Kóje 234: Isabelle Fuhrman, Don Johnson se utkali ve smrtících válkách o skladiště.

Mladá maji­tel­ka 24hodinové samo­ob­slu­hy musí pře­žít napja­tou noc uvěz­ně­ná ve svém vlast­ním objek­tu, když je kon­fron­to­vá­na s násil­nic­ký­mi zlo­čin­ci ve fil­mu Kóje 234 (název na obra­zov­ce: Kóje 234: Uzamčení), kte­rý je nyní k dis­po­zi­ci na VOD. Je až pří­liš snad­né odhad­nout, jakým smě­rem se scé­nář Dereka Steinera vydá, ale sviž­ná režie Andyho Tennanta (Bláznovo zla­to, Lovec odměn) a mimo­řád­ně pou­ta­vý výkon Isabelle Fuhrmanové v hlav­ní roli děla­jí z toho­to sním­ku šikov­ný thriller, kte­rý se neo­mr­zí.

Fuhrmanová se před­sta­vu­je v roli Laurie Saltairové, kte­rá po smr­ti svých rodi­čů při tra­gic­ké auto­ne­ho­dě pře­vza­la vlast­nic­tví samo­skla­du v Jacksonville. Přítel Jordan (Anirudh Pisharody) na ni nalé­há, aby při­je­la do Nashvillu osla­vit své 25. naro­ze­ni­ny, ale když jí na posled­ní chví­li zru­ší prá­ci její jedi­ný noč­ní zaměst­na­nec, je nuce­na dohléd­nout na zaří­ze­ní sama.

To by obvykle zna­me­na­lo osa­mě­lou noc v zaří­ze­ní, kde se zákaz­ní­ci vět­ši­nou doká­žou posta­rat o své potře­by sami, a Laurie se při­stih­ne, že sur­fu­je po kaná­lech a na chví­li si pus­tí Hitch reži­sé­ra Tennanta. Její poklid­ný večer naru­ší záhad­ný muž (hra­je ho Don Johnson), kte­rý se sna­ží dostat do své jed­not­ky, ale jmé­no, kte­ré uve­de, neod­po­ví­dá obráz­ku na jeho pro­fi­lu, a začne být až pří­liš agre­siv­ní, než se odml­čí, když Laurie pohro­zí, že zavo­lá poli­cii.

Naneštěstí jeho gori­ly (včet­ně postav, kte­ré hra­jí Christopher James Baker a James DuMont) zůsta­nou poblíž - a pře­ru­ší dodáv­ku elektři­ny. A když Laurie pro­vě­ří jed­not­ku, do kte­ré se Johnsonova posta­va sna­ži­la dostat - titul­ní jed­not­ku 234 -, najde dal­ší­ho záhad­né­ho muže: Claytona (Jack Huston), kte­rý je při­pou­tán k nosít­kům a kte­ré­mu mož­ná chy­bí led­vi­na.

Kdo jsou tito lidé a o co přes­ně jde? Způsob, jakým nám Kóje 234 zata­ju­je infor­ma­ce, půso­bí až pří­liš umě­le a umož­ňu­je snad­no odhad­nout, že za rohem se chys­ta­jí něja­ké zvra­ty. Přesná pova­ha těch­to zvra­tů je stá­le pře­kva­pe­ním, ale vyža­du­je poně­kud legrač­ní moti­va­ci postav a půso­bí, jako by se věci měly vyře­šit mno­hem dří­ve, kdy­by si to tyto posta­vy pros­tě vyří­ka­ly.

Ale nemá­me moc času uva­žo­vat o mecha­nis­mech záplet­ky, pro­to­že Laurie jede jako John McClane v rám­ci samo­ob­slu­hy, pro­lé­zá jed­not­ky a záze­mí, aby unik­la svým poten­ci­ál­ním únoscům; pří­tom­nost dal­ší posta­vy, kte­rou se cítí povin­na chrá­nit, také zvy­šu­je napě­tí. Režisér Tennant udr­žu­je film Kóje 234 v dosta­teč­ně rych­lém tem­pu, aby nás udr­žel v napě­tí po celou dobu výprav­né sto­pá­že.

Skutečnou hvězdou je zde však Fuhrman, kte­rý vytvá­ří mimo­řád­ně empa­tic­ké­ho hlav­ní­ho hrdi­nu, jemuž po celou dobu fan­dí­me. Fuhrmanová, zná­má pře­de­vším z rolí anta­go­nis­tek ve fil­mech Orphan, je bez náma­hy pře­svěd­či­vá jako sym­pa­tic­ká a vyna­lé­za­vá hrdin­ka, z níž se film nikdy nesna­ží udě­lat akč­ní­ho hrdi­nu. Johnson i Huston jí solid­ně sekun­du­jí, ačko­li scé­nář od jejich postav žádá o něco víc než od své cíle­vě­do­mé hlav­ní před­sta­vi­tel­ky.

Kóje 234 se pří­liš neod­chy­lu­je od své­ho dějo­vě ori­en­to­va­né­ho vyprá­vě­ní, ale film se vzhle­dem k pri­már­ní loka­ci hod­ně baví tro­py ze samo­ob­služ­ných skla­dů. Přeplněné jed­not­ky plné kra­bic s haram­pá­dím slou­ží jako skrý­še a posta­vy se v nich pře­hra­bu­jí a hle­da­jí coko­li, co by se jim moh­lo hodit. Jako jeden z nej­u­ži­teč­něj­ších nástro­jů pří­bě­hu jsou vyu­ži­ty ští­pač­ky na šrou­by, kte­ré figu­ru­jí v uspo­ko­ji­vém finá­le.

Kóje 234 umož­ňu­je pěk­né srov­ná­ní s fil­mem Plechový vojá­ček, kte­rý ten­to víkend rov­něž vyšel na Prime Video. Oba fil­my jsou výprav­né žánro­vé poči­ny, jejichž sto­páž se pohy­bu­je pod 80 minu­ta­mi, ale zatím­co Plechový vojá­ček byl náhod­ně posklá­dán z jaké­ho­ko­li cizí­ho mate­ri­á­lu, kte­rý měli tvůr­ci k dis­po­zi­ci, aby vypl­ni­li sto­páž, Kóje 234 byla zkrá­ce­na a vybě­le­na do sevře­né­ho malé­ho thrille­ru, kte­rý nikdy nenu­dí.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový