#1852: Vůně neviditelného - 55 %

Kresba: Milo Manara

Milo Manara je legendou erotického komiksu, minimálně toho evropského, ale myslím si, že je možné mluvit i o světovém vlivu. Jeho kresba je taková, že se celkem snadno rozpoznává, jeho ženy jsou skutečně krásné a sexy. Vždyť se stačí podívat na obálku knihy "Vůně neviditelného", kde je jedna z hlavních hrdinek vyobrazena ve velmi sexy póze, a to přitom není nahá. Ale právě to je na ní sexy, a samozřejmě i to, jak se dívá. Pokud bychom chtěli Milo Manaru za něco vyzvednout, byla by to rozhodně kresba. S tou zvládá skutečně všechno a jeho ženy jsou úžasné. Ale... Pak je zde jedno velké ale, což jsou v jeho podání scénáře, jež mají sloužit vlastně jen tomu, aby mohl kreslit ženy v sexy polohách. A to přitom jeho scénáře nemají špatný základ, jen to, kam děj nakonec zavede, je takové divné, zvláštní, případně žánrově nudné a skoro až mrzuté. Přesně tohle se mi stalo s knihou "Vůně neviditelného". Milo Manara se rozhodl, že příběh povede jako komedii, přitom si myslím, že by bylo mnohem zajímavější, kdyby to bylo drama. Jeho postavy - především ty hlavní ženské - jsou takové husičky, které mají strašně plytké charaktery a chovají se tak, jak se chovají, vlastně jen proto, že to tak Manara ve svém scénáři potřebuje. To chování není dáno nějakou hlubší charakteristikou postav, ale prostě potřebou někam posunout příběh. Já vím, chtělo by se říct, že tohle je prostě jenom erotický komiks, má sloužit k tomu, aby člověk se slinou na rtech otáčel další stránkou, případně se snažil stránky neslepit k sobě, ale Manara se očividně o příběh snaží, tak proč mu nedat větší hloubku... i vypravěčskou? Příběh není špatný, má zajímavé východisko, s kterým by se dalo docela kouzlit. Medunka, hlavní postava prvního příběhu, náhodou narazí na muže, jehož polovina těla je neviditelná. Je to profesor, který omylem objevil emulzi, která ho může skutečně učinit celého neviditelným. Natřel se látkou proto, aby mohl sledovat svou tajnou lásku. Jenže Medu mu změní život. To je první příběh. Druhý je o tom, jak je profesor vydírán jinou ženou, aby ta mohla být také neviditelná a vydělala si pěkné peníze. Nebo spíše nakradla. Všechno se ale pokaždé vždy zamotá trochu jinak, než by postavy očekávaly. Hlavně profesorem to smýká skutečně ze strany na stranu, až je jeho příběh nesmírně absurdní, což je bohužel dáno jen tím, jak moc se snaží autor tlačit na pilu a být humorný. Nechci, aby z toho byl další "Neviditelný muž", ale ta dramatičtější linka by tomu dle mého slušela víc. Takže v konečném důsledku je pro mě komiks "Vůně neviditelného" spíše zklamáním. Je to sexy komiks, ani není tak explicitně erotický, jak jsem si myslel, že bude. Jednoduše, tohle je erotika, ne porno. Příběh má dobrý základ, ale nakonec je to spíš taková blbina, což je dle mého škoda. Jedna čtenářka na ComicsDB shrnula svůj komentář jednoduše: "Pohonila jsem." já jsem nepohonil, což mi na relativně dlouhý komiks od takové legendy erotického žánru přijde jako celkem špatné. A to jsem na tohle docela náchylný. Od Manary jsem čekal víc, a to jak v rámci děje, který mohl více vypiplat, tak i z hlediska kresby, kde se dle mého většinu času držel hodně zpátky. Snad to bylo skutečně dáno cenzurou, nějakými omezeními, která dostal, ale za mě "Vůně neviditelného" moc dobře nefunguje. nakonec mi do celého konceptu nesedla ani ta poslední stránka, která se najednou komiks snaží posouvat jinam.

Komiks "Vůně neviditelného" zakoupíte na stránkách eshopu nakladatelství Crew.