Frontman skupiny Chinaski zpívá v jedné své písni: „Jsou taky tací, co maj problémy s orientací.“ A je to svatá pravda. Ještě donedávna by mě nikdo nedonutil k tomu, abych si šlehl snímek se Stathamem v hlavní roli a očekával (dámy prominou) kulervoucí nářez, který by mě na začátku vcucl a na konci vyplivl ve stavu „Dám si ještě jednu dávku!“. Příčiny byly pokaždé stejné. Málo nadsazené zápletky, minimum zesměšňování a hlavně totálně ztopořený hrdina, jenž byl cool až za humny a který by se nezahryzl do patníku ani tehdy, pakliže by mu cestu zkřížila pořádně rozhoupaná demoliční koule. Jason, statečný to jinoch s krví mezi zaťatými zuby, se sice sympaticky pokoušel o nemožné, když křísil hluboko pohřbený žánr „Všichni na jednoho, jeden na všechny“, ale opakovaně se při tom dopouštěl základních chyb. Statham se až přespříliš spoléhal na nepsané a tolik známé pravidlo všech Seagalů, Willisů a Schwarzeneggerů (a tedy: „Když neumíš hrát, tak si na držku přišpendli pořádně nasranej výraz.“) a ani jednou jej nenapadlo mrknout do kamery (mezi okénky), a nepřímo tak divákovi naznačit, že vše, čeho se účastní, je vlastně jen jakýmsi hollywoodským šprýmem.Upřímně řečeno - dostavit se ještě dva-tři podobné filmy, kde by se Statham prezentoval coby TEN, co není člověk, ale kus chodícího železa, došla by mi definitivně trpělivost a pomyslné zašněrování by obstaral nekompromisní odkop do stokoidního proudu. Opravdu. Chybělo málo. Chyběl proklatě malinký kousíček a skončilo by to dle notoricky známých osnov hollywoodského scestí. Statham by trpěl, prosil by mě o milost a jeho tituly by komerčně propadaly a posléze sklouzávaly do těch nejpodřadnějších kategorií. Avšak co se nestalo… Stereotypnímu odlevu utnul tipec nečekaný úder akčňáckého klišé. Takřka vteřinu před explozí si dal Statham všech pět dohromady a konečně (po tolika letech) mu došlo, že jeho kleště dráždily špatný drátek.
Sláva. Už jsem v nějaké prozření ani nedoufal.
A tak vězte – nejnovější stathamovka je na hony vzdálená všemu, co tento lysý strnišťák doposud vyprodukoval (nepočítám-li vedlejšáky ve snímcích Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)k). Zastav a nepřežiješ připomíná ze všeho nejvíc počin týpka, který se nepatrně sjel a jenž až poté (pod patřičnými účinky injektované látky) začal perem čarovat. Nejnovější Stathamův akčňák se tak rozhodně nezařadí mezi nic z toho, co by si sami tvůrci uvedli slovy: „A my to myslíme vážně.“ Z celého produktu číší aroma lehkých omamných látek a mezi námi – skutečně bych se nedivil, kdyby si jeho scénáristé vysloužili pozornost studia na základě vlezlého občerstvování: „Tady jsme si dovolili trochu té travičky z vlastní zahrádky…“
Zastav a nepřežiješ je jeden obrovský úlet. Příběh o nájemném zabijákovi, který se jednoho rána probudí a zjistí, že do hodiny zemře, pakliže neoddálí účinky jedu (tzv. sračky z Pekingu) nepřetržitě navýšenou hladinou adrenalinu, jest koneckonců sám o sobě dost výmluvný. A události, které hrdina při této snaze vyvolá, jakbysmet. Běhání po ulici v nemocničních hadrech, doprovázené bláznivým řevem a vztyčeným údem, by bylo v čemkoliv jiném stejně tak účinné jako banánem ucpaný výfuk od auta, ale tady (opět promiňte, drahé polovičky) to sedne jak prdel na nočník. Statham jako by adaptoval herní sérii Grand Theft Auto: prošlapuje pedál od plynu, kope do sebe jednoho Red Bulla za druhým, střílí po civilistech, stylově se dožaduje elektrického šoku („Napal mi jednu!“), souloží na ulici (a mužně přitom pořvává: „Já žiju! Já žiju!“), a přestože se opět ksichtí, jako kdyby právě přežvýkával pakl tesařských hřebů, tentokrát jdou veškeré výtky stranou. Prdelový charakter celkového díla je totiž stejně tak hmatatelný jako boule na čele J. C. Van Dammea. Obzvlášť když jsou do děje vklíněny i patřičně potrefené karikatury, jimž bezkonkurenčně vévodí Chevyho přítelkyně (ač má v zádech tlupu zabijáků, stále řeší nevypnutý toaster, antikoncepci, krém na ruce...).
Takže ještě jednou – pokud jste mě po předchozí dva odstavce neregistrovali a přemýšleli nad tím, jakpak zacelíte díry v rozpočtu po odeznívajících Vánocích – Zastav a nepřežiješ je oslavou těch největších akčních ptákovin. Avšak oslavou vskutku trefnou, náležitě absurdní, vizuálně tomu přizpůsobenou (jedno je jisté - střihač se vyhovadil a ti dva rejžové evidentně ujíždějí na titulech Quentina Tarantina a Guye Ritchieho) a vkusně zakončenou (na pokračování to opravdu nevypadá). Netřeba to obkecávat dál, a natahovat tak text ke snímku, který chtěl jen pobavit. Zastav a nepřežiješ není žádným do nebe bodajícím uměním, strhujícím hloubkovým ponorem a velkolepou prezentací režisérského rozpětí. Kdepak. To se jen dva debutanti, rozhodli natočit film „do klídku“ – film pro radost – film nekladoucí si žádné vysoké cíle. V mém případě se uspokojivý výsledek dostavil. Ještě doteď se neidentifikovatelně usmívám a nevěřícně kroutím hlavou nad tím, jakápak ujetina se za těch skromných patnáct melounů zrodila.
Suma sumárum: Statham natočil dobrej biják.
Čímž mě samotného zatraceně překvapil.
