nočního běsa – i když mu musí­me věřit jen na slo­vo, pro­to­že na plát­ně je vidět málo.

Po tom­to úvo­du, inspi­ro­va­ném Hrou o trů­ny, vizu­ál naštěs­tí oživ­ne. Škyťák je synem drs­né­ho vikingské­ho vůd­ce Kliďase (Gerard Butler), kte­rý je z jeho neši­kov­nos­ti zasko­čen, ale přes­to ho při­hlá­sí na výcvik boje s dra­ky pod vede­ním Tlamouna (Nick Frost). Tlamoun se vydá­vá na svou posled­ní výpra­vu, aby našel dra­čí hnízdo a zba­vil ves­ni­ci jejich neu­stá­lé hroz­by.

Škyťák však sku­teč­ně málem chy­til Nočního běsa a brzy zjis­tí, že drak uví­zl v síti hlu­bo­ko v lese. Osvobodí ho a taj­ně si s ním vytvo­ří pou­to – s tvo­rem, kte­ré­mu dá jmé­no Bezzubka. Cestou se nau­čí spous­tu věcí o dra­cích, kte­ré pak vyu­ží­vá během výcvi­ku v míru­mi­lov­ném zkro­ce­ní bes­tií, k neli­bos­ti svých spo­lu­žá­ků Astrid (Nico Parker), Smrkáče (Gabriel Howell), Rybí nohy (Julian Dennison), Ruffnuta (Bronwyn James) a Tuffnuta (Harry Trevaldwyn).

Film Jak vycvi­čit draka pře­dá­vá nád­her­né posel­ství, pře­vza­té z knih Cressidy Cowellové, o tom, že mís­to síly a agre­se je tře­ba v bitvách pou­ží­vat zna­los­ti a empa­tii – a při­tom pora­zit sku­teč­né­ho nepří­te­le uvnitř sebe samé­ho. To při­po­mí­ná Sun Tzua („Poznej své­ho nepří­te­le i sebe sama“) i Nelsona Mandelu („Tvůj nepří­tel není náš nepří­tel“) a dnes rezo­nu­je stej­ně sil­ně jako dřív.

Rok 2025 s hra­ným Jak vycvi­čit draka toto posel­ství tlu­mo­čí stej­ně dob­ře jako ori­gi­nál. Film si zaslou­ží pochva­lu, že jádro pří­bě­hu nepo­ka­zil. Kromě toho nabí­zí spous­tu dal­ších kva­lit, zejmé­na pak skvě­lý cha­rak­te­ro­vý růst Škyťáka – jeho ces­ta od ubo­hé­ho out­si­de­ra k milo­va­né­mu vůd­ci půso­bí oprav­do­vě a zaslou­že­ně. Mason Thames (zná­mý z Černého tele­fo­nu) v roli, kte­rá by pro něj moh­la být prů­lo­mo­vá, zazá­ří sku­teč­ným fil­mo­vým šar­mem.

Skvělou pod­po­ru mu posky­tu­je dob­ře obsa­ze­ný Gerard Butler jako sto­ic­ký vikingský náčel­ník, kte­rý si postup­ně začí­ná vážit své­ho syna. I Peter Serafinowicz jako otec Snotlouta pár věta­mi hez­ky shr­nu­je tuto pro­mě­nu. Škyťákovi vrs­tev­ní­ci, včet­ně Parkerové v roli Astrid, jsou také půvab­ně ztvár­ně­ni, ač Fishlegs (Dennison) nedo­sta­ne úpl­né vykou­pe­ní, jaké by si zaslou­žil.

Navzdory tem­něj­ší­mu tónu a vizu­á­lu se film Jak vycvi­čit draka 2025 drží díky pro­cí­tě­né­mu vyprá­vě­ní, sil­ným herec­kým výko­nům a pev­né­mu emo­ci­o­nál­ní­mu jádru, kte­ré ctí to, co udě­la­lo ori­gi­nál tak oblí­be­ným. Je to vzác­ný hra­ný rema­ke, kte­rý nejen respek­tu­je zdro­jo­vý mate­ri­ál, ale také ho sty­lo­vě a upřím­ně roz­ví­jí. Výsledek je stej­ně okouz­lu­jí­cí jako ani­mo­va­ný film – důkaz, že i staré­ho draka lze nau­čit novým kous­kům.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový