Příběh seriálu: Bylo nás pět

Foto: Česká televize

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

V led­nu odstar­to­val na blo­gu zbru­su nový občas­ník Příběh seri­á­lu, jehož prv­ní díl byl věno­ván legen­dár­ní čes­ké mini­sé­rii Byl jed­nou jeden dům, kte­rá osla­vi­la půl­sto­le­tí od své tele­viz­ní pre­mi­é­ry. O dva­cet let poz­dě­ji na obra­zov­kách České tele­vi­ze pre­mi­é­ro­val jiný seri­á­lo­vý majstrštyk. Humoristický román Karla Poláčka Bylo nás pět se zdál nezfil­mo­va­tel­ný, avšak reži­sér Karel Smyczek a scé­náris­ta Ondřej Vogeltanz nás pře­svěd­či­li o opa­ku, jeli­kož pod jeho ruka­ma vzni­kl jen z vůbec nej­lep­ších a nej­ob­lí­be­něj­ších čes­kých pore­vo­luč­ních seri­á­lů. Oproti kni­ze došlo k mno­hým změ­nám, trou­fám si však říct, že v tom­to pří­pa­dě seri­ál lite­rár­ní před­lo­hu pře­ko­ná­vá. Zatímco kníž­ka je urče­na spí­še dětem, seri­ál je pro celou rodi­nu. Pojďme si tedy ke tři­cá­té­mu výro­čí tele­viz­ní pre­mi­é­ry posled­ní­ho dílu (prv­ní díl pre­mi­é­ro­val 9. led­na 1995) při­po­me­nout, jak ten­to šes­ti­díl­ný seri­ál vzni­kal, jaké moh­lo být původ­ní obsa­ze­ní i osu­dy dět­ských her­ců.

Zatímco kni­ha je sesta­ve­na z Poláčkových vzpo­mí­nek na dět­ství (napsal ji v roce 1943, těs­ně před odcho­dem do Terezína), tudíž by smě­řo­va­la do obdo­bí pozd­ní­ho Rakouska-Uherska (avšak není to z ní zřej­mé), seri­ál je situ­o­ván do obdo­bí prv­ní repub­li­ky a hos­po­dář­ské kri­ze pře­lo­mu dva­cá­tých a tři­cá­tých let. Charaktery postav tak dostá­va­jí v na prv­ní pohled bez­pro­blé­mo­vé, ale ve sku­teč­nos­ti ne úpl­ně leh­ké době nový roz­měr. Hlavním hrdi­nou a vypra­vě­čem je stej­ně jako v kni­ze cca dese­ti­le­tý kluk Petr Bajza (Adam Novák), syn obchod­ní­ka se smí­še­ným zbo­žím (teh­dy se jim říka­lo hoky­ná­ři) Vendelína Bajzy (Oldřich Navrátil). Ostatními čtyř­mi hlav­ní­mi hrdi­ny jsou Petrovi kama­rá­di, pobož­ný a ješit­ný Čeněk Jirsák (Jaroslav Pauer), lehce namyš­le­ný vyná­lez­ce Tonda Bejval (Štepán Benyovszký), chyt­rý, avšak  neo­hra­ba­ný Eda Kemlink (Jan Brynych) a nej­star­ší z par­ty Pepek Zilvar z chu­do­bin­ce (Jan Müller), kte­rý kou­ří a něko­li­krát pro­pa­dl. Tato pěti­ce růz­no­ro­dých chlap­ců je kon­fron­to­vá­na s živo­tem na malo­měs­tě, kde se všich­ni vzá­jem­ně zna­jí a vidí si do talí­ře, to však jejich kama­rád­ství ani v nejmen­ším neo­hro­zí.

Rodinné foto Bajzů vidí­me na začát­ku kaž­dé­ho ze šes­ti dílů seri­á­lu.

Velký pro­stor ve vyprá­vě­ní dostá­va­jí i Petrovi rodi­če. Zatímco tatí­nek Bajza je sku­teč­nou hla­vou rodi­ny, těž­kos­ti v obcho­dě, zvlášť v obdo­bí kri­ze, na něj nepří­jem­ně dolé­ha­jí, zvlášť když musí obě­to­vat svou chlou­bu, ame­ric­ký moto­cy­kl Harley Davidson. Maminka Bajzová (Dagmar Veškrnová, dnes Havlová) je las­ka­vá žena, kte­rá přís­nost své­ho man­že­la zmír­ňu­je, ale záro­veň je mu opo­rou a lec­kdy mys­lí i za něj. Ve čtvr­tém (a nej­lep­ším) dílu pozná­vá­me i Petrova star­ší­ho bra­t­ra Láďu (Jiří Strach), kte­rý se učí na obchod­ní­ho pří­ru­čí­ho v Teplicích, ale radě­ji by byl hous­lis­tou v lázeň­ském orchest­ru. Na kon­ci seri­á­lu se Bajzům naro­dí ješ­tě tře­tí dce­ra Mančinka, kte­rá má vět­ší pro­stor v kni­ze. Členkou domác­nos­ti je i slu­žeb­ná Kristýna (Barbora Srncová) pře­zdí­va­ná „Rampepurda“, s níž má Petr vel­mi tur­bu­lent­ní vztah, zejmé­na kvů­li její­mu vzta­hu se sodov­ká­řem Honzou Pivodou (Jiří Langmajer) z Habrové, jeli­kož Habrováci jsou úhlav­ní nepřá­te­lé pěti­ce hlav­ních hrdi­nů. Z rodi­čů ostat­ních chlap­ců mají vět­ší pro­stor čepi­čář, papu­čář a dob­ro­vol­ný hasič Jirsák (Petr Brukner) s jeho ženou (Lenka Termerová) a váleč­ný inva­li­da, bez­do­mo­vec a opi­lec Zilvar (Jiří Pecha). Zbývající dva otco­vé, maji­tel povoz­nic­tví Bejval (Václav Postránecký) a ber­ní úřed­ník a saxo­fo­nis­ta Kemlink (Vladimír Javorský) pak mají pro­stor řádo­vě men­ší.

Vedle pěti­ce klu­ků tu máme dal­ší dvě vel­ké dět­ské posta­vy. První z nich je Otakárek Soumar (Jakub Hladík) pře­zdí­va­ný „Oťásek Vocásek“, obtloust­lý syn továr­ní­ka, kte­ré­ho však v seri­á­lu ani jed­nou neu­vi­dí­me, zná­me pou­ze paní továr­ní­ko­vou (Naďa Konvalinková). Jediní zástup­ci bur­žo­a­zie v seri­á­lu však na výcho­vu syna nema­jí čas, pro­to jej vycho­vá­vá fran­couz­ská vycho­va­tel­ka pře­zdí­va­ná „Kufrmanka“ (Nela Boudová), ani ta jej však nedo­ká­že vždy uhlí­dat, zvlášť když je poblíž Pivoda, o nějž s Kristýnou svá­dí sou­boj. Otakárek si tak někdy mys­lí, že si může dovo­lit coko­liv. Zajímavostí je, že v kni­ze byl Otakárek hube­ný a dostá­val rybí tuk na zvý­še­ní apeti­tu. Tou dru­hou posta­vou je Evička Svobodová (Sandra Nováková), dce­ra cuk­rá­ře Svobody (Oldřich Vízner) a jeho ženy (Ljuba Krbová) a záro­veň Petrova dět­ská pla­to­nic­ká lás­ka. Máme tu tedy dal­ší „rome­o­ju­li­ov­skou“ záplet­ku, jeli­kož otco­vé Bajza a Svoboda se nema­jí pří­liš v lás­ce kvů­li dlu­hu dru­hé­ho jme­no­va­né­ho. Petr navíc Evičku jed­nou zra­dí, když se zami­lu­je do cir­kusač­ky Mariky Slepičkové (Karolína Sochorová). Až během zápa­lu plic si uvě­do­mí, jak moc Evičku milu­je, když se mu zdá sen, jak ji spo­lu s kama­rá­dy jede zachrá­nit do Indie z otroc­tví.

Z ostat­ních postav má nej­vý­raz­něj­ší pro­stor zejmé­na pan Fajst (Stanislav Zindulka), býva­lý poklad­ník ve spo­ři­tel­ně a pro­tiv­ný důchod­ce, kte­rý naše hrdi­ny neu­stá­le hubu­je, pro­čež se stá­vá vděč­ným ter­čem jejich žer­tů. Je však záro­veň i původ­cem nejdo­jem­něj­ší scé­ny seri­á­lu, když jeho pohřeb dojme Petra k slzám. Fajst má i sest­ru (Jiřina Jirásková), kte­rá je Skautka a Sokolka, avšak tuto posta­vu si při­psa­li tvůr­ci seri­á­lu, jeli­kož se v kni­ze nevy­sky­tu­je. Výraznými figur­ka­mi jsou i man­že­lé Vařekovi (Petr Nárožný a Gabriela Wilhelmová), kte­ří jsou s Bajzovými pří­buz­ní (Vařeková je Bajzova sest­ra), avšak jejich vzta­hy jsou na bodu mra­zu, jeli­kož Vařekovi jsou šíle­ně závis­ti­ví a lako­mí, což je pří­šer­ná kom­bi­na­ce. V epi­zod­ní roli neši­kov­né­ho dok­to­ra Jebavého zazá­řil Václav Vydra a posta­va uči­te­le Veselíka nám nabíd­la dost mož­ná prv­ní pří­le­ži­tost vidět Ondřeje Vetchého bez jeho typic­ké­ho „afra“. V seri­á­lu nemohl chy­bět ani Pavel Zedníček, kte­rý teh­dy vyhrá­val cenu TýTý za nej­ob­lí­be­něj­ší­ho her­ce, zde si zahrál ředi­te­le cir­ku­su, a krát­ce poté mu Smyczek nabí­dl život­ní roli drvoště­pa Drnce v pohád­ce Lotrando a Zubejda (1997).

Málo se ví, že pana Fajsta, kte­ré­ho ztvár­nil Stanislav Zindulka, měl původ­ně hrát František Filipovský, kte­rý byl s Bylo nás pět neod­mys­li­tel­ně spo­jen díky roz­hla­so­vé hře, jíž o tři­cet let dří­ve namlu­vil.

Obsazení seri­á­lu však moh­lo být původ­ně úpl­ně jiné a to dokon­ce i v hlav­ních rolích. Produkce ČT si do role tatín­ka přá­la buď Josefa Abrháma, nebo Viktora Preisse. Smyczek si však nako­nec vybral Oldřicha Navrátila, kte­rý už vytvo­řil hlav­ní roli v jeho polo­za­po­me­nu­tém fil­mu Nemocný bílý slon (1989), avšak veřej­nos­ti byl do té doby nej­ví­ce zná­mý jako úlis­ný refe­rent Nádeníček z Básníků Dušana Kleina. A čas uká­zal, že si Smyczek vybral dob­ře, jak­ko­liv Abrhám i Preiss by se této role bez­po­chy­by zhos­ti­li se ctí, jed­na­lo by se o jed­nu z mno­ha jejich rolí, zatím­co Navrátil si Bajzu star­ší­ho vyslo­ve­ně při­vlast­nil a uči­nil jej svou život­ní rolí. Jak se sám poz­dě­ji pochlu­bil, je vel­kým znal­cem Poláčkova díla, pro­čež se nemů­že­me divit, že mu tato role tak parád­ně sed­la. Pro roli mamin­ky Bajzové byla původ­ní a cel­kem logic­kou vol­bou Libuše Šafránková, kte­rá ji však odmít­la, jeli­kož v té době hrá­la samé mamin­kov­ské role a napří­klad od mamin­ky Součkové z Obecné ško­ly (1991) Jana Svěráka by tu nebyl žád­ný roz­díl. Otevřela se tak ces­ta pro Dagmar Veškrnovou, kte­rá byla do té doby vní­má­na jako pře­váž­ně kome­di­ál­ní hereč­ka, avšak mamin­ce Bajzové doká­za­la dodat noble­su i vře­lost záro­veň. Zajímavostí je, že prv­ní reprí­za seri­á­lu pro­běh­la počát­kem roku 1997, kdy se Veškrnová pro­vda­la za pre­zi­den­ta Václava Havla. Role staré­ho Zilvara měla být jed­nou z posled­ních pro Petra Čepka, kte­rý se však Smyczkovi zdál pří­liš démo­nic­ký, pro­čež nako­nec zvo­lil brněn­ské­ho her­ce Jiřího Pechu. Vůbec nej­za­jí­ma­věj­ší bylo původ­ní obsa­ze­ní pana Fajsta, kte­ré­ho měl hrát král čes­ké­ho dabin­gu František Filipovský, kte­rý Bylo nás pět již v šede­sá­tých letech skvost­ně namlu­vil jako roz­hla­so­vou hru. Vzhledem k jeho pokro­či­lé­mu věku to však již neby­lo mož­né, tak mu Smyczek svě­řil epi­zod­ní rolič­ku dědeč­ka na vej­min­ku u Vařeků. Filipovský však zemřel ješ­tě před natá­če­ním, tudíž roli pře­vzal prvo­re­pub­li­ko­vý milov­ník Raoul Schránil. Tvůrci si však Bylo nás pět bez Filipovského nedo­ká­za­li před­sta­vit, pro­to jej tam vidí­me ale­spoň v jed­nom zábě­ru na obráz­ku v obý­vá­ku u Bajzů. Fajsta nako­nec ztvár­nil Stanislav Zindulka, pro nějž se ten­to nesne­si­tel­ný dědek stal dru­hou nej­zná­měj­ší rolí po poš´tákovi Josefu Pumplmě z Vlaku dět­ství a nadě­je (1986) Karla Kachyni.

Casting na dět­ské role výraz­ně ovliv­nil již Smyczkův pře­cho­zí seri­ál, kopro­dukč­ní Správná šest­ka (1993), pro kte­rý obje­vil vět­ši­nu poz­děj­ších hvězd Bylo nás pět, kon­krét­ně Adama a Sandru Novákovy, Jaroslava Pauera, Jana Müllera a Jakuba Hladíka. Novák a Pauer se o rok dří­ve rov­něž obje­vi­li v pokra­čo­vá­ní Arabely Václava Vorlíčka (kom­plet­ní název byl Arabela se vra­cí aneb Rumburak krá­lem říše pohá­dek), kde si zahrá­li oby­va­te­le ost­ro­va Pultanela. Štěpán Benyovszký a Jan Brynych vze­šli z regu­lér­ní­ho cas­tingu. Nejtěžší byl výběr před­sta­vi­te­le Pepka Zilvara, kte­rý měl být opro­ti ostat­ním klu­kům o něco star­ší, měl kou­řit a zvlád­nout trik se scho­vá­ním ciga­re­ty do úst, v čemž však Jan Müller obstál na jed­nič­ku. Přestože však seri­ál při­ne­sl dět­ským hvězdám vel­kou popu­la­ri­tu, u herec­tví téměř nikdo z nich nezů­stal natr­va­lo. Adam Novák se již herec­tví věnu­je jen okra­jo­vě, vystu­do­val Uměleckou prů­mys­lo­vou ško­lu scé­no­gra­fic­kou a živí se jako výtvar­ník a scé­no­graf. Jaroslav Pauer u fil­mu zůstal, ale pře­su­nul se za kame­ru jako scé­náris­ta a reži­sér, což vystu­do­val na FAMU. Také Štěpán Benyovszký se stal reži­sé­rem, avšak diva­del­ním a záro­veň dra­ma­tur­gem, před kame­rou se však ješ­tě dva­krát obje­vil, v oce­ňo­va­ném sním­ku Všechno bude (2018) a v seri­á­lu Sever (2019). Ani Jan Müller na herec­tví úpl­ně neza­ne­vřel, jak­ko­liv se jako herec výraz­ně­ji nepro­sa­dil a obje­vil se už jen v Lotrandovi a Zubejdě a po del­ší pau­ze v pri­mác­kém seri­á­lu Einstein - Případy nesne­si­tel­né­ho génia (2020). Oproti tomu Jan Brynych a Jakub Hladík zce­la změ­ni­li pro­fe­si, prv­ní vystu­do­val země­děl­skou fakul­tu a dru­hý se stal auto­me­cha­ni­kem. Jako jedi­ná z dět­ských hvězd seri­á­lu se oprav­du pro­sa­di­la Sandra Nováková, kte­rá se na roz­díl od své­ho bra­t­ra Adama roz­hod­la herec­tví věno­vat napl­no, vystu­do­va­la praž­skou kon­zer­va­toř a zahrá­la si v mno­ha fil­mech a seri­á­lech včet­ně novác­ké Ordinace v růžo­vé zahra­dě a pri­mác­ké Zoo. Vrcholem její fil­mo­gra­fie jsou Pusinky (2007) Karin Babinské (dnes Krajčo), jeden z desít­ky nedo­ce­ně­ných pore­vo­luč­ních fil­mů.

Z roz­to­mi­lé hol­čič­ky vyrost­la žha­vá fem­me fata­le. Sandra Nováková se jako jedi­ná z dět­ských hvězd seri­á­lu Bylo nás pět v herec­ké bran­ži doo­prav­dy pro­sa­di­la. 

Aby seri­ál půso­bil auten­tic­ky, bylo zapo­tře­bí i dob­ře zvo­lit mís­to natá­če­ní. Rychnov nad Kněžnou, ve kte­rém se ode­hrá­vá děj Poláčkovy kni­hy, byl v deva­de­sá­tých letech již pří­liš zmo­der­ni­zo­ván, tak­že nepři­chá­zel v úva­hu. Rozhodovalo se tedy mezi dvě­ma stře­do­čes­ký­mi měs­ty, z nichž vyhrá­la Kouřim nad Velvary. Stačilo pak jen při­dat pár cedu­lí, aby Kouřim zís­ka­la prvo­re­pub­li­ko­vou atmo­sfé­ru. Zde se však natá­če­ly pou­ze exte­ri­é­ry, zatím­co inte­ri­é­ry byly jako u mno­ha jiných seri­á­lu nato­če­ny na Barrandově.

Scénárista Ondřej Vogeltanz měl již čet­né zku­še­nos­ti s adap­to­vá­ním lite­rár­ních děl na stří­br­né plát­no či tele­viz­ní obra­zov­ku, za všech­ny zmiň­me jeho dvojdíl­né­ho Prince a chuďa­se (1971) pod­le  stej­no­jmen­né­ho romá­nu Marka Twaina nebo dob­ro­druž­ný film Tajemství oce­lo­vé­ho měs­ta (1978) pod­le kni­hy Julese Verna Ocelové měs­to. V Bylo nás pět pou­žil moti­vy i z dal­ší­ho Poláčkova romá­nu Okresní měs­to, což výsled­ku však ani v nejmen­ším neuško­di­lo, prá­vě nao­pak mu to pro­spě­lo, jeli­kož se tak Smyczkovi a Vogeltanzovi poda­ři­lo lépe vybu­do­vat vzta­hy mezi rodi­na­mi. Když k tomu při­čte­me fakt, že Smyczek je vylo­že­ně herec­ký reži­sér, kte­rý má pro vede­ní her­ců mimo­řád­ný cit, a v nepo­sled­ní řadě i plejá­du herec­kých hvězd a vel­mi vyda­ře­ný cas­ting dět­ských rolí, je z toho jeden z nej­lep­ších a záro­veň nej­ob­lí­be­něj­ších čes­kých pore­vo­luč­ních seri­á­lů. Přestože si Smyczek udr­žel kva­li­ta­tiv­ní lať­ku i v dal­ších seri­á­lo­vých poči­nech, zejmé­na v detek­tiv­ní mini­sé­rii Případy detek­tiv­ní kan­ce­lá­ře Ostrozrak (2000) a dvou rodin­ných seri­á­lech Místo naho­ře (2004) a Dobrá čtvrť (2005-2008), divác­ké obli­by Bylo nás pět žád­ný z nich nedo­sá­hl. „My hoši, co spo­lu cho­dí­me“ byli zkrát­ka ve správ­nou chví­li na správ­ném mís­tě. Přejme tedy Petru Bajzovi a jeho kama­rá­dům, aby nás jejich lum­pár­ny nikdy nepře­stá­va­ly bavit.

Na tře­tí díl seri­á­lo­vé­ho občas­ní­ku si musí­te počkat až do červ­na, kon­krét­ně na prv­ní let­ní den, a pod lupou si ten­to­krát roze­be­re­me čes­ký seri­ál, kte­rý k létu již neod­mys­li­tel­ně pat­ří - nestár­nou­cí Chalupáře.

Tento člá­nek vychá­zí záro­veň na i na blo­gu DJ Vlado’s World.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD, Dotyk.cz, Dáma.cz, Youtube (video z kaná­lu Filipa Nesládka), Foto: Česká tele­vi­ze, kni­ha Šest dýmek Františka Filipovského (autor Jiří Tvrzník), Playboy