PORCELÁN Z DACHAU

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Ti, co mají v obli­bě epic­ké pří­běhy oprav­do­vé lás­ky zasa­ze­né do kulis kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra, by si urči­tě nemě­li nechat ujít tuto kniž­ní novin­ku Porcelán z Dachau od spi­so­va­tel­ky Sarah Freethyové. 

Samotná kni­ha je zasa­ze­na do dvou časo­vých linií, kdy se prv­ní z nich ode­hrá­vá napříč Evropou od Výmarské repub­li­ky 20. let přes tem­ný a třpy­ti­vý Berlín 30. let, a dru­há nao­pak zapo­čí­ná svou ces­tu v Americe 21. sto­le­tí, aby se záhy moh­la pře­mís­tit na Evropský kon­ti­nent.

Stěžejní pří­běh celé kni­hy se začí­ná odví­jet v osl­ni­vém Berlínu roku 1929, kdy se potká­va­jí dva mla­dí lidé, jež v sobě nachá­ze­jí zalí­be­ní, aniž by tuši­li, že v budouc­nu bude v jejich živo­tě hrát zásad­ní roli „otáz­ka půvo­du“.

Cestu k sobě tak nachá­zí mla­dič­ký židov­ský archi­tekt Max a krás­ná, uzná­va­ná avant­gard­ní uměl­ky­ně Betina. A i když spo­lu plá­nu­jí spo­leč­nou budouc­nost, pro­pa­gan­da nacis­tic­ké­ho hnu­tí je dale­ko sil­něj­ší, a vyžá­dá si to i svou bolest­nou daň.

Max je bohu­žel jako Žid zatčen a poslán do kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra v Dachau, kde na něj dohlí­ží ředi­tel býva­lé por­ce­lán­ky, ale hlav­ně jej před smr­tí ochra­ňu­jí šikov­né ruce, neboť doká­že vyrá­bět nád­her­ně pro­pra­co­va­né por­ce­lá­no­vé figur­ky, jež se líbí i vyso­kým nacis­tic­kým vůd­cům.

Betina, jež se mezi­tím sta­la man­žel­kou kru­té­ho nacis­tic­ké­ho vůd­ce Karla Holze a mat­kou malé hol­čič­ky se sna­ží ze všech sil pomo­ci Maxovi a vysvo­bo­dit ho tak z tábo­ra smr­ti, kde je svěd­kem jeho utr­pe­ní. Společně plá­no­va­li, že ute­čou, ale osud byl pro­ti nim...

Smrt v Dachau čas­to při­chá­ze­la bez ohlá­še­ní, nepro­vá­ze­ly ji žád­né obřa­dy, kte­ré by odcho­du ze svě­ta doda­ly na důstoj­nos­ti. Žádné pohřby, žád­ný čas na truch­le­ní. Bezmezná kru­tost tu byla kaž­do­den­ní rea­li­tou; nikdo nevě­děl, kdy mu pří­mo před oči­ma vyhas­ne dal­ší život. Konec býval rych­lý a měl tolik podob, že ho věz­ni při­jí­ma­li s pate­tic­kou ode­vzda­nos­tí 

Jednotlivé kapi­to­ly toho­to stě­žej­ní­ho pří­bě­hu se pra­vi­del­ně pro­lí­na­jí s kapi­to­la­mi ze sou­čas­nos­ti, tedy po roce 1993. Betina je již bohu­žel po smr­ti a odpo­věď na zásad­ní otáz­ku, kdo byl otcem její dce­ry Clary, si tak vza­la s sebou do hro­bu.

Clara pro­hráb­la obsah kra­bic, ale nena­šla nic, co by se týka­lo živo­ta před odcho­dem do Ameriky. Pátrala pohle­dem po posled­ních pokla­dech člo­vě­ka, kte­rý jí jako jedi­ný mohl odpo­vě­dět na nej­pal­či­věj­ší otáz­ku; kdo byl její otec. 

Clara se pro­to vydá­vá přes oce­án pát­rat po svém půvo­du a hlav­ně iden­ti­tě své­ho vlast­ní­ho otce, jehož jí mat­ka z nezná­mých důvo­dů po celý život taji­la. Po boku má svo­jí milo­va­nou dce­ru, jež jí je nejen vel­kou opo­rou, ale i pomoc­ni­cí na ces­tě v hle­dá­ní his­to­ric­kých fak­tů.

Postupným pát­rá­ním se nám odkrý­va­jí jed­not­li­vé indi­cie celé­ho pří­bě­hu, a my tak máme mož­nost nahléd­nout do živo­ta dvou mla­dých lidí s nezdol­nou lás­kou, tou­hou po spo­leč­ném štěs­tí, sna­ze čelit všem nástra­hám a pří­ko­řím osu­du na mís­tě, kde smrt nezná s nikým žád­né sli­to­vá­ní...

Kniha je vel­mi čti­vá a ihned vtáh­ne do děje. Při čte­ní samot­né­ho pří­bě­hu jsem byla vel­mi zvě­da­vá, jak to s naší zami­lo­va­nou dvo­ji­cí nako­nec dopad­ne, a poprav­dě tako­vý konec jsem vůbec neče­ka­la! Autorka mi oním zakon­če­ním „pří­bě­hu o vel­ké lás­ce“ doslo­va úpl­ně vyra­zi­la dech a já to muse­la tak tro­chu roz­dý­chá­vat... něko­li­krát jsem se dokon­ce i vra­ce­la a říka­la si: „A to jako oprav­du?“

„Porcelán z Dachau“ je nejen pří­běh o vel­ké lás­ce, odva­ze, úsi­lí a odhod­lá­ní, ale dává nám také mož­nost nahléd­nout do dvou napros­to odliš­ných a navzá­jem si dost kon­tras­tu­jí­cích pro­stře­dí, kdy na jed­né stra­ně bari­ká­dy máme „nacis­tic­kou sme­tán­ku“ vyu­ží­va­jí­cí na maxi­mum živo­ta v bla­hoby­tu, bohat­ství a nej­růz­něj­ších kra­to­chví­lích; a na stra­ně dru­hé pak skrz kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra i utr­pe­ní, bídu, bolest a všu­dypří­tomnou smrt nep­ta­jí­cí se, kdy může zno­va ude­řit.

Autorku chvá­lím za skvě­lé čte­ní, jež nikdy neo­mr­zí a vždy nám při­po­me­ne, co je v našich živo­tech nej­dů­le­ži­těj­ších, a to vážit si jeden dru­hé­ho, svých blíz­kých a opa­t­ro­vat si je jako nej­vět­ší poklad na svě­tě....

Když „ŠOA“ skon­či­la, mno­ho těch, kdo ji pře­ži­li, si přá­lo jen dožít své živo­ty a zapo­me­nout. těž­ko jim to mít za zlé. Bohužel to ale zna­me­ná, že my, jejich děti a vnou­ča­ta, teď sto­jí­me před nároč­ným úko­lem, zno­vu obje­vit jejich pří­běh a nene­chat ho upad­nout v zapo­mně­ní. Troufám si tvr­dit, že je to úkol zce­la nezbyt­ný. Pokud nedo­ká­že­me tyto pří­běhy pocho­pit a podě­lit se o ně s ostat­ní­mi, odsou­dí­me budou­cí gene­ra­ce k opa­ko­vá­ní stej­ných chyb. 

PORCELÁN Z DACHAU

Napsala: Sarah Freethyová

Překlad: Ludvík Pouzar a Jan Sládek

Vydalo Nakladatelství JOTA , s.r.o.

V Brně, roku 2024

Vydání prv­ní

Počet stran: 368

ISBN: 978-80-7689-356-6

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře