Poslední rodina

(zatím nehodnoceno)

Loading...

8/10. Challenge 06-Round 8-Drama-Hráč 9-Sochoking. Poslední rodina je výlet do roku 1977 a do temného světa malíře Beksinského a jeho ne zrovna harmonického domácího cirkusu. Celý film se odehrává uvnitř bytu, kamera se na ulici ani nepodívá. Normálně bych to považoval za mínus, ale tady mi to překvapivě sedlo. Ten byt se totiž postupně mění na uzavřenou klec, v níž se dusí všichni zúčastnění.   Rodina je už od prvních scén pěkně rozbitá a divná. Nálada jak na pohřbu. Syn je totální magor a to bez přehánění. Jeho psychické výlevy a násilné záchvaty jsou nekompromisní highlighty filmu. Nejsou to žádné teatrální excesy, ale syrové, autentické výbuchy, ze kterých mrazí.   Deprese je tu hlavní postava. Psychologická tíha se neustále zvedá, není kam utéct, žádná naděje. Tohle není příběh s vykoupením. Všechno směřuje k závěru, který je chladný, bolestivý a nepříjemně tichý. A když si uvědomíte, že to celé je podle skutečných událostí, dojde Vám, že realita si někdy vystačí bez fikce. Mazec. Matuszinski servíruje pár scén, co se zaryjou pod kůži, třeba ten pád letadla, natočený s až nepříjemnou autentičností, nebo každodenní drobnosti, které v téhle dusné atmosféře získávají skoro hororový nádech. Smrt je přítomná od první minuty. Pomalejší tempo tomu nijak překvapivě neubližuje. Tahle rodinka je šílená a velmi autentická a za ty dvě hodiny dá víc než pět průměrných dramat dohromady.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře