Rituál - Al Pacino a Dan Stevens vymítají ďábla

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Otec Theophilus Riesinger (Al Pacino) musí kro­mě ďáb­la čelit i svým vlast­ním démo­nům. Stojí před nej­těž­ší zkouš­kou své víry, čelí totiž sku­teč­né­mu zlu. To se převtě­li­lo do Emmy Schmidtové (Abigail Cowen), u kte­ré se prv­ní pří­zna­ky posed­los­ti pro­je­vi­ly už ve čtr­nác­ti. Tehdy zača­ly dospí­va­jí­cí dív­ku pro­ná­sle­do­vat démo­nic­ké hla­sy, kte­ré jí zaka­zo­va­ly se mod­lit i účast­nit sva­té­ho při­jí­má­ní a vyzý­va­ly k roz­bí­je­ní nádob se svě­ce­nou vodou nebo úto­kům na před­sta­ve­né. Přestože opa­ko­va­ná lékař­ská vyšet­ře­ní neod­ha­li­la žád­ný pro­blém, její cho­vá­ní se stá­vá čím dál děsi­věj­ší. K mla­dé ženě je pro­to povo­lán otec Theophilus Riesinger, aby při­stou­pil k exor­cis­mu. S pomo­cí otce Josepha Steigera (Dan Stevens) pro­ve­de sérii ris­kant­ních obřa­dů, při kte­rých tuh­ne krev v žilách a žalu­dek se obra­cí. Několik sester po nich na vlast­ní žádost oka­mži­tě opouš­tí kon­vent, dal­ší mlu­ví o hrůzách, kte­ré zaži­ly. Popisují tělo defor­mu­jí­cí se v nepři­ro­ze­ných polo­hách i mrt­vol­ně bled­nou­cí, muči­vé kví­le­ní, prou­dy vyzvrá­ce­né žlu­če nebo záchva­ty nadá­vek a zuři­vé chr­le­ní infor­ma­cí, kte­ré mla­dá žena nemoh­la znát. Církev ofi­ci­ál­ně potvr­zu­je, že v iowském Earlingu dochá­zí k vymí­tá­ní ďáb­la. Případ Emmy Schmidtové se stá­vá jed­ním z nej­lé­pe zdo­ku­men­to­va­ných v his­to­rii a obje­vu­je se i na strán­kách managí­nu Time. Z docho­va­ných zázna­mů vychá­zí i film Rituál....

Když se začne mlu­vit o fil­mech o vymí­tá­ní ďáb­la, nej­spí­še vždy dojde na zmín­ku Vymítače ďáb­la od Williama Friedkina. Ten slav­ný film z roku 1973, během kte­ré­ho se omdlé­va­lo, zvra­ce­lo, utí­ka­lo a dokon­ce mělo dojít i k pár potra­tům. Vymítač ďáb­la nicmé­ně zís­kal 10 nomi­na­cí na Oscara (ty za mix zvu­ku a adap­to­va­ný scé­nář také pro­mě­nil), kro­mě pěti sequelů/prequelů (a již brzy také chys­ta­né­ho šes­té­ho fil­mu v režii Mikea Flanagana) poté na něj navá­za­lo hned něko­lik dal­ších fil­mů o vymí­tá­ní ďáb­la, kte­ré vzni­ka­ly i v uply­nu­lých letech. Poslední film Bena Crosse uve­den v roce 2022 nesl název Ďáblova kořist, v roce 2023 Russell Crowe násled­ně vymí­tal démo­na v Papežově vymí­ta­či, letos poté došlo na film Rituál. Dan Stevens a Al Pacino v tom­to fil­mu vymí­ta­jí ďáb­la, jde poté o film zalo­že­ný na sku­teč­ném pří­bě­hu Emmy Schmidt. I když byla žena pova­žo­vá­na za šíle­nou,  za jejím podiv­ným cho­vá­ním mělo údaj­ně stát posed­nu­tí démo­nem. Film se tak ode­hrá­vá v roce 1928, je poté pou­ze otáz­kou, zda jsou v rám­ci fil­mu zob­ra­ze­né udá­los­ti bož­ské­ho nebo psy­cho­lo­gic­ké­ho roz­sa­hu. Jak se nicmé­ně pove­dl film?

„Film jsme roz­hod­ně neto­či­li s ohle­dem na kri­ti­ky, vždyc­ky jsme vědě­li, že to nebu­de jejich oblí­be­nec.“ Přesně tak­to rea­go­val David Midell, reži­sér a spo­lu s pro­du­cen­tem Enrico Natalem také sce­náris­ta fil­mu. Existuje ovšem někdo, kdo si může Rituál oblí­bit? Je to poměr­ně kom­pli­ko­va­ná otáz­ka. A vel­kou roli v tom samo­zřej­mě hra­je fakt, že fil­mů o vymí­tá­ní ďáb­la už vznik­lo spous­ty, při­tom pře­de­vším v uply­nu­lých letech pla­tí, že tyto nové fil­my nepři­ná­še­jí nic nové­ho a když už se sna­ží nějak vyrov­nat kva­li­tám kla­sik ve svém obo­ru, dopa­dá to vět­ši­nou poměr­ně smut­ně. Rituál by se tak ale­spoň rád opřel o fakt, že je zalo­žen na sku­teč­ných spi­sech Josepha Steigera, jed­no­ho z otců, kte­rý ve vymí­tá­ní Emmy Schmidtové sehrál svou roli. Rituál při­tom spo­lé­há na roz­tře­se­nou kame­ru, kte­rá snad­no evo­ku­je moc­ku­men­tár­ní for­mu, kte­rá se sna­ží vymí­tá­ní zachy­tit, aby půso­bi­lo rea­lis­tic­ky. Zajímavý to nápad, ško­da, že mu for­ma podrá­ží nohy.

Rituál to má těž­ké v tom, že šla­pe po pří­liš ten­kém ledu. Nedokáže si kvů­li tomu ujas­nit, zda chce být rea­lis­tic­kým vyob­ra­ze­ním vymí­tá­ní sku­teč­ně posed­nu­té dív­ky, ane­bo nad­při­ro­ze­né prv­ky roz­po­ro­vat. Nabízejí se při­tom jis­tě zají­ma­vá téma­ta, pře­de­vším pochy­bo­vá­ní nad vlast­ní vírou. Jenomže o tu tu nako­nec zase tolik nejde, Rituál mís­to toho spad­ne až do pří­liš bez­peč­ných vod exor­cis­tic­ké­ho horo­ru, kte­rých už ovšem vznik­lo tolik, že nee­xis­tu­jí něja­ké výraz­něj­ší důvo­dy, aby Rituál pořád­ně vyni­kl. A pozor­nost tak může vyža­do­vat maxi­mál­ně po těch, kte­ří si rádi nakou­ka­jí všech­ny fil­my o vymí­tá­ní a neva­dí jim při­tom, že je vět­ši­na ze stej­né­ho těs­ta.

Označení horo­ru za film dle sku­teč­né udá­los­ti jde už dnes vní­mat spí­še jako nos­ný mar­ke­tingo­vý trik (za uply­nu­lou deká­du to jde apli­ko­vat pře­de­vším na popu­lár­ní sérii V zaje­tí démo­nů), horor nato­če­ný či inspi­ro­va­ný sku­teč­nou udá­los­tí ovšem ve sku­teč­nos­ti neob­sa­hu­je žád­nou pořád­nou zámin­ku, aby vytřel zrak více než­li osvěd­če­ná fik­tiv­ní díla. Prim v tom­to fil­mu hra­je pros­tě sna­ha o vymí­tá­ní ďáb­la z Emmy Schmidtové a buď to tře­ba otec Sieger v podá­ní Dana Stevense trpí něja­kým trau­ma­tem a film se sna­ží i o něja­ké roz­vi­nu­tí cha­rak­te­ru otce Riesingera v podá­ní Al Pacina, v pod­sta­tě na nich nesejde. Stejně tak pří­běh Schmidtové před ústřed­ním vymí­tá­ním je pou­ze vyprá­věn a není mu při­tom daná něja­ká vět­ší péče. Postavy, ke kte­rým by měl tak divák mít ale­spoň něja­ký základ­ní vztah a mít o nich něja­ké základ­ní pově­do­mí, z toho ve finá­le vychá­zí poměr­ně plo­še. Jde tu hlav­ně o titul­ní atrak­ci, dopro­vod­ný pro­gram je při­tom ovšem zane­dbán. A tak se celý záži­tek tak tro­chu roz­pa­dá.

Al Pacino i Dan Stevens při­tom zvlá­da­jí před­vést, že umě­jí hrát i více­mé­ně prken­né posta­vy, kdy Pacino vytkne pře­de­vším sna­hou o výraz­ný pří­zvuk, kte­rý je tak směš­ný, až je svým způ­so­bem uchá­ze­jí­cí. Brit Dan Stevens se nao­pak pokou­ší o ame­ric­ký pří­zvuk a jen tím své­mu výko­nu podrá­ží nohy. Daleko vět­ší smy­sl by dáva­lo najmu­tí jiné­ho her­ce s ame­ric­kou národ­nos­tí, ane­bo by to Stevens ris­kl s brit­ským pří­zvu­kem, nad kte­rým by stej­ně krou­ti­li oči­ma pou­ze divá­ci s cit­li­věj­ším slu­chem. Takhle z toho ovšem ústřed­ní herec­ká dvo­ji­ce vychá­zí pře­de­vším úsměv­ný­mi pří­zvu­ky, ze kte­rých vítěz­ně vychá­zí sta­rá ško­la Pacino, kte­rý pře­ci jen musí své­ho 2 roky staré­ho syna nějak uži­vit.

Abigail Cowen se tak v roli posed­lé nemu­sí nut­ně držet zkrát­ka, tvůr­ci jako by se ovšem tak moc sna­ži­li všech­ny udr­žet pře­svěd­če­ní, že je film sku­teč­nou rekon­struk­cí, že zapo­mně­li, že by neby­lo od věcí se s kon­cep­tem tro­chu odvá­zat a poko­řit hra­ni­ce. Dvojice Regan/Pazuzu tak dle oče­ká­vá­ní zůsta­ne nepře­ko­na­ná, něco tako­vé­ho se ovšem dalo čekat. Horší tak je, že film postrá­dá jaké­ko­liv vizu­ál­ní nápa­dy, sna­hu pohrát si s kon­cep­tem, pořád­ně vlast­ně nefun­gu­je ani jako horor, pro­to­že se u něj mohou bát pou­ze vylo­že­ní strašpyt­lo­vé.  Není to vylo­že­ně špat­ný film (neda­ří se mu mini­mál­ně být nechtě­ně vtip­ný), spí­še ovšem nemá šan­ci v čem­ko­liv jak­ko­liv vynik­nout a jeho nej­vět­ší výho­da je, že má jakž tak sne­si­tel­ných 98 minut. Už sko­ro 2 týd­ny po pro­jek­ci (embar­go se muse­lo držet až do dneš­ní­ho dne uve­de­ní do kin!) ovšem film doce­la rych­le zvlád­ne vypr­chat z pamě­ti a po vzo­ru jiných fil­mů o exor­cis­mu je prav­dě­po­dob­né, že si na něj nikdo už za rok nevzpo­me­ne. Al Pacino a Dan Stevens jsou tak sice sym­pa­tic­ky zvo­le­ná ústřed­ní dvo­ji­ce, pře­ci jenom by ovšem těm­to dvou her­cům člo­věk přál v čem­ko­liv zají­ma­věj­ší a pře­de­vším lep­ší spo­lu­prá­ci.

Al Pacino a Dan Stevens sou­tě­ží o nej­hor­ší pří­zvuk v pří­liš zamě­ni­tel­ném fil­mu o vymí­tá­ní ďáb­la. Film se sna­ží balan­co­vat na hra­ni­ci mezi rea­lis­tic­kým vyob­ra­ze­ním údaj­né­ho vymí­tá­ní ďáb­la a kla­sic­kým horo­rem, kdy má divák spo­lu s ústřed­ní­mi posta­va­mi zpo­chyb­ňo­vat, pří­pad­ně zpra­co­vá­vat, jak vymí­tá­ní fun­gu­je. Škoda, že se z toho vyklu­be pří­liš zamě­ni­tel­ný horor o vymí­tá­ní, ve kte­rém není pří­liš času na řeše­ní zají­ma­věj­ších témat, jako je zpo­chyb­ňo­vá­ní víry či kon­fron­ta­ce lid­ských potřeb s vírou. I přes ruč­ní kame­ru, kte­rá má vyvo­lat pocit moc­ku­men­tu, film postrá­dá jaké­ko­li zají­ma­věj­ší vizu­ál­ní nápa­dy a je ve finá­le pří­liš rutin­ní horo­ro­vou podí­va­nou, kte­rá začne... a po hodi­ně a půl skon­čí. Už za rok si na něj nikdo nevzpo­me­ne, prav­dě­po­dob­ně zapad­ne stej­ně jako vět­ši­na moder­ních fil­mů o vymí­tá­ní ďáb­la. I díky ústřed­ní herec­ké dvo­ji­ci je to ško­da...

Verdikt: 30%

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře