Melancholia | Melancholia [80%]

http://www.csfd.cz/film/268533-melancholia/

•  
  

  Melancholia

•  
  

  Melanchólia

Lars von Trier je jed­na z nej­vět­ších osob­nos­tí sou­čas­né evrop­ské fil­mo­vé tvor­by. O tom není pochyb. Sice nejsou zále­ži­tos­tí pro kaž­dé­ho, ale jejich kva­li­ty jim nejdou upřít. Ve svět­le nedáv­né­ho inci­den­tu v Cannes, kde se mno­ha novi­ná­řům neza­mlou­va­la reži­sé­ro­va řeč na téma nacis­mus a Hitler, se v čes­ké dis­tri­buci jeho zde pre­zen­to­va­ný, zatím posled­ní sní­mek Melancholia.  

Justine by měla pro­ží­vat svůj nešťast­něj­ší den v živo­tě. Právě má po svat­bě a míří na sva­teb­ní hos­ti­nu, kte­rou pro ni při­chys­ta­la její sest­ra Claire v síd­le její­ho boha­té­ho pří­te­le. Justine se však začí­ná vzda­lo­vat nejen své rodi­ně ale i své­mu pří­te­li. Tato její osob­ní tragé­die se ješ­tě vyhro­tí o něja­ký čas poz­dě­ji, kdy lid­stvo žije ve stra­chu z blí­ží­cí se pla­ne­ty Melancholia, kte­rá může při­nést smrt svě­tu jak jej zná­me.

Předně se musím omlu­vit. Ona totiž Melancholia pat­ří přes­ně k těm fil­mům, u kte­rých je vcel­ku těž­ké shr­nout děj do něko­li­ka slov. Nedejbože se jej pak pokou­šet struč­ně inter­pre­to­vat. Trier totiž ani ten­to­krát nezkla­mal. Netřeba pak také při­po­mí­nat, že autor­ské sním­ky toho­to reži­sé­ra nejsou zále­ži­tos­tí pro kaž­dé­ho, i když od expli­cit­ních výje­vů nási­lí jako v pře­de­šlém sním­ku Antichrist ten­to dán­ský tvůr­ce v Melancholii ustou­pil.

Ony totiž ani nejsou vůbec potře­ba. Celý film je totiž, jak je jeho zvy­kem, výbor­ně obra­zo­vě sty­li­zo­ván. O tom už divá­ka pře­svěd­čí úvod­ní sek­ven­ce, kte­rá v něko­li­ka výje­vech napo­ví, kam budou jed­not­li­vé udá­los­ti smě­řo­vat. Navíc, prv­ní část zamě­ře­ná hlav­ně na posta­vu nevěs­ty Justine je toče­ná hod­ně osob­ním způ­so­bem , kdy je cha­rak­ter Justine sní­mán až z intim­ní blíz­kos­ti, na což nava­zu­je netra­dič­ní šven­ko­vá­ní na ostat­ní posta­vy.

Melancholia ale není jen o napros­to odzbro­ju­jí­cí obra­zo­vé strán­ce. Je hlav­ně o sym­bo­li­ce, skvě­lé insce­na­ci a výbor­ných her­cích. Trier zná­mý svou důsled­nos­tí co se herec­kých pro­je­vů týče, si do sním­ku při­zval mno­ho zná­mých tvá­ří, mezi kte­rý­mi tak nějak vyční­vá posta­va Kirsten Dunst. Ta byla za ztvár­ně­ní nevy­rov­na­né Justine dokon­ce oce­ně­na na fes­ti­va­lu v Cannes.

Melancholia roz­hod­ně není sním­kem pro kaž­dé­ho. Lidé jdou­cí na sní­mek do kina by nemě­li roz­hod­ně čekat kata­stro­fic­ký sní­mek (ale­spoň reak­ce v sále tomu napo­ví­da­ly). Melancholia je totiž hlav­ně výraz­ně autor­ským osob­ním dra­ma­tem dvou sester na poza­dí mož­né­ho záni­ku zlé­ho svě­ta kte­rý před­sta­vu­je život na zemi. Pokud nechce­te u fil­mu moc pře­mýš­let, roz­hod­ně se fil­mu vyhně­te a od hod­no­ce­ní si ode­čtě­te 40%.

Lars von Trier ubral na expli­cit­nos­ti ale neu­bral na sty­lu. Melancholia je půso­bi­vým osob­ním dra­ma­tem v pod­ma­ni­vé for­mě, dopl­ně­ným o herec­ky spo­leh­li­vý ansám­bl zná­mých tvá­ří napříč kon­ti­nen­ty. Rozhodně to není sní­mek pro kaž­dé­ho, ale kdo se chce nechat unést rafi­no­va­nos­tí a půso­bi­vos­tí for­my i obsa­hu, Melancholia je jas­nou vol­bou. 

25 % Rozvoj osob­ní­ho dra­ma­tu