Všichni fanoušci vytuněných aut začněte opět uslintávat. Je tu třetí díl série Rychle a zběsile, ve které je příběh nedůležitý a fyzika zbytečná. Hlavní jsou tu drsní řidiči, extrémně sexy holky, které pro ránu nejdou daleko a hlavně auta, která berou dech. Člověk se až diví, že to stačí na natočení tří filmů. A stačí. Alespoň pokud vám nevadí, že si tentokrát užijí hlavně vaše oči a uši a nebude po vás nikdo chtít, abyste řešili děj nebo psychologii postav. To neberte jako kritiku. Rychle a zběsile je popcornová jízda a na nic víc si nehraje.Je pravda, že prvnímu dílu hodně pomohla přítomnost Vina Diesela, který svým charismatem dával titulu pořádný náboj. V pokračování už se neobjevil a nejen to bylo důvodem toho, že vyvolalo docela velké zklamání. Ve třetím dílu tohoto svalovce sice uvidíte, ale jen v cameo roli. Objeví se jen na několik minut v závěru filmu. Ale i to stačí k tomu, abyste zjistili, že on je z obsazení nejvýraznější tváří. Hlavní roli problémového mladíka Seana se ujal Lucas Black (zahrál si například ve filmu Akta X). Ten je docela sympatický, ale že by vás jeho kouzlo osobnosti srazilo do kolen, to zrovna ne.
Obsazení není příliš povedené. Například hlavní ženská postava je sice pohledná, ale Nathalie Kelley působí spíše jako křehká dívka, než drsná fanynka pouličních závodů. Snad mužské publiku uspokojí, alespoň spousta roztomilých Japonek v miniaturních školních uniformách, které toho moc neschovají.
Z názvu je jasné, proč zrovna Japonek. Děj se odehrává v Tokiu, kam se musí Sean přestěhovat, jelikož už doma způsobil tolik problémů, že je pro něj nejlepší přesunout se na jiný kontinent. Ale ani v rozblikaném Tokiu se nechová jako vzorný student střední školy, i když to po něm jeho otec vyžaduje. Zaujmou ho místní automobilové závody, které nejsou jen o rychlosti, ale také o umění driftingu (napadá mě slovo „smykování“). Zvládnout to, ale není žádná sranda. Šampiónem závodů je člen místní mafie a s ním (a jeho milenkou) se samozřejmě hlavní hrdina zaplete. Příběh vám nutí, že vše vyřeší závody, ale já si nejsem tak jistý, jestli jsou to obvyklé metody asijské mafie. No, ale nechme toho rýpání.
Hlavní je, že v tom, co jsme od filmu očekávali, tvůrci nezklamali. Přehlídka aut je opět luxusní. Takové káry, to je prostě sen. Kamerové průlety garáží plných nablýskaných aut, kolem kterých se točí polonahé modelky, to je lahoda pro oči. A dokonce i pro mě, který drkotá zuby, i když jeden 40 kilometrů za hodinu. Je to nízké, je to jako filmová verze nějakého automobilového časopisu, ale co s tím, že to člověka baví sledovat. Ani uši nepřijdou zkrátka, máme tu slušně nadupaný soundtrack plný elektronických a hip-hopových chytlavých songů.
Povedlo se také nasnímání. Úhly záběrů během závodů vás dokáží vyburcovat a nutit vás přemýšlet nad tím, jaká to musí být paráda držet „šaltpáku“ v ruce. Je sice pravda, že většina z nás by na trasách, na kterých se prohání řidič ve filmu, stěží dokázala jít i pěšky (jsou tu pořádné klikaté silnice). Navíc, občas je výpomoc počítačových grafiků docela okatá. Ale vysvětlujte to zvyšující se hladině adrenalinu.
Ve své podstatě není Rychle a zběsile: Tokijská jízda nic jiného, než dynamický klip. Nevýrazné herectví, nelogický scénář a plno dalších chyb jsou důvodem toho, že filmové kvality nemá titul skoro žádné. Ale váš zrak a sluch dostane to, co žádá, a to také někdy ke štěstí stačí.
