Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...
Rok 2002 je už zajímavý přinejmenším tím, že do světových kin vstoupily hned dva filmy, jejichž uvedení očekávaly milionové zástupy fanoušků a jejichž režie se ujali dva muži s „krvavou“ minulostí. Tím prvním byl samozřejmě Peter Jackson, strůjce hyperbrutálních béčkových hororů, který se naštěstí „nezhroutil“ pod tíhou svěřeného úkolu, a Pán prstenů dopadl přesně tak, jak si mnozí příznivci Tolkiena přáli. Druhou osobou, jíž jsem nechtěl nijak uškodit, když jsem jí na předešlých řádcích přisoudil „krvavou“ minulost, není nikdo jiný než Sam Raimi. Chlapík, jenž se proslavil kultovní sérií Evil Dead, se na rozdíl od svého kolegy již dávno prodral divokými peřejemi hollywoodského průmyslu a nepřehlédnutelnými účastmi na několika snímcích si vynutil zaslouženou pozornost. Raimiho filmy jsou totiž žánrově rozmanité, a ač mnohdy zpracovávají zdánlivě omšelý námět, takřka vždy nás režisér oslní něčím novým a neotřelým (vzpomeňme na Hru snů). Při pozorování jeho snímků běhá divákům mráz po zádech. Ačkoliv má slova mohou znít jakkoli zaujatě a nadneseně, věřte nebo ne, veškeré předešlé věty dotvářející lichotivě znějící obrázek zůstávají aktuální i v době psaní recenze, kdy od oficiální české premiéry Spider-Mana uběhlo bezmála čtyřiadvacet hodin.
Mimořádně úspěšná filmová adaptace slavného komiksu se až na nepatrné vyjímky řídí zásadami, které po čtyřicet let preferovala obrázková předloha. Přesto se Raimi neunáhlil a svému dílu vtisknul jedinečnou tvář. Peter Parker v podání výborného Tobeyho Maguira (Pravidla moštárny) není hrdinou v pravém slova smyslu, nýbrž náruživým smolařem a ukázkovým outsiderem. Ostatně posuďte sami - copak má vzhledově tuctový amatérský fotograf, abnormálně se biflující student střední školy a sirotek, vyrůstající na americkém předměstí v domě svého strýčka a tety, nějakou šanci na zisk trofeje v podobě přebarvené Kirsten Dunstové? Asi ne. Jenomže jak už to tak bývá, jednoho dne, pro Parkera zcela běžného, kdy se mu o nějakou tu minutku opět opozdí budík a on je nucen stíhat ujíždějící autobus, nastává v jeho životě nenadálá změna, která by se dala výstižně shrnout stručným slovním spojením „kterak se ze zakřiklého ňoumy hrdina kasovního trháku stal“.
Filmový Spider-Man je nesmírně věrnou adaptací. Podobně jako v ostatních snímcích podobného ražení, i zde sledujeme dvě rozdílné tváře příběhu (je pravdou, že té první je na plátně věnován atypicky velký prostor). Přes dvouhodinovou pasáž filmu má zápletka poměrně rychlý spád. První hodinka je věnována osobnosti Petera Parkera, jeho vztahu k Mary Jane a především proměně ve Spider-Mana, která se odehrává na pozadí nerovného životního boje, v němž hraje prim školní šikana a zločiny metropole. Sem tam se zasmějete a jindy uroníte slzu. Zajímavost a přitažlivost filmu tkví v objevování nadlidských schopností a v možnosti se ztotožnit s hlavním hrdinou.
Na jedné věci se určitě shodneme všichni - Tobey Maguire není bůhvíjakým drsňákem s vypracovanými bicepsy a hranatou bradou, ale obyčejným dospívajícím mladíkem, který má zaděláno na růžovou budoucnost. Podobné je to i s Parkerem (s výjimkou té hladké budoucnosti), který není klasickým komiksovým hrdinou, stejně tak, jako není Norman Osborn (alias Green Goblin) klasickým komiksovým záporákem, nýbrž rozpolcenou osobností. Každá postava má propracovaný charakter a ve filmu prakticky nenarazíte na někoho, kdo by působil dvojrozměrně.
Peter Parker je vlastně nešťastník, který se ocitl na nesprávném místě v nepravý čas. V momentě, kdy jej při školní exkurzi ve výzkumných laboratořích kousne radioaktivní pavouk, je hlavní hrdina nejprve zaskočen, poté oslaben podivnými účinky jedu a na druhý den obdařen ostřížím zrakem, pavoučí orientací, mrštností a obrovskou sílou. Zpočátku je Peter nově nabytými schopnostmi nadšen a snaží se je využít zejména pro své adrenalinové potěšení a finanční přilepšení. Až později si však uvědomí, a bohužel pozdě, že by vystřelovací pavučinu v zápěstí či schopnost předvídat některé situace mohl zužitkovat jiným, daleko prospěšnějším způsobem. V okamžiku, kdy se tak rozhoduje, mu umírá v náručí na následky postřelení jeho strýček a divák sleduje klíčový okamžik celého dějství, kdy si Maguire se slzami v očích a pod tíhou seskupeného hněvu a touhy po mstě vybírá nezáviděhodné poslání superhrdiny.
V tu ránu se film přehoupne do své druhé poloviny, která je bohatší na akční sekvence odehrávající se ve vysokých výškách mezi newyorskými mrakodrapy, ale naopak chudší ve smyslu vývoje ústředních postav. Trikové záběry jsou jedním slovem úchvatné a scény s plachtícím Spider-Manem patří vůbec k tomu nejpůsobivějšímu a nejúžasnějšímu, co jsem v kině kdy spatřil (škoda jen některých nedotažených efektů). Krom toho - s blížícím se koncem nabírá film na obrátkách a závěrečný finálový střet mezi Zeleným Goblinem a Pavoučím mužem, probíhající v ruinách starého domu, pohladí po srdci každého fanouška komiksové předlohy, ale nejen jeho - na své si přijde i běžný návštěvník kina, mající v oblibě prvotřídní akci a zpomalené záběry v přijatelném množství.
Celkově vzato je tedy Spider-Man jedním z nejhezčích komerčních titulů letošní filmové sezóny a zároveň nejlepším komiksovým bijákem nového milénia. Snímek Sama Raimiho naskýtá kromě zmíněné akce i něco hlubšího k zamyšlení, což je v době, kdy soudobá generace diváků upřednostňuje kvantitu nad kvalitou, velmi záslužné... Akční hit léta si zkrátka nesmíte nechat ujít, neboť kdybyste tuto výtečnou podívanou neviděli na vlastní oči, všem ostatním byste byli pro smích... A to byste přece nechtěli!
(4,91 z 5)