Superman: Nespoutaný 2 - 55 %

Tak jsme se dočka­li i dru­hé kni­hy a po komik­su „Superman: Nespoutaný 1″ dochá­zí­me k cel­ko­vé­mu zakon­če­ní pří­bě­hu, ve kte­rém se Superman pre­zen­to­val jako vel­ká hroz­ba pro lid­stvo. Jak to se Supermanem dopad­ne? Jak skon­čí jeho kon­fron­ta­ce s pro­tiv­ní­kem, kte­rý je sil­ný - nebo sil­něj­ší? - jako on sám? Dokáže se z toho­hle dostat? Scott Snyder vytvo­řil pří­běh, kte­rý je akč­ní, kte­rý se sna­ží o to, aby ply­nul, aby měl děj, ale pokud by šlo o tohle, tak je to jen tro­chu lep­ší díl­ko, kte­ré hra­je hlav­ně na kresbu Jima Leeho. Ale Scott Snyder chtěl do komik­su vlo­žit víc. Chtěl uká­zat, že je dob­rým scé­náris­tou. A ono se mu to rela­tiv­ně poved­lo, jen mám pros­tě pocit, že si k tomu nevy­bral tu nej­lep­ší posta­vu.

Superman je stá­li­ce DC Comics, je to jeden z nej­star­ších super­hr­di­nů, roz­hod­ně z těch, kte­ří jsou stá­le aktiv­ní. Spolu s Batmanem jsou zla­tem toho­to vyda­va­tel­ství. Jenže tam, kde dove­de být Batman zají­ma­vý a kde došlo k jeho cel­ko­vé­mu rede­fi­no­vá­ní (díky auto­rům jako jsou Moore, Miller nebo Loeb), tam zůstá­vá Superman rela­tiv­ně stej­ný, jen s jem­ný­mi zábles­ky toho, že v něm může být něco víc. Anebo se jeho pří­běh poj­me tro­chu jinak, což se poda­ři­lo napří­klad Millarovi v komik­su „Superman: Rudá hvězda“. Ale to byla jen tako­vá ved­lej­ší mini­sé­rie, jen dob­rý nápad, kte­rý nemá na vývoj posta­vy vliv.

Scott Snyder a vlast­ně celý pro­jekt „The New 52“ se poku­si­li Supermana před­sta­vit v tro­chu jiném svět­le. V pod­sta­tě to zna­me­ná, že se stá­vá vydě­děn­cem a není milo­va­nou posta­vou. Lidé nekři­čí: „Je to pták? Ne, je to leta­dlo? Ne! Je to Superman.“ Když ho vidí na oblo­ze, tak chtě­jí stří­let. Superman je v prv­ní řadě mimo­zemšťan a lidé vůči vše­mu mimo­zem­ské­mu trpí sil­nou nedů­vě­rou až nená­vis­tí. Tohle je samo­zřej­mě pře­de­vším domé­na Lexe Luthora, ale on i gene­rál Lane má na Supermana spa­de­no. Jako kdy­by cílem svě­ta bylo Supermana spro­vo­dit ze svě­ta. A to je v kni­ze „Superman: Nespoutaný 2“ sku­teč­ně pre­zen­to­vá­no.

I když by se moh­lo zdát, že je pří­běh hlav­ně o tom, jak se Superman vypo­řá­dá s novým padou­chem, zachá­zí se o něco dál a čte­nář zjiš­ťu­je, že to, co se Supermanovi děje, je sou­čás­tí mno­hem kom­pli­ko­va­něj­ší­ho plá­nu. Když se pak obje­ví jeho strůj­ce, máte pocit, že už se dá na super­man­ský scé­nář napa­so­vat sku­teč­ně coko­li. Celý plán tak zní dost šíle­ně. I díky tomu se někte­ré posta­vy, kte­ré jsou zde důle­ži­té - zmi­ňo­va­ní Luthor a Lane - zda­jí být spí­še kari­ka­tu­ra­mi než sku­teč­ný­mi lid­mi a slou­ží jen jed­no­mu úče­lu. Ukázat, že Superman, i když je popi­so­ván jako roze­rva­ná osob­nost, je pořád tím sil­ným stráž­cem, kte­rý si zaklá­dá na hod­no­tách a na tom, že lid­ský život je to nej­vzác­něj­ší a v jeho pří­tom­nos­ti nemů­že být žád­ný ztra­cen. Nemůžu si pomoct, ale i v tomhle psy­cho­lo­gic­kém pro­ve­de­ní mi Superman při­jde nesku­teč­ně nud­ný.

Co nud­né není, to je Leeho kres­ba. Strana 50 mi doslo­va vyra­zi­la dech a někte­ré dal­ší vel­ké pane­ly jsou pros­tě nád­her­né. Jako kdy­by Lee pod Snyderovým scé­ná­řem nabral dech a zase jed­nou se sna­žil a sku­teč­ně kres­lil nád­her­né obra­zy. Bohužel to nic nezmě­ní na tom, že posta­va Supermana zůstá­vá stej­ně pro­ble­ma­tic­kou jako vždy. Tenhle komiks kři­čel po jiném kon­ci, kři­čel po tom, aby se Supermanův svět změ­nil, aby došlo k zásad­ní­mu zlo­mu v jeho živo­tě, a to spí­še nega­tiv­ním smě­rem, ale nic tako­vé­ho nás samo­zřej­mě neče­ká. Musíme se spo­ko­jit s tím, že je tohle uza­vře­ná mini­sé­rie, kde Jim Lee uká­zal, že je pořád jedi­neč­ným main­stre­a­mo­vým auto­rem a že ho v kresbě jen málo­kdo pře­ko­ná. Alespoň v rám­ci super­hr­din­ské­ho komik­su.