Death Ship (1980)

rp 220px DeathShp.jpg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Skupina pře­ži­vších z poto­pe­né­ho výlet­ní­ho par­ní­ku hle­dá záchra­nu na sta­ré němec­ké lodi. Jak se však uká­že, ta je sice bez posád­ky, niko­liv však bez živo­ta…

Říkal jsem si – brit­ský horůrek točí­cí se oko­lo „lodi duchů“ s pří­chu­tí kanad­ské spo­lu­prá­ce nemu­sí být vůbec špat­ný, zvláš­tě když v něm hra­je dvo­ji­ce Crenna – Kennedy. Jenže brzy jsem pocho­pil, že tenhle kou­sek si do své­ho TOPU urči­tě nepři­dám. Mám rád fil­my točí­cí se oko­lo toho­to téma­tu, ale ten­to pat­ří k těm hor­ším. Již samot­ný začá­tek ve mně začal budit zdě­še­ní, zda snad nepů­jde o odpad. Nepříliš zda­ři­lý start (to byla váž­ně nuda) se nezlep­šo­val ani po nára­zu lodi. Očekával jsem něja­ké vyve­de­né scén­ky, kdy pasa­žé­ři začnou umí­rat na nej­růz­něj­ší způ­so­by (no zas tako­vou pro­maka­nost jako v Titaniku ne!) a ono nic. Když už se koneč­ně pře­su­ne­me na němec­kou loď a ta začne úřa­do­vat, zas mi chy­bě­la pořád­ná atmo­sfé­ra. Ty rádo­by lekač­ky a nata­ho­vá­ní úmr­tí jed­not­li­vých postav mi nála­du roz­hod­ně nezlep­ši­li. Teprve posled­ní půl­ho­din­ka uko­ji­la moje potře­by, abych začal i o něja­ké té pro­cen­tu­ál­ní odmě­ně uva­žo­vat. „Alespoň vím, že nemám žrát žád­né němec­ké bon­bo­ny!“. 

Filmový námět se mi líbí, rád si čtu kni­hy s podob­ným obsa­hem – tedy o lodích bez posád­ky kři­žu­jí­cí oce­á­ny a moře již celé věky. Jenomže tohle není „Bludný Holanďan“, nýbrž dle mého zby­teč­ně nevy­vá­že­ný scé­nář, kte­rý mís­ty postrá­dá logi­ku, jak v cho­vá­ní postav, tak se zde dá vidět i něko­lik nelo­gič­nos­tí. Nemá smy­sl to omý­vat pořád doko­la, ale občas by se měli tvůr­ci pořád­ně zamys­let a hlav­ně pro­mys­let co chtě­jí vůbec točit. Pokud má jít o ducha­ři­nu, tak to chce ale­spoň dvě-tři pořád­né leka­cí scé­ny a ne jen jakési huh­lá­ní v něm­či­ně a mrka­jí­cí nebož­tí­ky. Navíc mě nesku­teč­ně vytá­čel ten „uchcá­nek“, bože jak já mu přál boles­ti­vou smrt. Bohužel jak už to tak bývá, ti nej­nud­něj­ší a nej­o­trav­něj­ší to vět­ši­nou pře­ži­jí. 

Zhruba v polo­vi­ně jsem si řekl, že když už mi tenhle osm desát­ko­vý horor toho moc zají­ma­vé­ho nena­bíd­ne, tak snad ale­spoň zaži­ju herec­ké orgie. Crennu si pama­tu­ji z Ramba, tak­že jsem oče­ká­val obdob­ný výkon, jen­že on tu nedo­stal zas až tolik pro­sto­ru – nebo to bylo mož­ná tím, že mě nesku­teč­ně sral zby­tek jeho rodi­ny. Takže se má pozor­nost upře­la ale­spoň na Kennedyho a ten nezkla­mal. Jeho psy­cho­lo­gic­ká pro­mě­na ušla a jako magor kapi­tán spo­leč­ně s Adolfem na plát­ně ale­spoň tro­chu nastar­to­va­la onu „děsi­věj­ší“ strán­ku fil­mu. Bohužel ve finá­le to vidím na oby­čej­ný prů­měr­ný film, kte­rý mi sta­či­lo vidět jed­nou. Škoda nevy­u­ži­té­ho poten­ci­á­lu.

Hodnocení:
50%