Nicolas Winding Refn je člověk, který se pomalu dostává do podvědomí filmových fanoušků po celém světě. Dánský režisér se vypracoval přes sérii kriminálek na pozici zajímavého talentu, který přivedl pár nápaditých snímků, jako kupříkladu biografický snímek Bronson s Tomem Hardym v hlavní roli. Tím nejdůležitějším snímkem v jeho kariéře je však dva roky stará artová lahůdka Drive. Snímek nejen, že konečně potvrdil prvoligový status Ryana Goslinga, způsobil poměrně slušný poprask i mezi diváky. Očekávání z další spolupráce těchto dvou tedy byla na místě a od snímku Jen bůh odpouští se čekaly velké věci. Jak ale ve skutečnosti tahle záležitost dopadla?
Pomsta, to je to jediné na čem záleží. Julian je jedním z nejvýše postavených dealerů drog v Bangkoku. Spolu s bratrem a dašlími udržuje svoji síť v bezproblémovém chodu. Tedy do dne, kdy je jeho bratr zavraždí jednu z místních prostitutek. Policie s vyšetřovatelem Changem v čele dovede na místo otce zavražděné. Chang díky svým nevybíravým praktikám dovolí otci pomstít svoji dceru. Tím však spustí do běhu koloběh událostí které ani sám není schopný předvídat. Do Bangkoku totiž přilétá matka bratrů, která chce po Julianovi, aby vraha svého bratra vypátral a zabil. Když zjistí, že měl tu možnost a pomstu nevykonal, rozhodne se jednat jinak.
Pro dnešek začnu poněkud jinud. Cliff Martinez je prostě frajer. I když mu totiž tentokrát nepomáhají devadesátkové taneční kreace, bravurně zvládá snoubit hned několik hudebních stylů a jeho téměř až schyzofrenní ale z drtivé části minimalistický hudební doprovod je tím opravdu nejlepším, co snímek nabízí. A právě s tou různorodostí přichází to, co je ten největší problém snímků. Refn se ve svém výtvoru natolik vzhlédl, až se v něm ztratil.
Upřímně, určitá úroveň sebevědomé vizuální onanie je u Refna poměrně běžná. Povrchní snaha dosáhnout svého maximální obrazovou stylizací byla právě jeden z těch bodů, který hrál pro režisérův osobitý styl. V Jen Bůh odpouští je to ale poprvé, co tento element hraje proti němu. Na ploše necelé hodiny a půl totiž v konečném důsledku dostáváte jakýsi slepenec mnoha motivů, mnoha témat který se snaží působit jako silně artová vytříbená podívaná, která však sklouzává až příliš často k sebeparodii a k parodování žánru artového filmu jako takového. A to je něco, co i s přimhouřenýma očima ignorovat nelze.
Jen Bůh odpouští je totiž taková rádoby hodně umělecká snaživka, která si někde po cestě na filmová plátna vypěstovala schyzofrenii. Když si totiž hned v několika momentech očekávaného snímku tvůrce zvučného jména vzpomenete na klasiku z čekého rybníčku Byl jednou jeden polda III - Major Maisner a tančící drak je něco ukrutně špatně. A není to jen záležitostí těch lidí okoli, dokonce i Gosling ve svém druhém dějství minimalistického herectví ala Drive není ani zdaleka stoprocentní. Určitě mi to bude vyčítáno, nicméně protentokrát nehodlám ze snímku dělat ani o trochu víc, než ve skutečnosti je. Nejsem Bůh abych odpouštěl.
Aha, tak takhle teda zase ne. Nebudu lhát, že je pro mě snímek více než zklamáním. To co jsem zatím viděl od Refna zatím viděl, se mi líbilo. Osobitý režisér, který se nebojí jít proti proudu a svoji autorskou vizi dokáže udržet od začátku do konce. V případě Jen bůh odpouští se ale trochu přepočítal. Do extrému zahnaná, přehnaně umělecká záležitost, která díky hodně proměnlivému charakteru končí hodně daleko za očekáváními. Vizualní podmanivost přichází vniveč, herecké výkony pak u některých účastníků připomínají až parodii na artové filmy. Možná jsem se jen ve snímku spletl. Možná ale Refn nabral až příliš sebevědomí a ve svých vlastních možnostech se ztratil natolik, že ani jeko skalní fanoušci jednoduše nemohou dál. Tak snad to příště dopadne, Nicolasi.
Koktejl:
34% Bangkok 33% Barvičky 33% Extrém v mnoha ohledech
Jen Bůh odpouští ( Only God Forgives, Len Boh odpúšťa ) Thriller / Krimi / Drama Thajsko / USA / Francie / Švédsko, 2013, 90 min
Nevhodný mládeži do 15 let V kinech ČR od: 06.06.2013 H.C.E. V kinech SR od: 06.06.2013 Continental
Režie: Nicolas Winding Refn Scénář: Nicolas Winding Refn Kamera: Larry Smith Hudba: Cliff Martinez Hrají: Ryan Gosling, Kristin Scott Thomas, Yayaying, Tom Burke, Vithaya Pansringarm, Gordon Brown
25. prosince 2012 Evil of Frankenstein, The (1964) Baron Frankenstein se po letech vrací zpět na svůj zámek Karlstaad, aby zde pokračoval ve svém započatém díle. Ne všechno však jde podle jeho představ a tak musí vyhledat pomoc, která […] Posted in Horory
16. srpna 2016 Tajný život mazlíčků - MAX Q. Jak jste se s Katie seznámili? A. Byla to jedna z těch šťastných náhod. Ona potřebovala spolubydlícího, já jsem potřeboval spolubydlícího, tak jsme to dali dohromady. Bylo to prosté. […] Posted in Rozhovory
16. srpna 2024 Vetřelec: Romulus aneb nekonečná série opět ožívá Po sedmi letech od posledního filmu, ve kterém se vyskytlo krvelačné mimozemské monstrum zvané vetřelec (nebo také xenomorf) jsme se dočkali dalšího pokračování. Já osobně jsem se vydal na […] Posted in Filmové recenze
28. listopadu 2022 Neuvěřitelné, ale pravdivé Quentin Dupieux nepatří mezi mé oblíbené režiséry z Francie, točí zvláštní filmy a málokdy se mi trefí do vkusu a tentokrát se taky úplně netrefil. Vizuálně to vypadá opravdu […] Posted in Krátké recenze
8. listopadu 2017 Karin Dorová Karin Dor, vlastním jménem Käthe Rose Derr (22. února 1938, Wiesbaden, Německo - 6. listopadu 2017, Mnichov, Německo) byla německá herečka. Životopis alých epizodních roličkách. […] Posted in Profily osob
8. srpna 2002 Jediové Řekne-li se Star Wars (dále SW), tak si lidé představí mnoho lodí, mnoho postav a jedna důležitá věc, že je to o Síle o její temné a světlé straně. […] Posted in Články
Student dvouoborového studia Anglická filologie / Filmová věda, dlouholetý fanoušek filmu, hudby a televize. Více o mně na profilu na CSFD.cz : http://www.csfd.cz/uzivatel/135140-sanchezcz/
Nejnovější komentáře