Pýcha a předsudek

PP

Knižní před­lo­hu, slav­ný román Jane Austin, jsem nečet­la, tak­že osob­ně nedo­ká­žu posou­dit, jak dale­ce film zacho­val osu­dy svých kniž­ních hrdi­nů. Když jsme však z kina odchá­ze­li, něja­ká paní si pochva­lo­va­la, že ačko­li film (logic­ky) někte­ré pasá­že vypus­til, tak vcel­ku kni­ze odpo­ví­dá. Rozhodně však nepro­zra­dím nic z pod­sta­ty děje, když rov­nou na začá­tek řek­nu, že vše dopadlo dob­ře a po závě­reč­né scé­ně vět­ši­na divá­ků (hlav­ně žen 🙂 ) zůsta­la chví­li sedět se zasně­ným úsmě­vem na tvá­ři.

Provdat pět postup­ně dospí­va­jí­cích dcer je fuš­ka. Zvlášť když jsou (zejmé­na ty mlad­ší) poně­kud praš­tě­né, což, připočteme-li k nim i jejich pod­ni­ka­vou mamin­ku, je pro staré­ho otce hoto­vý blá­zi­nec. Taťka (Donald Sutherland) si však zacho­vá­vá „sto­ic­ký klid“, vše pře­ne­chá­vá mat­ce a na kon­ci úspěš­né­ho lovu jen dá otcov­ské požeh­ná­ní ke sňat­ku. Matka (Brenda Blethyn) nevy­ne­chá jedi­nou pří­le­ži­tost, při kte­ré se to hemží svo­bod­ný­mi mlá­den­ci a hned se tam se svý­mi dce­ruš­ka­mi vypra­ví.

Hlavními hrdin­ka­mi jsou při­tom zejmé­na dvě nej­star­ší – Jane (Rosamund Pike) a Elizabeth (Keira Knightley). První krás­ná, ale poně­kud pla­chá. Druhá také krás­ná, i když pro někte­ré pány jen “doce­la ujde” nebo je “pří­hod­nou alter­na­ti­vou” (k Jane), a to zejmé­na pro její poně­kud ostřej­ší jazý­ček a tvr­do­hla­vost. Jejich pán­ské pro­tějš­ky tvo­ří pan Bingley (Simon Woods), mla­dý boha­tý pán, kte­rý se usa­dil na sou­sed­ním pan­ství a zakou­kal se do Jane. Podobně jako ona i on je poně­kud nesmě­lé pova­hy. Pan Bingley ale­spoň ve fil­mu vypa­dá jako nezku­še­ný zajda, kte­rý i přes­to doká­že nájezdy paní Bennetové a jejích dcer vcel­ku ustát. Jeho zrza­vá nepo­sed­ná kšti­ce, díky kte­ré vypa­dá jako „klu­čík od ved­le“, mu dodá­vá poně­kud roz­vr­ko­če­né vze­zře­ní.

Mužským pro­tějš­kem Lízy je pan Darcy (Matthew MacFadyen). Taktéž boha­tý člo­věk, ušlech­ti­lé­ho zje­vu, méně však už cho­vá­ní. Zprvu všem pro­tiv­ný, zdá se nafou­ka­ný a pohr­da­jí­cí niž­ší spo­le­čen­skou vrst­vou. Opak je samo­zřej­mě prav­dou a pan Darcy se uká­že jako pra­vý gentle­man, kte­rý doká­že váš­ni­vě milo­vat. Oproti Jane a panu Bingleymu, jejichž vzá­jem­ná náklon­nost je od počát­ku zřej­má, tak postup­ně sle­du­je­me, jak se mění zpr­vu nega­tiv­ní vztah Elizabeth a pana Darcyho (i když divák nemů­že být na pochy­bách, že se do sebe zakou­ka­li vlast­ně hned na prv­ní pohled).

Za zmín­ku roz­hod­ně sto­jí úžas­né dia­lo­gy, v nichž se lidé tře­ba i urá­že­jí a přes­to pou­ží­va­jí stá­le zdvo­ři­lou mlu­vu. I pře­klad je dob­rý, ale zkus­te se zapo­slou­chat do ori­gi­ná­lu, kde usly­ší­te slo­ži­té obra­ty, v nichž nic není řeče­no na pří­mo (např. když pan Collins žádá o ruku Jane, potaž­mo Elizabeth). Celou vzne­še­nou atmo­sfé­ru fil­mu pod­tr­hu­jí krás­né exte­ri­é­ry – sta­rá ang­lic­ká šlech­tic­ká síd­la i drs­ná ang­lic­ká pří­ro­da (např. při závě­reč­né scé­ně s Elizabeth a panem Darcym).

Pýcha a před­su­dek je krás­ná roman­tic­ká podí­va­ná, plná zvra­tů, kte­rá se snad ani nemů­že nelí­bit. Zároveň je to film mís­ty hod­ně vtip­ný, což opět nedo­ká­žu posou­dit, zda je i kni­ha. Vtipu vdě­čí­me zejmé­na panu Bingleymu, kte­rý vyvo­lá úsměv v pod­sta­tě vždy, když se obje­ví na plát­ně, mané­vrům mat­ky Bennetové a jejích dcer, i jako­by vše­mu z dál­ky při­hlí­že­jí­cí­mu otci.

Photo © Focus Features