Načítám počet zobrazení...
Autor: Luboš Panda
Nakladatelství: vydáno nákladem autora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 300
ISBN: 978-80-270-4891-5
Anotace:
Honza a Eva, každý z jiného prostředí, ale oba se stejným handicapem - narodili se se jako neslyšící. Pomocí deníkových záznamů sledujeme jejich životní cestu od dětství až do dospělosti, aby se v závěru knihy jejich osudy protnuly.
Svět neslyšících je pro spoustu z nás velkou neznámou. Pokud nemáme ve své blízkosti někoho neslyšícího nebo se o tuto problematiku cíleně nezajímáme, většinou o ní moc nevíme.
V knize se seznamujeme s Evou a Honzou. Pomocí deníkových zápisků s nimi procházíme jejich životem od tří let dětství až zhruba po třicítku.
Evin a Honzův život se od sebe zásadně liší, přestože jsou oba neslyšící od narození. Eva se narodila slyšícím rodičům, kdežto Honza má rodiče neslyšící. Je opravdu velký rozdíl v tom, jakým rodičům se narodíte. Evina matka si dlouho nechtěla připustit, že její dcera neslyší, tudíž nemluví, bojkotovala znakový jazyk. Eva tak měla problém, se dorozumívat i s vlastními rodiči a příbuznými. Pro Honzu toto vše bylo naopak od malička přirozené, alespoň tedy doma.
Velký problém u obou nastal, když začali navštěvovat školku a poté základní školu. Znakování se vůbec nebralo v potaz, ale dítě přece nemohlo neustále odezírat, navíc, když učitel nestojí celou hodinu jen před ním. V tu chvíli, když jsem knihu četla, jsem si uvědomila, jak moc těžký život obě děti měly. A samozřejmě to nekončilo dětstvím, pokračovalo to dál. Neslyšícím nikdo život v minulých letech rozhodně neusnadňoval. Děti končily ve zvláštních školách, v dospělosti se neslyšící dostávali k podřadnému zaměstnání, pokud opravdu nebyli zarputilí bojovníci a nervali se tvrdě za svá práva.
Několikrát jsem přemýšlela nad situacemi, které my bereme jako úplně běžné, normální, nepřemýšlíme nad nimi, ale pro neslyšící jsou problém. Nedomluví se na úřadech, u lékaře, prostě naráží na těžkosti na každém rohu.
Hodně mě dostala jedna pasáž, která se týkala Evy. Dívenka popisovala, že vůbec nechápe, jak je možné, že když dveře od bytu otevře maminka, vždy za nimi někdo stojí. Když je otevře ona, není tam nikdo. Prostě zvonek. Obyčejný zvonek, nad kterým se nikdo nikdy nepozastaví. Chápete to? Tohle mě vážně dostalo a bylo mi Evy v té chvíli tak strašně líto. Celkově mnou dětství obou dětí dost emocionálně cloumalo, protože šlo zkrátka o děti. Dospělí se už nějak protlučou a jsou víc obrnění, i když někdo je citlivější více někdo méně. Ale dítě to vždy bude mít těžší.
Kniha je psaná jednoduše, což ale vůbec ničemu nevadí. Je v ní popsán život tak, jak u Honzy a Evy plynul se všemi starostmi i radostmi. A četla se moc dobře. Pokud chcete do života a problematiky neslyšících trochu nahlédnout a něco se dozvědět, můžu Hluchavky jenom doporučit.
O autorovi:
Autor se narodil v roce 1984, pochází z východních Čech a nyní žije v Praze.
Hodnocení: 95%
