Načítám počet zobrazení...
 |
Ne každý policista vám chce pomoci a Joe Vickers už vůbec ne…
Tři mladé páry si pronajmou dům na odlehlém místě, aby se zde mohli nerušeně užívat několik dní volna. Zásoby alkoholu a dobré nálady jim mají jejich pobyt ještě více zpříjemnit. Na místě je čeká mladý správce, který jim udělí několik rad do začátku a pak může propuknout volná zábava. Nikdo z nich však nemá tušení, že je zpovzdálí sleduje psychicky narušený policista Joe Vickers. Ten nejen že uctívá satana a svými nadřízenými byl již několikrát kárán za své hrubé chování a překročení pravomocí, ale ze všeho nejraději má zabíjení. Skupinka přátel brzy okusí jeho praktiky na vlastní kůži…
Režie: Wallace Potts
Rok výroby: 1989
Délka: 87 min
Země: USA
Hrají:
Robert R. Shafer...(policista Joe Vickers)
Palmer Lee Todd...(Laura)
Jeff Qualle...(Doug)
Dan Campbell...(Eric)
Cindy Guyer...(Julie)
Linda West...(Sarah)
Greg Joujon-Roche...(Zack)
...a další
Maniac Cop (film ke kterému je tento kousek nejčastěji přirovnáván) patří k mým nejoblíbenějším filmům z dětství. Tento nepříliš známý filmeček se mu snažil v ledasčem přiblížit, ale ve vzájemné konfrontaci by s ním zcela určitě prohrál. Zvláště vezmu-li v potaz, že Psycho Cop je opravdu béčkový brak, který má tolik viditelných chyb a obsahuje tolik nelogičností, že zcela chápu ten rozptyl v hodnocení (od odpadu až po průměr). Skutečně jej dokáží ocenit asi jen ti, kteří se vyžívají v podobné podívané, nebo jim prostě všechny ty negativa nevadí.
Přitom to zpočátku nevypadalo vůbec špatně. Máme tu dalšího psychopata v policejní uniformě, který se vyžívá v zabíjení a docela dost potencionálních obětí. Samozřejmě že jejich IQ nemá moc vysoké číslo, ale to je přece starý známý fakt (nejen u většiny slasherů z osmdesátých let). Dívky byly atraktivní (leč žádné nahoty se tu kupodivu nedočkáme), chlapci měli plnou hubu dvojsmyslných narážek a samozřejmě velkou žízeň. Co víc si může správný zabiják přát, než kupu debilních obětí, které tak rády pobíhají po lese a okolo domu úplně sami. Navíc když vrah zřejmě ovládá teleportaci, jinak si ty jeho nelogické a ultrarychlé přesuny neumím logicky vysvětlit.
Čímž se dostávám k hlavnímu problému filmu. Postupná eliminace jednotlivých postav byla docela v pořádku, vrah rád experimentoval a občas použil prostě to, co měl zrovna po ruce. Ale ta nelogičnost okolo toho všeho, to mi prostě lezlo na nervy. Postavy si nevšimnou ani mrtvoly, která je od nich vzdálena snad jen půlmetru, neustálé teleportace policajta, nesmyslné pobíhání po lese sem a tam – no byla toho spousta. Nebýt těch mordů a pěkných holek, asi bych to skopl rovnou do sraček. Nicméně Robert R. Shafer se své role psychopatického policajta zhostil opravdu dobře, sem tam vypustil nějakou tu trefnou hlášku a i díky němu jsem se dokázal vydržet až do samotného konce.
Hodnocení:
Tentokrát zavřu obě oči a dám tomu 50%, ale i tak si myslím, že jsem tento film zbytečně nadhodnotil.
Podívejte se na hodnocení Sharktopus vs. Whalewolf na Kinoboxu.
