Osm hrozných | The Hateful Eight [90%]

Quentin Tarantino má reno­mé, kte­ré­mu málo­kdo může v sou­čas­ném Hollywoodu kon­ku­ro­vat. Točí si co chce, jak chce a vět­ši­nou z toho jsou památ­né fil­mo­vé udá­los­ti, kte­ré prá­vem pat­ří do zla­té­ho fon­du svě­to­vé kine­ma­to­gra­fie. Nezadařilo se mu snad jen s jeho pří­spěv­kem Auto zabi­ják do kon­cep­tu Grindhouse před deví­ti lety. Naposledy se však do kin podí­val v roce 2012 s wes­ter­nem Django Unchained. Nyní se na úspěch toho­to fil­mu pokou­ší navá­zat dal­ším wes­ter­nem, kte­rý jako vždy nabí­zí hvězd­né obsa­ze­ní. Zrodila si i na ten­to pokus památ­ná pec­ka nebo už Tarantinovi dochá­ze­jí nápa­dy, jak nazna­ču­jí někte­ré prv­ní zahra­nič­ní ohla­sy? 

Lovec odměn John „Kat“ Ruth (Kurt Russell) zazna­me­nal prvotříd­ní úlo­vek. Podařilo se mu dopad­nout Daisy Domergue (Jennifer Jason Leigh), člen­ku obá­va­né­ho gan­gu, na jejíž hla­vu je vypsa­ná odmě­na deset tisíc dola­rů. Po ces­tě do měs­ta Red Rock, kam si jede Kat pro odmě­nu a kde má dostat Daisy oprát­ku, je však zastih­ne sněž­ná bou­ře, kte­rá jim neu­mož­ní dále pokra­čo­vat na své tra­se. Jako ide­ál­ní úto­čiš­tě, kde pře­čkat tuhle nepří­zeň poča­sí, se zdá neda­le­ké odpo­čí­va­dlo pro kara­va­ny a dostav­ní­ky. Co však ješ­tě tou dobou nkom­pro­mis­ní lovec odměn netu­ší, je fakt, že přes­ně s tímhle počí­tal jeden z Daisyiných kum­pá­nů...

Předně, mám za to, že je potře­ba adre­so­vat tu sku­pi­nu divác­tva, kte­ří šíří zkla­má­ní z toho­to fil­mu. Jistě, kaž­dý má prá­vo na vlast­ní názor a ten mu také nikdo nebe­re. Ale když jdu do kina na novin­ku a vůbec na film Quentina Tarantina, kte­rý měl téměř plně v režii on sám, nese to s sebou urči­tá spe­ci­fi­ka a oče­ká­vá­ní, kte­rá musím před pří­cho­dem do sálu a shléd­nu­tím toho­to fil­mu na sebe vzít. Tarantino, ač se to díky jeho vel­ké popu­la­ri­tě mož­ná nezdá, není maso­vým fil­ma­řem a jeho fil­my jsou poně­kud odliš­né od běž­né fil­mo­vé krmě pro hla­do­vé fanouš­ky, kte­rá se do kin dostá­vá co měsíc. A přes­ně s tímhle na mys­li je tře­ba při­stu­po­vat k jeho novin­ce. Osm hroz­ných je totiž dal­ším zástup­cem jedi­neč­nos­ti tvor­by toho­to reži­sé­ra, v kaž­dém mys­li­tel­ném slo­va smys­lu. A prá­vě to z něj dělá jeden z nej­lep­ších fil­mů, kte­rý se za posled­ní měsí­ce dostal do kin. 

Nejedná se totiž o běž­ný wes­tern, ani o jeho absurd­ně pře­stře­le­nou podo­bu, kte­rou u své­ho sním­ku před­vá­děl Tarantino posled­ně. Naproti tomu jeho novin­ka je zamě­ře­na spí­še jako dia­lo­go­vé dra­ma něko­li­ka jedin­ců, kte­ří jsou odstřih­nu­tí od civi­li­za­ce na jed­né hor­ské cha­tě, kte­ré reflek­tu­je neje­nom dobo­vou situ­a­ci a spo­le­čen­ské návy­ky, nicmé­ně se také sil­ně vyží­vá ve ste­re­o­ty­pech a postu­pech kla­sic­ké­ho wes­ter­nu, zatím­co zůstá­vá sní­mek stá­le svým a snad­no roz­po­zna­tel­ným jak v rám­ci běž­né kino­dis­tri­buce, tak v rám­ci fil­mo­gra­fie toho­to tvůr­ce. 

Osm hroz­ných roze­hrá­vá na plo­še nece­lých tří hodin pre­ciz­ně napsa­né dra­ma, kte­ré je boha­té nejen na nápa­di­té dia­lo­gy a pří­jem­ně bizar­ní situ­a­ce, ale také na špič­ko­vé herec­ké výko­ny všech zúčast­ně­ných (snad jen Channing Tatum ve své malé roli svým pro­je­vem pří­liš neza­pa­dá do herec­ké eli­ty). To vše se navíc ode­hrá­vá v tís­ni­vé atmo­sfé­ře, kte­rou dále pro­hlu­bu­jí spo­le­čen­ské a ide­o­vé kon­flik­ty mezi jed­not­li­vý­mi posta­va­mi. Ona bubla­jí­cí a houst­nou­cí atmo­sfé­ra, jako už je u reži­sé­ra zvy­kem, v závě­ru pře­růs­tá v absurd­ní a nesku­teč­ně pře­pá­le­né finá­le, kte­ré správ­ně naiv­ně a nemíst­ně vykon­stru­o­va­né neprav­dě­po­dob­né povíd­ce dodá­vá onen punc jedi­neč­nos­ti. Nepravděpodobnost a humor­ná nad­sáz­ka pak podrý­va­jí ony věr­ně zná­mé žánro­vé postu­py a spí­še než na sna­hu o věro­hod­nost a při­ro­ze­nost, se tu jede pod­le jas­ných pra­vi­del toho, co svým fil­mem chce Tarantino svým divá­kům před­vést. A pokud je vám jeho styl, vyprá­vě­ní a absur­di­ta blíz­ká, čeká vás jed­na nesku­teč­ná jíz­da kte­rá vám vykouz­lí úsměv na tvá­ři. 

Totiž až na pár pře­hma­tů v rám­ci vizu­ál­ní­ho zpra­co­vá­ní, kde mož­ná až zby­teč­ně kame­ra­man Robert Richardson v závě­ru vytvá­ří něko­lik plá­nů ost­ros­ti v rám­ci jed­not­li­vých zábě­rů a jed­no­ho zby­teč­ně pou­ži­té­ho slow moti­on, se mi těž­ko hle­dá, co bych fil­mu měl vyčíst. Herecky se totiž jed­ná o feno­me­nál­ní kon­cert, kte­rý uka­zu­je napros­to doko­na­lý cas­ting (byť vše­mu vévo­dí nesku­teč­ně sym­pa­tic­ky úlis­ný Tim Roth a zdat­ně mu sekun­du­je Samuel L. Jackson v jed­né ze svých nej­lep­ších rolí), vizu­ál­ně pak sil­ně sty­li­zo­va­nou podí­va­nou, kte­rá si trou­fá i na věci, kte­ré by člo­věk u moder­ních fil­mů už ani neče­kal. A samo­zřej­mě nechy­bí por­ce pořád­né krva­vos­ti, bez kte­ré by se asi žád­ný Tarantinův film neo­be­šel.     

Osm hroz­ných je zkrát­ka jed­na vel­ká fil­mař­ská radost. Pokud totiž do fil­mu půjde­te s tím, že jde­te na dal­ší kon­ver­zač­ku Quentina Tarantina, kte­rá si ten­to­krát bere na paškál wes­ter­no­vé prin­ci­py a zasa­ze­ní, nebu­de­te ani na moment zkla­má­ní. Ty nece­lé tři hodi­ny v kině ute­čou jako voda, až na malé pře­hma­ty v závě­ru není audi­o­vi­zu­ál­ně fil­mu co vytknout (k čemuž při­spí­vá opět nepře­ko­na­tel­ný Ennio Morricone se svým pod­ma­ni­vým hudeb­ním dopro­vo­dem) a herec­ky je to pak nesku­teč­ný kon­cert, kte­rý hra­je přes­ně pod­le skvě­lých dia­lo­gů z pera Quentina Tarantina. Zkrátka, pokud je vám jeho tvor­ba blíz­ká a neva­dí vám tři hodi­ny strá­ve­né v kině jen v té nej­lep­ší spo­leč­nos­ti (a neva­dí vám ani tro­cha té krve a roz­tříš­tě­ných orgá­nů po míst­nos­ti), pak mohu tuhle led­no­vou pec­ku s klid­ným svě­do­mím dopo­ru­čit. Nic tako­vé­ho v kinech roz­hod­ně jin­de neu­vi­dí­te.      

Hrají: Samuel L. Jackson, Kurt Russell, Jennifer Jason Leigh, Walton Goggins, Demian Bichir, Tim Roth, Michael Madsen, Bruce Dern, James Parks, Dana Gourrier, Zoë Bell, Lee Horsley, Gene Jones, Channing Tatum, Quentin Tarantino (vyp.), Keith Jefferson, Craig Stark, Belinda Owino

Produkce: Richard N. Gladstein, Shannon McIntosh, Stacey Sher, Bob Weinstein, Harvey Weinstein

Střih: Fred Raskin