Další román z mafiánského prostředí od slavného amerického spisovatele Maria Puza, kterým se pokusil navázat na úspěch Kmotra. Ačkoliv se kniha nestala bestsellerem, stále představuje v rámci žánru pozoruhodné dílo.
Příběh knihy se na začátku proplétá s dějem Kmotra. I když výraz proplétá se je poněkud nepřesný. Spojení s předešlým románem má na starosti Michael Corleone, jemuž po dvouletém nuceném exilu na Sicílii, kde se musel skrývat před pomstou policie a rozhněvaných mafiánských klanů, přichází od starého dona pokyn k návratu do USA. Zároveň s tolik očekávanou zprávou dostává za úkol vzít s sebou místní legendu Salvatora Giuliana, který dlouhodobě uniká před justicí, i pomstou nejmocnějšího šéfa palermského podsvětí.
Následně se děj zaměřuje na historii Sicílie, k níž neoddělitelně patří historie mafie, tu střídají pasáže o poválečné politické situaci na ostrově a velmi okrajově i v celé Itálii. Tohle je základ, na kterém vyrůstá příběh o skutečném člověku, milovaném i nenáviděném Salvatoru Giuliano.
Tento mladík, též známý pod přezdívkou Turi a později i jako Král z Montelepre, byl typickým nekonfliktním představitelem chudší vrstvy obyvatel Sicílie, jež stále žila mezi dvěma odvěkými soupeři - vládou a mafií. Ani jeden z nich během prosazování svých zájmů nebral přílišné ohledy na obyčejné lidi. Právě to mnohé obyvatele naučilo velmi opatrně dávkovat loajalitu střídavě k jedné, i druhé organizaci. Jednoho dne si Turi přece jenom musel zvolit a to, když neúmyslně zabil karabiniéra.
Po čase již stal v čele vlastní skupiny, která organizovala únosy šlechticů, za něž požadovala výkupné, prováděla útoky proti movitým občanům, kteří se provinili nespravedlností na chudých, trestala porušení omerty... Na rozdíl od jiných podobných skupin i celých organizací Turi Giuliano sice rozděloval kořist mezi své lidi, avšak nezapomínal ani na chudé obyvatelstvo, čímž si vysloužil dobrou pověst a získal řadu sympatizantů, na kterou mohl spoléhat, když mu římská vláda začínala dýchat za krk.
Giulianovo jednání se kromě policie znelíbilo i donu Crocemu, jenž se ho nejprve, na rozdíl od jiných podobných skupin, neúspěšně pokoušel dostat pod svou kontrolu, avšak později se rozhodl pro radikálnější řešení. To nás přivádí k důvodu, proč bylo pro Turiho žádoucí opustit i s těhotnou manželkou ostrov, který je pro člověka jeho významu dost velký i příliš malý zároveň.
Stejně jako Kmotr, i Sicilián nabízí poutavé čtení. Občasné „časoskoky“ nerozptylují, a čtenář může snadno vnímat dějovou linii. Autor znovu dokazuje, že disponuje hlubokými znalostmi tématu, o němž píše.
Nicméně nemohu zcela souhlasit s pozitivním vykreslením hlavní postavy. Ano, jistojistě v podání Salvatora Giuliana šlo o menší zlo, přesto však zlo. Vraždy, únosy, vydírání... Ačkoli se čtenář, podobně jako v Kmotrovi, jen stěží brání sympatizování s „kladnými hrdiny“, mnohé úseky nutí přece jenom k rozsáhlejším úvahám na téma zločin a trest, právo a spravedlnost apod., což je, dle mého názoru, jedině dobře.
Název: Sicilián (The Sicilian)
Autor: Mario Puzo
Překlad: Jan Šulc
Nakladatel: Knižní klub
ISBN: 80-242-1722-8
Počet stran: 336
Rok vydání: 2006
