Legenda o Tarzanovi | Legend of Tarzan [35%]

Hollywood se v posled­ních letech sna­ží zužit­ko­vat veš­ke­rý mate­ri­ál, kte­rý snad jen tro­chu zavá­ní mož­ný­mi zis­ky. V zápla­vě nepo­třeb­ných pokra­čo­vá­ní a pře­dě­lá­vek, čas od času při­jde film, o kte­rý nikdo tak tro­chu vlast­ně ani nestál a najed­nou je tady. Pozdě a divá­ci tak vlast­ně ani neví, co od tako­vé podí­va­né čekat. Letos si toho­to čer­né­ho Petra vytáh­lo pokra­čo­vá­ní pří­bě­hů o Tarzanovi. Do kin se ho roz­ho­dl při­vést reži­sér posled­ních dílů Harryho Pottera a na roz­díl od nové­ho zpra­co­vá­ní kla­sic­ké­ho pří­bě­hu, vám novin­ka Legenda o Tarzanovi nabíd­ne pohled na to, jak to s hrdi­ny bylo dále... 

Lord Clayton (Alexander Skarsgård) už něja­kou dobu žije i s Jane (Margot Robbie) zpát­ky ve Spojeném krá­lov­ství. Jeho pozor­nos­ti ovšem neu­nik­ne situ­a­ce v jeho domov­ském Kongu, kde se spo­le­čen­ská situ­a­ce při­ost­řu­je díky otro­kář­ským prak­ti­kám bel­gic­ké­ho kapi­tá­na Roma (Christoph Waltz).  I přes­to, že se tedy Tarzan svo­jí minu­los­ti sna­žil utéct do civi­li­zo­va­né­ho svě­ta, ta si jej našla i na jiném kon­ti­nen­tu a on je nyní nucen se vrá­tit a situ­a­ci vyře­šit. To ovšem ješ­tě neví, že přes­ně s tím mocich­ti­vý kapi­tán přes­ně počí­tal...   

Aaaahhh. Kde vlast­ně začít. Popravdě se mi už něja­kou dobu nesta­lo, že bych neměl moc o fil­mu co říci. Nový Tarzan byl od začát­ku pro­jekt, kte­rý si vyslou­žil nemá­lo pozdvi­že­ných obo­čí, nicmé­ně přes­to se dostal do kin a my nyní může­me zaku­sit co si reži­sér David Yates s poně­kud zají­ma­vým herec­kým ansám­blem pro nás při­pra­vil. A tím je bohu­žel dvou­ho­di­no­vá zívač­ka tak pochyb­ných kva­lit, že vám ony pozdvi­že­né obo­čí nebu­dou mít už kam dále stou­pat. Abych se tedy zopa­ko­val - kde vlast­ně začít. 

Hlavním pro­blé­mem fil­mu je nápad fil­mu samot­ný. Neberte mě špat­ně, na pří­bě­hu Tarzana jsem jako malý vyrůs­tal a nebyl jsem sám. Jeho pří­běh je jed­ním z nej­ví­ce zná­mých dob­ro­druž­ných titu­lů, jaké se dají najít a nová ver­ze tedy dří­ve či poz­dě­ji muse­la při­jít. Přesto, že ji na sta­rost dosta­ne David Yates, kte­rý svý­mi neú­spor­ný­mi režij­ní­mi prak­ti­ka­mi doká­že uto­pit vel­ké pení­ze za nepří­liš vel­ko­le­pou podí­va­nou, to bych váž­ně neče­kal. Přesto se tak sta­lo a výsle­dek tomu odpo­ví­dá. Yates totiž přes veš­ke­rou sna­hu o vel­ko­le­post nezvlá­dá udr­žet otě­že toho­to dob­ro­druž­né­ho sním­ku, kte­rý díky mizer­né­mu scé­ná­ři čas­to vlast­ně neví, čím chce být. Jednou věcí ale není urči­tě - zába­vou pro divá­ka. 

Opět aktu­ál­ní téma rasi­zmu a s ním spo­je­nou spo­le­čen­skou kri­zí v důsled­ku agre­siv­ní poli­ti­ky film vtis­ku­je svým poje­tím, kte­ré vta­hu­je Tarzana do fan­task­ní ver­ze sku­teč­ných udá­los­tí, kte­ré se v domo­vi­ně oblí­be­né­ho hrdi­ny udá­ly, zatím­co se sna­ží prá­vě svým vyja­d­řo­vá­ním k této pro­ble­ma­ti­ce před­sta­vit něja­ké sta­no­vis­ko. Jistě, podob­né vyme­zo­vá­ní se vůči něja­ké­mu spo­le­čen­ské­mu pro­blé­mu je sice fajn, nicmé­ně film jako tako­vý v důsled­ku vývo­je samot­né­ho pří­bě­hu půso­bí spí­še jako nahru­bo posklá­da­ný slet udá­los­tí ve for­mě nepří­liš sro­zu­mi­tel­né­ho spo­le­čen­ské­ho komen­tá­ře, kte­rý je pří­tom­ný pou­ze pro­to, aby něco pro­po­jo­va­lo ono gró fil­mu, čímž mají být ony efekt­ní akč­ní scé­ny. 

A to je pro­blém dvě. Ona akce vypa­dá šíle­ně umě­le, gre­enscre­en je na fil­mu vidět mís­ty až pří­liš na film za podob­né pení­ze. nemluvě o masiv­ním vyu­ži­tí barev­ných fil­trů, kte­ré v pod­sta­tě dělí film na tři vizu­ál­ní polo­hy, všech­ny tři stej­ně pře­sa­tu­ro­va­né až hrůza (a to je pro­sím komen­tář od člo­vě­ka, kte­rý vizu­ál­ní vylep­še­ní obra­zu a obra­zo­vé fil­try má v obli­bě). Svoji roli na mizer­nos­ti fil­mu a oněch akč­ně­ji polo­že­ných scén má ovšem také obsa­ze­ní. Není totiž snad jedi­ný herec­ký před­sta­vi­tel z fil­mu, kte­ré­ho bych mohl vyzved­nout jako ale­spoň obstoj­ně nebo nor­mál­ně hra­jí­cí­ho. Alexander Skarsgård nezvlá­dá moc pře­svěd­či­vě svým cha­risma­tem zaujmout v roli toho­to typu a jeho topor­né herec­tví tomu roz­hod­ně moc nena­po­má­há. Margot Robbie ze všech zúčast­ně­ných vychá­zí asi nej­lé­pe, byť i její výkon má občas­né kolí­sa­vé ten­den­ce. Nejhůře ovšem dopadlo duo Samuel L. Jackson a Christoph Waltz. První jme­no­va­ný v pod­sta­tě hra­je sám sebe v džun­g­li, zatím­co trou­sí suché poznám­ky a před­sta­vu­je divá­kům zbra­ňo­vý arze­nál fil­mu. Christoph Waltz je ovšem asi nej­vět­ší prů­švih, neboť asi až na dva, tři momen­ty, kdy něja­kým malým detai­lem zau­jal, je jeho Roma neza­jí­ma­vý, nud­ný a kře­čo­vi­tě kýčo­vi­tý zápo­rák, kte­rý nudí, neba­ví a otra­vu­je. Waltz hra­je jako by si byl vědom vad své vlast­ní posta­vy a hra­je neza­u­ja­tě, otrá­ve­ně a výsled­ný pro­jev je pak asi nej­mi­zer­něj­ší posta­va celé­ho fil­mu vůbec (pokud v téhle zábav­ní kata­stro­fě má smy­sl vůbec uka­zo­vat v tomhle ohle­du prs­tem).       

Výsledek je zkrát­ka mizé­rie. Legenda o Tarzanovi je trestu­hod­ně špat­ný bloc­kbus­ter, kte­rý neba­ví a po vět­ši­nu času nudí a otra­vu­je. Špatný cas­ting, sla­bá režie a pochyb­ná vizu­ál­ní strán­ka, kte­rou táh­nou k zemi hod­ně laci­ně vypa­da­jí­cí tri­ky. Jediné, co si ale­spoň tro­chu zaslou­ží pochvá­lit je snad jen kom­po­zi­ce Ruperta Gregson-Williamse, kte­rá se sna­ží nado­po­vat tu správ­nou dob­ro­druž­nou atmo­sfé­ru do divá­ků i v momen­tě, kdy situ­a­ci už zby­tek ansám­blu odmá­val. Pokud se tomu­to blic­kbus­te­ru v kinech vyhne­te, o nic moc ve výsled­ku nepři­jde­te.

http://www.csfd.cz/film/268037-legenda-o-tarzanovi/

http://www.imdb.com/title/tt0918940/