Sopka - Konstatuji, že katastrofické filmy jsou mojí libůstkou.

Sopka

Navíc film o zemětře­se­ní a vul­ka­nic­kém nebez­pe­čí v Kalifornii dob­ře ladí s ofi­ci­ál­ním ško­le­ním mého zaměst­na­va­te­le, jehož jsem se směl účast­ni­ti a tam­též nabí­ze­ný (veledra­hý) pře­ží­va­cí balí­ček (sur­vi­val kit) s díky odmít­nou­ti. Tady u nás na zlo­mu San Andreas to pod­le sta­tis­ti­ky musí buch­nout co nevi­dět. Nicméně, pozo­ro­va­tel­né zemětře­se­ní jsem zažil jenom jed­nou, a jak mě to pro­bu­di­lo, dlou­ho jsem roze­spa­le špe­ku­lo­val, kde se u Pacifiku vza­la šali­na s tak obró­še­né­ma kola­ma -- přes­ně tak to totiž bylo cítit, na tako­vý rumplo­vá­ní su z Brna zvyk­lé.

Na to, co nám před­vá­dí film Sopka, bych si zvyk­nout nemohl a nechtěl. Takové šla­masty­ky si můžou nechat v L.A., měs­tě, kde prá­ce v kri­zo­vém štá­bu je full-time džob, což pocho­pí kaž­dý, kdo se tudy poku­sil pro­jet autem ve špič­ce.
Tommy Lee Jones nám před­vá­dí vel­mi pře­svěd­či­vé­ho šéfa kri­zo­vé­ho štá­bu Mika Roarka, jemuž při­je­la od býva­lé man­žel­ky na návště­vu nezle­ti­lá dce­ra Kelly (Gaby Hoffmann), a co čert nechtěl, mís­to dovo­le­né má najed­nou na krku zma­tek způ­so­be­ný opa­ko­va­ným zemětře­se­ním, jakož i pár smťá­ků - opa­ře­ných ply­nař­ských mon­té­rů.

Skutečný prů­švih nastá­vá ale v oka­mži­ku, kdy se tzv. téro­vé jámy v La Brea pro­mě­ní v malý jícen, ze kte­ré­ho začne prou­dit do ulic anděl­ské­ho měs­ta mag­ma (láva, teku­tý kámen). Evakuace jaké­ko­liv čás­ti vel­ko­měs­ta je logis­tic­ký nesmy­sl; vul­ka­no­lo­gie -- zastu­po­va­ná zde atrak­tiv­ní dok­tor­kou Amy Barnesovou (Anne Heche) -- se jak­si dosud nespe­ci­a­li­zo­va­la na cho­vá­ní mag­ma­tu v měst­ském pro­stře­dí s tune­ly pod­zem­ní dráhy a pro­ti­zá­pla­vo­vou regu­la­cí. Jediným řeše­ním se jeví sopeč­ný výron zasta­vit (nikdo pořád­ně neví, jak), nebo aspoň odklo­nit (ale kam, že). Naštěstí máme v Kalifornii dlou­ho­do­bě osvěd­če­né mís­to, kam s nepo­ho­dl­ný­mi pro­blémy.

Film osvě­žu­jí­cím způ­so­bem uka­zu­je znač­nou bez­moc­nost lidí pro­ti živlu, posta­vy (včet­ně hlav­ních) ztrá­ce­jí ner­vy, ... dce­ra je kou­zel­ně sobec­ky ničem­ná a rea­lis­tic­ky se doža­du­je ošet­ře­ní kous­ku popá­le­né kůže, zatím­co kolem se umí­rá. Občas to ale sklouzá­vá do trap­ně poli­tic­ky korekt­ní­ho pou­čo­vá­ní -- ano, když se lidi pořád­ně upra­sí, jejich rasa není na prv­ní pohled zřej­má.

Pozornosti tech­nic­ky zalo­že­né­ho pub­li­ka dopo­ru­ču­ji vel­mi půso­bi­vé efek­ty lávy valí­cí se uli­ce­mi, jakož i celé natu­ra­lis­tic­ké „bojiš­tě“ s živlem. A tak mohu Sopku dopo­ru­čit milov­ní­kům atrak­tiv­ní tri­ko­vé podí­va­né. O nic jiné­ho ve fil­mu totiž nejde.

Hodnocení: DOCELA DOBRÉ

HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ

• Jak znám hou­mle­sá­ky, urči­tě by nepla­ca­tě­li tam, kde to má bouch­nout. Jistí hlo­dav­ci jsou rov­něž zná­mi svým neo­myl­ným instink­tem.
• Kolik že sto­vek (tisíc?) stup­ňů má ta láva? Aspoň lak na těch stří­kač­kách by se mohl lou­pat, a hasi­čům dva met­ry dale­ko by moh­lo být aspoň dus­no.
• Čím víc vody na roz­pá­le­nou řeku kame­ne vyle­je­te.... tím víc pře­hřá­té páry bys­te čeka­li, že dosta­ne­te. Netoliko ve fil­mu Sopka, tady se to vsáklo.
• Kolik kro­pi­cích vrtu­l­ní­ků ved­le sebe se vejde na jed­nu uli­ci? Já jich napo­čí­tal devět.
• Chápu, když šéf kri­zo­vé­ho štá­bu kaš­le na mili­ó­ny lidí a vrhá se tam, kde nebez­pe­čí hro­zí jeho dce­ři. Proč ale ta koza leze vždyc­ky tam, kde je pomo­ci nej­ví­ce potře­ba?

• Ve spor­tov­ní obu­vi Nike^TM dojde­te nej­dá­le i na dočer­ve­na roz­pá­le­né pod­la­ze... (mož­ná až na kome­tu).

• Nikoho samo­zřej­mě netrá­pí, co bude se sop­kou dál.

Photo © 1997 20th Century Fox