Zastav a nepřežiješ - Zábavná kravina na n-tou.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Frontman sku­pi­ny Chinaski zpí­vá v jed­né své pís­ni: „Jsou taky tací, co maj pro­blémy s ori­en­ta­cí.“ A je to sva­tá prav­da. Ještě done­dáv­na by mě nikdo nedo­nu­til k tomu, abych si šlehl sní­mek se Stathamem v hlav­ní roli a oče­ká­val (dámy pro­mi­nou) kuler­vou­cí nářez, kte­rý by mě na začát­ku vcucl a na kon­ci vypli­vl ve sta­vu „Dám si ješ­tě jed­nu dáv­ku!“. Příčiny byly pokaž­dé stej­né. Málo nad­sa­ze­né záplet­ky, mini­mum zesměš­ňo­vá­ní a hlav­ně totál­ně zto­po­ře­ný hrdi­na, jenž byl cool až za hum­ny a kte­rý by se neza­hry­zl do pat­ní­ku ani teh­dy, pakli­že by mu ces­tu zkří­ži­la pořád­ně roz­hou­pa­ná demo­lič­ní kou­le. Jason, sta­teč­ný to jinoch s krví mezi zaťa­tý­mi zuby, se sice sym­pa­tic­ky pokou­šel o nemož­né, když kří­sil hlu­bo­ko pohřbe­ný žánr „Všichni na jed­no­ho, jeden na všech­ny“, ale opa­ko­va­ně se při tom dopouš­těl základ­ních chyb. Statham se až přespří­liš spo­lé­hal na nepsa­né a tolik zná­mé pra­vi­dlo všech Seagalů, Willisů a Schwarzeneggerů (a tedy: „Když neu­míš hrát, tak si na drž­ku při­špen­d­li pořád­ně nasra­nej výraz.“) a ani jed­nou jej nena­padlo mrk­nout do kame­ry (mezi okén­ky), a nepří­mo tak divá­ko­vi nazna­čit, že vše, čeho se účast­ní, je vlast­ně jen jakým­si holly­wo­od­ským šprý­mem.Upřímně řeče­no - dosta­vit se ješ­tě dva-tři podob­né fil­my, kde by se Statham pre­zen­to­val coby TEN, co není člo­věk, ale kus cho­dí­cí­ho žele­za, došla by mi defi­ni­tiv­ně trpě­li­vost a pomy­sl­né zaš­ně­ro­vá­ní by obsta­ral nekom­pro­mis­ní odkop do sto­ko­id­ní­ho prou­du. Opravdu. Chybělo málo. Chyběl pro­kla­tě malin­ký kou­sí­ček a skon­či­lo by to dle noto­ric­ky zná­mých osnov holly­wo­od­ské­ho sces­tí. Statham by trpěl, pro­sil by mě o milost a jeho titu­ly by komerč­ně pro­pa­da­ly a poslé­ze sklouzá­va­ly do těch nej­pod­řad­něj­ších kate­go­rií. Avšak co se nesta­lo… Stereotypnímu odle­vu utnul tipec neče­ka­ný úder akč­ňác­ké­ho klišé. Takřka vte­ři­nu před explo­zí si dal Statham všech pět dohro­ma­dy a koneč­ně (po toli­ka letech) mu došlo, že jeho kleš­tě dráž­di­ly špat­ný drá­tek.

Sláva. Už jsem v něja­ké pro­zře­ní ani nedou­fal.

A tak věz­te – nej­no­věj­ší statha­mov­ka je na hony vzdá­le­ná vše­mu, co ten­to lysý str­niš­ťák dopo­sud vypro­du­ko­val (nepočítám-li ved­lej­šá­ky ve sním­cích Sbal pra­chy a vypad­ni a Podfu(c)k). Zastav a nepře­ži­ješ při­po­mí­ná ze vše­ho nej­víc počin týp­ka, kte­rý se nepa­tr­ně sjel a jenž až poté (pod pat­řič­ný­mi účin­ky injek­to­va­né lát­ky) začal perem čaro­vat. Nejnovější Stathamův akč­ňák se tak roz­hod­ně neza­řa­dí mezi nic z toho, co by si sami tvůr­ci uved­li slo­vy: „A my to mys­lí­me váž­ně.“ Z celé­ho pro­duk­tu číší aro­ma leh­kých omam­ných látek a mezi námi – sku­teč­ně bych se nedi­vil, kdy­by si jeho scé­náris­té vyslou­ži­li pozor­nost stu­dia na zákla­dě vlezlé­ho občer­stvo­vá­ní: „Tady jsme si dovo­li­li tro­chu té tra­vič­ky z vlast­ní zahrád­ky…“

Zastav a nepře­ži­ješ je jeden obrov­ský úlet. Příběh o nájem­ném zabi­já­ko­vi, kte­rý se jed­no­ho rána pro­bu­dí a zjis­tí, že do hodi­ny zemře, pakli­že neod­dá­lí účin­ky jedu (tzv. srač­ky z Pekingu) nepře­tr­ži­tě navý­še­nou hla­di­nou adre­na­li­nu, jest konec­kon­ců sám o sobě dost výmluv­ný. A udá­los­ti, kte­ré hrdi­na při této sna­ze vyvo­lá, jakbys­met. Běhání po uli­ci v nemoc­nič­ních had­rech, dopro­vá­ze­né bláz­ni­vým řevem a vzty­če­ným údem, by bylo v čem­ko­liv jiném stej­ně tak účin­né jako baná­nem ucpa­ný výfuk od auta, ale tady (opět pro­miň­te, dra­hé polo­vič­ky) to sed­ne jak prdel na noč­ník. Statham jako by adap­to­val her­ní sérii Grand Theft Auto: pro­šla­pu­je pedál od ply­nu, kope do sebe jed­no­ho Red Bulla za dru­hým, stří­lí po civi­lis­tech, sty­lo­vě se doža­du­je elek­tric­ké­ho šoku („Napal mi jed­nu!“), sou­lo­ží na uli­ci (a muž­ně při­tom pořvá­vá: „Já žiju! Já žiju!“), a přes­to­že se opět ksich­tí, jako kdy­by prá­vě pře­žvý­ká­val pakl tesař­ských hře­bů, ten­to­krát jdou veš­ke­ré výtky stra­nou. Prdelový cha­rak­ter cel­ko­vé­ho díla je totiž stej­ně tak hma­ta­tel­ný jako bou­le na čele J. C. Van Dammea. Obzvlášť když jsou do děje vklí­ně­ny i pat­řič­ně potre­fe­né kari­ka­tu­ry, jimž bez­kon­ku­renč­ně vévo­dí Chevyho pří­tel­ky­ně (ač má v zádech tlu­pu zabi­já­ků, stá­le řeší nevy­pnu­tý toas­ter, anti­kon­cep­ci, krém na ruce...).

Takže ješ­tě jed­nou – pokud jste mě po před­cho­zí dva odstav­ce nere­gis­tro­va­li a pře­mýš­le­li nad tím, jak­pak zace­lí­te díry v roz­počtu po ode­zní­va­jí­cích Vánocích – Zastav a nepře­ži­ješ je osla­vou těch nej­vět­ších akč­ních ptá­ko­vin. Avšak osla­vou vskut­ku tref­nou, nále­ži­tě absurd­ní, vizu­ál­ně tomu při­způ­so­be­nou (jed­no je jis­té - stři­hač se vyho­va­dil a ti dva rejžo­vé evi­dent­ně ujíž­dě­jí na titu­lech Quentina Tarantina a Guye Ritchieho) a vkus­ně zakon­če­nou (na pokra­čo­vá­ní to oprav­du nevy­pa­dá). Netřeba to obke­cá­vat dál, a nata­ho­vat tak text ke sním­ku, kte­rý chtěl jen poba­vit. Zastav a nepře­ži­ješ není žád­ným do nebe boda­jí­cím umě­ním, str­hu­jí­cím hloub­ko­vým pono­rem a vel­ko­le­pou pre­zen­ta­cí reži­sér­ské­ho rozpě­tí. Kdepak. To se jen dva debu­tan­ti, roz­hod­li nato­čit film „do klíd­ku“ – film pro radost – film nekla­dou­cí si žád­né vyso­ké cíle. V mém pří­pa­dě se uspo­ko­ji­vý výsle­dek dosta­vil. Ještě doteď se nei­den­ti­fi­ko­va­tel­ně usmí­vám a nevě­říc­ně krou­tím hla­vou nad tím, jaká­pak uje­ti­na se za těch skrom­ných pat­náct melou­nů zro­di­la.

Suma sumá­rum: Statham nato­čil dob­rej biják.

Čímž mě samot­né­ho zatra­ce­ně pře­kva­pil.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře