PETR OUKROPEC, režisér a producent

Narozen 1972. Spoluzakladatel spo­leč­nos­ti Negativ, člen Evropské fil­mo­vé aka­de­mie a Asociace pro­du­cen­tů v audi­o­vi­zi, peda­gog FAMU. Jako pro­du­cent stál na počát­ku kari­ér Sašy Gedeona (u fil­mů Indiánské léto a Návrat idi­o­ta) či Davida Ondříčka (Šeptej), spo­leč­ně s Pavlem Strnadem je dlou­ho­le­tým pro­du­cen­tem reži­sé­ra Bohdana Slámy, napo­sle­dy jeho fil­mu Čtyři slun­ce. Film Modrý tygr je jeho režij­ním debu­tem.

Proč jste se roz­ho­dl se z pro­du­cen­ta stát reži­sé­rem?

To roz­hod­nu­tí vyply­nu­lo ze samot­ných okol­nos­tí vzni­ku fil­mu Modrý tygr. Velmi jsem tou­žil udě­lat film pro děti a hle­dal tvůr­ce, kte­ří by ten­to můj záměr napl­ni­li. Bohdan Sláma a Tereza Horváthová mi dali posled­ní impulz k režii, když pozna­li, jak moc jsem s lát­kou pro­po­je­ný vnitř­ně. Navíc zna­li moji prá­ci s dět­mi v diva­dle a i pro­to mi více důvě­řo­va­li.

Čím vás zau­ja­la prá­vě kni­ha Modrý tygr?

Je to pří­běh v jádru hlu­bo­ký a sil­ný, pří­běh o hod­no­tě vnitř­ní svo­bo­dy a rados­ti z ní. Navíc je vyprá­vě­ný s humo­rem, leh­kos­tí a dět­skou samo­zřej­mos­tí. Je dob­ro­druž­ný a pou­ží­vá fan­ta­zii jako reál­ný nástroj vhod­ný k dobý­vá­ní naše­ho svě­ta. A také má hlav­ní posta­vu Johanku, je legrač­ní ve chví­lích, kdy boju­je, a chce­te být s ní, když si vymýš­lí a sní.

Museli jste děj kni­hy pro fil­mo­vou adap­ta­ci hod­ně měnit?

Kniha je ve své struk­tu­ře vrs­tev­na­tou mozai­kou s růz­ný­mi dějo­vý­mi odbočka­mi, pří­běh si sklá­dá­te poma­lu a musí­te zapo­jit čte­nář­skou fan­ta­zii. To je na lite­ra­tu­ře a poezii krás­né.

Jaké bylo reží­ro­vat živé­ho tyg­ra?

Důležité bylo roz­hod­nu­tí pra­co­vat s tří­mě­síč­ním mlá­dě­tem tyg­ra a doho­da s panem Berouskem, že bude zví­ře vycho­va­né pro nás a na děti si bude zvy­kat od naro­ze­ní. Trnuli jsme, aby se s ohle­dem na ter­mí­ny natá­če­ní naro­dil včas. Nakonec jsme moh­li pou­ží­vat tyg­ry dva - dvoj­ča­ta Arona a Tarzana.

Co pro vás ten­to tygr v pří­bě­hu sym­bo­li­zu­je?

Tygr před­sta­vu­je jina­kost, ke kte­ré se oko­lí musí něja­kým způ­so­bem posta­vit. Když ho doká­že­te při­jmout tako­vé­ho, jaký je, je to dob­ré. Ale když ho jen tak odsu­zu­je­te nebo si ho chce­te při­vlast­nit, tak to moc dob­ré nebu­de. Ale mod­rá je také barva moře, mod­ré je nebe a mod­rá je i barva nadě­je.

Jak vní­má­te sou­čas­nou situ­a­ci dět­ské­ho fil­mu v Česku?

Je neprá­vem tro­chu pod­ce­ňo­va­ný a v Česku se čas­to zamě­ňu­je s kos­tým­ní pohád­kou. Děti tou­ží sle­do­vat své pří­běhy a u nás je navíc sil­ná tra­di­ce fil­mů pro děti, kte­ré byly divác­ké, ale záro­veň něco sdě­lo­va­ly a jsou díky tomu trva­lé. Měli bychom se poku­sit tuto tra­di­ci roz­ví­jet i dnes.

Která fáze natá­če­ní vás nej­ví­ce bavi­la – psa­ní scé­ná­ře, shá­ně­ní peněz, režie nebo střih fil­mu? A co vás na samot­ném reží­ro­vá­ní nej­ví­ce pře­kva­pi­lo?

Film mě baví prá­vě pro­to, že v sobě zahr­nu­je růz­né fáze, a že jste chví­li sám, potom se sto­člen­ným štá­bem a pak zno­vu sám se stři­ha­čem nebo zvu­ka­řem. Váš vlast­ní film vás navíc sám o sobě neu­stá­le pře­kva­pu­je a musí­te být neu­stá­le ve stře­hu a zkon­cen­t­ro­va­ný, abys­te roz­po­znal, co je „jeho“ a co do něj nao­pak nepat­ří.

Chcete v reži­sér­ské drá­ze dál pokra­čo­vat? A co ta pro­du­cent­ská?

Určitě budu dál hle­dat pří­běhy vhod­né ke zfil­mo­vá­ní, ale také nepře­sta­nu oslo­vo­vat jiné reži­sé­ry. Sílu k dal­ší prá­ci jsem vždy čer­pal z divá­ků a jejich reak­cí. Těším se, co mi napo­ví teď.

© Negativ s.r.o.