Vetřelec: Covenant | Alien: Covenant [55%]

Ridley Scott za celou svo­ji kari­é­ru stří­dal ty skvě­lé fil­my, díky kte­rým pla­tí za jed­no­ho z nej­zná­měj­ších fil­ma­řů vůbec, s těmi ne zase tak skvě­lý­mi. V posled­ních letech (s vyjím­kou Marťana) jako by ovšem měl s kva­li­tou svých sním­ků tro­chu pro­blém. Byť totiž zvlá­dá svo­jí pre­zen­cí na plát­ně mini­mál­ně audi­o­vi­zu­ál­ně (až na vyjím­ky) pře­svěd­čit, co se týče samot­né­ho obsa­hu fil­mů, tam je to už jiná pís­nič­ka. A prá­vě Prometheus, kte­rý v prv­ní půli nabí­dl poměr­ně zají­ma­vou a dospě­lou podí­va­nou ze svě­ta Vetřelce, jen aby veš­ke­rý ten poten­ci­ál pro­mr­hal v půli dru­hé, toho byl jas­ným důka­zem. Bylo tedy doce­la zají­ma­vé sle­do­vat, s jakou omluvou pro fanouš­ky téhle kul­tov­ní série Scott (zod­po­věd­ný bez debat za nej­lep­ší díl téhle série - tedy ten prv­ní) při­jde. Čekat ale může­te dál, neboť Vetřelec: Covenant repa­rát ani zda­le­ka nesklá­dá.  

To je navíc dru­há věc. Byť je totiž hlav­ním téma­tem fil­mu Vetřelec, v rám­ci fil­mu samot­né­ho jako by tahle rasa kyse­li­no­krev­ných zabi­já­ků jako­by hrá­la dru­hé hous­le. Po dvou hodi­nách co film skon­čí cli­f­fhan­ge­rem jako krá­va (pro­to­že samo­zřej­mě že skon­čí, když chce Scott točit dal­ší dva díly) při­jdou titul­ky a vám na mys­li vyvsta­ne otáz­ka „A to bylo jako všech­no?“

Nový Vetřelec se zkrát­ka sna­ží zalí­bit všem a ve výsled­ku se nebu­de líbit téměř niko­mu. Byť i ten­to­krát sce­né­rie a digi­tál­ní zpra­co­vá­ní tak tro­chu zachra­ňu­jí bár­ku řítí­cí se své­hla­vě k zemi, oněch ne úpl­ně dob­ře vymyš­le­ných momen­tů, jaké byli v Prometheovi (Elizabeth utí­ka­jí­cí před valí­cí se lodí napří­klad) je tu hned něko­lik a mini­mál­ně finál­ní dvě kon­fron­ta­ce s titul­ním mon­strem jsou těž­ce neza­jí­ma­vá, boles­ti­vě digi­tál­ní a bez nápa­du. Vizuál a akci ten­to­krát neza­chra­ňu­je ani hudeb­ní dopro­vod, kte­rý byť má na sta­rost Jed Kurzel, je pro mě jed­ním z nej­vět­ších zkla­má­ní fil­mu. Nevýraznou hudeb­ní slož­ku kte­rá absen­tu­je jaký­ko­liv zají­ma­věj­ší hudeb­ní motiv se sice sna­ží Scott pod­po­řit něko­li­ke­rou cita­cí Richarda Wagnera a jeho Das Rheingold , byť doce­la mar­ně.

Herecky pak tuhle trosko­ta­jí­cí znač­ku nic moc neza­chra­ňu­je. Opět je zde jen na moment trestu­hod­ně nevy­u­ži­tý Guy Pearce, není však koho moc vypích­nout z hlav­ní posád­ky. Není to však plně chy­ba jed­not­li­vých herec­kých před­sta­vi­te­lů, spí­še jako způ­so­bu jakým jsou tyto posta­vy napsá­ny. Jednotlivé jed­no­roz­měr­né posta­vy postrá­da­jí jka­ký­ko­liv tro­chu vět­ší cha­rak­ter a když jed­nou z nej­ví­ce zají­ma­vých postav je pilot v podá­ní Dannyho MacBridea, o něčem to už vypo­ví­dá. Co se týče Michaela Fassbendera a jeho dvoj­ro­le v tom­to sním­ku, před­vá­dí zhru­ba to samé, co jste vidě­li posled­ně, tedy jeho fanouš­ci zkla­má­ni asi nebou. Škoda jen, že jeho posta­va postrá­dá tu nená­pad­nou rafi­no­va­nost a hra­vost a je spí­še tro­chu podiv­ným kon­struk­tem.