Vetřelec: Covenant | Alien: Covenant [55%]

Ridley Scott se podru­hé vra­cí k jed­né ze svých nej­slav­něj­ších zna­ček. V roce 1979 při­ve­dl do kin jed­no z nej­pů­so­bi­věj­ších sci-fi kine­ma­to­gra­fic­ké his­to­rie, kte­ré neztra­ti­lo moc ze své­ho kouz­la ani po téměř osmatři­ce­ti letech. Vetřelec je zkrát­ka legen­da, kte­rá má co nabíd­nout stá­le novým a novým gene­ra­cím divá­ků. Před pěti lety se ke znač­ce roz­ho­dl vrá­tit se sním­kem Prometheus, kte­rý přes vel­ká oče­ká­vá­ní a mno­ho zbož­ných přá­ní, zůstal dale­ko za oče­ká­vá­ní­mi. Zhrzené fanouš­ky se pro­to Scott roz­ho­dl zís­kat zpět na svo­ji stra­nu dal­ší návra­tem do vesmí­ru Vetřelce, kte­rý by se měl ode­hrá­vat na plo­še tří dílů a být plno­hod­not­nou kapi­to­lou v této sérii. První z nich ten­to týden dora­zil do čes­kých a slo­ven­ských kin. Je tedy Vetřelec: Covenant dobrou zápla­tou na pět let sta­rou bolíst­ku nebo na to už Ridley Scott jed­no­du­še nemá?  

Vesmírná loď Covenant - mise kte­rá je dal­ším odváž­ným kro­kem v his­to­rii lid­stva. Vesmírná výpra­va slo­že­ná z dvou tisíc osad­ní­ků v hiber­na­ci a a palub­ní posád­ky se vydá­vá vstříc pla­ne­tě Origae-6, aby zde zalo­ži­la novou vesmír­nou kolo­nii a zača­li tak nový život. Když je ovšem loď zasa­že­na neutro­no­vý­um výbu­chem neda­le­ké hvězdy, je posád­ka lodi pro­bu­ze­na lod­ním počí­ta­čem aby opra­vi­la ško­dy. Během toho se však palub­ní­mu pilo­to­vi poda­ří zachi­tit nezná­mé vysí­lá­ní, kte­ré deko­du­jí jako lid­ský hlas. Vychází ovšem z pla­ne­ty jež vyka­zu­je ide­ál­ní pod­mín­ky pro lid­ský život, dokon­ce ješ­tě lep­ší, než je jejich původ­ní cíl. Rozhodnou se tedy zdroj sig­ná­lu pro­zkou­mat...   

Ridley Scott za celou svo­ji kari­é­ru stří­dal ty skvě­lé fil­my, díky kte­rým pla­tí za jed­no­ho z nej­zná­měj­ších fil­ma­řů vůbec, s těmi ne zase tak skvě­lý­mi. V posled­ních letech (s vyjím­kou Marťana) jako by ovšem měl s kva­li­tou svých sním­ků tro­chu pro­blém. Byť totiž zvlá­dá svo­jí pre­zen­cí na plát­ně mini­mál­ně audi­o­vi­zu­ál­ně (až na vyjím­ky) pře­svěd­čit, co se týče samot­né­ho obsa­hu fil­mů, tam je to už jiná pís­nič­ka. A prá­vě Prometheus, kte­rý v prv­ní půli nabí­dl poměr­ně zají­ma­vou a dospě­lou podí­va­nou ze svě­ta Vetřelce, jen aby veš­ke­rý ten poten­ci­ál pro­mr­hal v půli dru­hé, toho byl jas­ným důka­zem. Bylo tedy doce­la zají­ma­vé sle­do­vat, s jakou omluvou pro fanouš­ky téhle kul­tov­ní série Scott (zod­po­věd­ný bez debat za nej­lep­ší díl téhle série - tedy ten prv­ní) při­jde. Čekat ale může­te dál, neboť Vetřelec: Covenant repa­rát ani zda­le­ka nesklá­dá.  

Nechci tu tvr­dit, že nový Vetřelec je hor­ší nebo lep­ší, jako byl Prometheus. Tohle srov­ná­ní si konec­kon­ců ani jeden z fil­mů neza­slou­ží, ať už jsou jejich kva­li­ty jaké­ko­liv. Výsledné dojmy jsou ale v obou pří­pa­dech doce­la podob­né s tím, že Vetřelec: Covenant naneštěs­tí nemá vypi­lo­va­nou prv­ní půli, kte­rá by jej zachrá nila. Ať už si totiž o Prometheovi mys­lím coko­liv, úvod­ní část fil­mu byla hod­ně fajn a nebýt té bez­hla­vé hon­by za stu­pi­di­tou v půli dru­hé, byl by to i doce­la fajn prequel. Jenže tady se na trestu­hod­nou blbost hra­je od prv­ních minut. Podobně tedy jako jeho pět let sta­rý před­chůd­ce, i nový Vetřelec je doce­la mrzu­té zkla­má­ní, kte­ré doce­la podrá­ží nohy pří­pad­ným oče­ká­vá­ním pro dal­ší sním­ky, kte­rý­mi chce Scott budo­vat ten­to vesmír. Byť totiž Vetřelec: Covenant neměl ani zda­le­ka tak pro­pra­co­va­nou a nápa­di­tou kam­paň (série reklam a před­náš­ka na kon­fe­ren­ci TED pat­ří dodnes k tomu nej­faj­no­věj­ší­mu, co fil­mo­ví mar­ke­ťá­ci před­ved­li), pří­mé napo­je­ní na původ­ní sérii nazna­čo­va­lo, že se Scott pou­čil ze svých chyb posled­ně. 

Není tomu ovšem tak. Podobně jako minu­le se tu totiž jede pře­de­vším na efekt a vše ostat­ní jde tak tro­chu stra­nou. Ridley Scott jako­by poza­po­mněl, co dělá tuhle sérii tím, co milu­jí fanouš­ci po celém svě­tě a ser­ví­ru­je jim pou­ho­pou­hý pokus o něco, co nijak zvláš­tě nefun­gu­je. Stupidní posád­ka cho­va­jí­cí se napros­to nesmy­sl­ným způ­so­bem, pod­ko­pá­vá­ní vesmí­ru celé série veli­ce neprav­dě­po­dob­nou a podiv­nou gene­zí celé­ho mon­stra a vůbec vlast­ně film, kte­rý tak tro­chu zapo­mí­ná bavit. 

Vetřelec: Covenant je totiž zosob­ně­ním kap­ra plá­ca­jí­cí­ho se na suchu poté, co se sám  roz­ho­dl vysko­čit z vany. Kdyby se tenhle film účast­nil pře­střel­ky, dost prav­dě­po­dob­ně by se stře­lil do nohy. Pokud vám totiž při­šlo, že to posled­ně stá­lo inte­li­genč­ně za sta­rou belu a celé to budo­vá­ní tem­né myto­lo­gie úpl­ně nefun­go­va­lo, tady na váš čeká ješ­tě nepří­jem­něj­ší pře­kva­pe­ní. A co více, pokud čeká­te nášup Vetřelce v jeho pří­rod­ním habi­ta­tu jako ale­spoň jed­na z těch věcí co bude film držet nad vodou, zamys­le­te se zno­vu. Vetřelec je tu totiž z děsi­vé­ho mon­stra pro­mě­něn na tuc­to­vou digi­tál­ní potvo­ru, kte­rá spí­še než že by vyvo­lá­va­la děs nevě­do­mím a svo­ji bru­ta­li­tou, doce­la nudí díky fak­tu, že kaž­dá akč­ní sek­ven­ce s titul­ním mon­strem postrá­dá jakou­ko­liv děsi­vost a atmo­sfé­ru. A ne, to že je film odbar­ve­ný už od úvod­ních firem­ních pře­dě­lů a hlav­ní zápo­rák fil­mu je magor hra­jí­cí si na boha, to váž­ně na atmo­sfé­ře tolik nepři­dá.

To je navíc dru­há věc. Byť je totiž hlav­ním téma­tem fil­mu Vetřelec, v rám­ci fil­mu samot­né­ho jako by tahle rasa kyse­li­no­krev­ných zabi­já­ků jako­by hrá­la dru­hé hous­le. Po dvou hodi­nách co film skon­čí cli­f­fhan­ge­rem jako krá­va (pro­to­že samo­zřej­mě že skon­čí, když chce Scott točit dal­ší dva díly) při­jdou titul­ky a vám na mys­li vyvsta­ne otáz­ka „A to bylo jako všech­no?“

Nový Vetřelec se zkrát­ka sna­ží zalí­bit všem a ve výsled­ku se nebu­de líbit téměř niko­mu. Byť i ten­to­krát sce­né­rie a digi­tál­ní zpra­co­vá­ní tak tro­chu zachra­ňu­jí bár­ku řítí­cí se své­hla­vě k zemi, oněch ne úpl­ně dob­ře vymyš­le­ných momen­tů, jaké byli v Prometheovi (Elizabeth utí­ka­jí­cí před valí­cí se lodí napří­klad) je tu hned něko­lik a mini­mál­ně finál­ní dvě kon­fron­ta­ce s titul­ním mon­strem jsou těž­ce neza­jí­ma­vá, boles­ti­vě digi­tál­ní a bez nápa­du. Vizuál a akci ten­to­krát neza­chra­ňu­je ani hudeb­ní dopro­vod, kte­rý byť má na sta­rost Jed Kurzel, je pro mě jed­ním z nej­vět­ších zkla­má­ní fil­mu. Nevýraznou hudeb­ní slož­ku kte­rá absen­tu­je jaký­ko­liv zají­ma­věj­ší hudeb­ní motiv se sice sna­ží Scott pod­po­řit něko­li­ke­rou cita­cí Richarda Wagnera a jeho Das Rheingold , byť doce­la mar­ně.

Herecky pak tuhle trosko­ta­jí­cí znač­ku nic moc neza­chra­ňu­je. Opět je zde jen na moment trestu­hod­ně nevy­u­ži­tý Guy Pearce, není však koho moc vypích­nout z hlav­ní posád­ky. Není to však plně chy­ba jed­not­li­vých herec­kých před­sta­vi­te­lů, spí­še jako způ­so­bu jakým jsou tyto posta­vy napsá­ny. Jednotlivé jed­no­roz­měr­né posta­vy postrá­da­jí jka­ký­ko­liv tro­chu vět­ší cha­rak­ter a když jed­nou z nej­ví­ce zají­ma­vých postav je pilot v podá­ní Dannyho MacBridea, o něčem to už vypo­ví­dá. Co se týče Michaela Fassbendera a jeho dvoj­ro­le v tom­to sním­ku, před­vá­dí zhru­ba to samé, co jste vidě­li posled­ně, tedy jeho fanouš­ci zkla­má­ni asi nebou. Škoda jen, že jeho posta­va postrá­dá tu nená­pad­nou rafi­no­va­nost a hra­vost a je spí­še tro­chu podiv­ným kon­struk­tem.           

Vetřelec: Covenant je tak ješ­tě o něco vět­ším a boles­ti­věj­ším zkla­má­ním, jako byl před lety Prometheus. Původní sérii se tahle hloupost nerov­ná ani po kot­ní­ky a ta pachuť vám po tomhle fil­mu zůsta­ne ješ­tě hod­ně dlou­ho. Nudná, nezá­živ­ná a nepří­liš zají­ma­vá kapi­to­la kdy­si nesku­teč­ně výraz­né­ho mon­stra ten­to­krát jako by zapo­mí­na­la, co vlast­ně dělá tuhle znač­ku tak popu­lár­ní. Rozhodně to není digi­tál­ní sou­boj zamě­ni­tel­ný s kaž­dou dru­hou, tře­tí pro­duk­cí posled­ní doby. I když tak loďo­vé sci-fi pat­ří k mým nej­ob­lí­be­něj­ším sub­žánrům vůbec, tohle se hod­ně nepo­ved­lo. Film podrá­ží nohy snad ješ­tě hlou­pěj­ší scé­nář jako minu­le, pod­stat­ně hlou­pěj­ší a nelo­gič­těj­ší posta­vy a vůbec film, kte­rý té zají­ma­vos­ti a nápa­di­tos­ti moc nepo­bral. Sázka na jis­to­tu a klišé, kte­rá nudí. Když si totiž říká­te po skon­če­ní pro­jek­ce, že bys­te si vlast­ně aji doce­la dali zno­vu Promethea, něco je hod­ně špat­ně.        

Podívejte se na hodnocení Vetřelec: Covenant na Kinoboxu.