Nezvratný osud: Pokrevní linie - Návrat ikonické hororové série

Foto: Vertical Entertainment

Hodnocení článku

(5 hlasů, průměr: 4,80 z 5)

Načítám počet zobrazení...

Vysokoškolačku Stefanie (Kaitlyn Santa Juana) pronásledují děsivé noční můry plné násilí. Ve snaze odhalit pravdu se vrací domů, kde se snaží najít způsob, jak přerušit řetězec tragických událostí a zachránit její rodinu před nezvratným osudem...

Série Final Destination/Nezvratný osud letos slaví 25 let od uvedení prvního filmu a zřejmě neunikla nikomu se základním přehledem o hororovém žánru 21. století. Původní film z roku 2000 přišel s poměrně svěžím konceptem, kdy místo klasického slasherového zabijáka po hrdinech filmu šla samotná (neviditelná) Smrt a film Jamese Wonga je dodnes solidním hororovým zářezem. V roce 2003 to poté vypadalo, že Nezvratný osud 2 v režii Davida R. Ellise dosáhl maxima toho, jak koncept světa rozšířit. Především i proto, že navždy poznamenal ty, kteří před sebou na silnici zaregistrují náklaďák s kládami.

Nezvratný osud 3 opět v režii Jamese Wonga je už tak jen neurážející vývar, na Nezvratný osud 4 opět v režii Davida R. Ellise se prostě už dnes dá koukat max díky účasti Kristy Allen, zpětně je ovšem nekoukatelná především díky odporným digitálním efektům a nevybroušenému 3D, které nejenom, že nechutně zestárlo, ale bylo nechutné už v době svého uvedení. Nezvratný osud 5 v režii Stevena Qualeho poté fungoval jako neurážející tečka za celou sérii, byť se těžko dalo říct, že se série loučí na svém vrcholu. Už tehdy se nicméně dalo čekat, že této sérii ve skutečnosti není úplný konec.

Final Destination 6: Bloodlines — *Zdroj: Warner Bros. Pictures*

Už před uvedením pátého dílu Tony Todd, který v sérii ztvárňuje Williama Bludwortha, prozradil, že by se šestý a sedmý film mohly natočit těsně po sobě, nejspíše ovšem sám netušil, že se na šestý Nezvratný osud bude čekat 14 let. A že se šestý Nezvratný osud uvedení dočká až po Toddově smrti a půjde o jeden z jeho posledních filmů. V případě pauz u hororových sérií se přeci jen nejedná o nic novodobého, podobně se v posledních letech vrátily také série Halloween, Saw, Vřískot, Candyman, nebo Vymítač ďábla. Málokterá úspěšná hororová série se nechává spát, šestý Nezvratný osud se poté dával u studia Warner Bros. dohromady již od konce minulé dekády.

S námětem spolu se scenáristy Guyem Busickem (Krvavá nevěsta, Vřískot 5-6, Abigail) a Lori Evans Taylor (Sklep) přišel producent Jon Watts (poslední hraná trilogie Spider-Man), právě on poté zvolil jako režiséry dvojici Zach Lipovsky a Adam Stein, která je zodpovědná za hranou Kim Possible (ta skutečně existuje!), zároveň na konci pohovoru naaranžovali bizarní nehodu podobnou těm z filmů, sami poté prohlašují, že jim právě tento vtip, který kombinoval předem natočené záběry a vizuální efekty a ukazoval nadšení tvůrců pro film, zajistil práci. Lipovsky a Stein jsou tak očividně fandové, stačí to ovšem na dobrý film?

Nezvratný osud: Pokrevní linie — *Zdroj: Warner Bros. Pictures*

Při vzpomínání především na Nezvratný osud 4 je snadné si říct, že by možná bylo ideální, kdyby závěrečnou destinací této série byla už jednička, svým způsobem by se vlastně jednalo o ránu z milosti. Přesně z těchto důvodů dělají snadno radost ty hororové návraty, které snadno obhájí svou realizaci... a navíc automaticky patří to nejlepší, co tahle série za svých 25 let mohla nabídnout! Není přitom být fanda a mít nakoukáno, protože si Nezvratný osud: Pokrevní linie i přes účast Tonyho Todda (se kterým se samotný film loučí jednoduše stylově) jde bez problému užít i bez znalosti předchozích snímků. V kontextu série se nicméně jedná nejen o poměrně funkční způsob toho, jak celou sérii smyslně zacyklit, ale i způsob, jak sérii vypustit trochu jiným směrem. Ještě před zhlédnutím mnozí můžou naříkat, že je těch Nezvratných osudů nějak moc. Po vysokých kvalitách šestky je vlastně snadné doufat v sedmičku. Byť to má menší háček.

Pokrevní linie si snadno mohou získat diváka už skrze úvodní retro pasáž z 60. let. Duo Lipovsky a Skein umí postupně smyslně pracovat s napětím, dodávají poté přesně to, co se dá tak očekávat od Nezvratného osudu 6. Přesto je právě úvod velmi sympatickým rozjezdem, který už jenom během jedné scény dokáže jednu stěžejní postavu vykreslit velmi sympaticky. Jakmile poté dojde ke skoku v čase do současnosti, opět se překvapivě projevuje, jak silná stránka šestého Nezvratného osudu tkví v práci s postavami. Tomu hodně přispívá fakt, že se i dle samotného podtitulu film točí kolem jedné rodiny, právě mezi jejími členy už existují nějaká pouta a v šestém filmu i proto fungují emoce způsobem, jak to dosud v rámci série nešlo. Zásadní poté je, že se i na poměry moderního hororového žánru postavy chovají inteligentně. Sice ne tolik, aby si se Smrtí poradili s prsty v nose, přesto skutečně alespoň realisticky inteligentně a především v momentech, kdy vědí, že po nich jde Smrt, realisticky lidsky.

Stěžejní je, že si scénář Busicka a Taylor uvědomuje hranice, minimálně tedy toho, co žánr snese. I proto fungují přesně ty momenty, kdy se šestý Nezvratný osud pohybuje na hranicích parodie, protože přesně tyto momenty fungují v tom, jak realisticky fungují, působí jako realistické výsledky přemýšlení nad tím, jak nad Smrtí případně vyzrát. Jedna pasáž zvládá výborně pracovat s napětím (a díky účasti Busicka možná pátý Vřískot neevokuje náhodně), překvápek je poté za pochodu docela dost, kdy to opět ukazuje, že je tvůrčí duo zřejmě skutečně fanoušky a moc přesně ví, jak si s diváky hrát, aby z toho vzešel zdárný výsledek. A když už se může zdát, že znalce předchozích filmů nemůže nic překvapit, objeví se přeci jen dostatek zajímavých vizuálních nápadů a především důkaz toho, že jde s touto sérii přeci jen pořád pracovat alespoň nějak svěže. Nezvratný osud 6 by vlastně mohl být působit jako ideální tečka za sérií, především i proto, že se samotný závěr vlastně ke Smrti vyjadřuje nejlépe, jak je možné. I díky hravému marketingu ovšem Pokrevní linie vydělá spousty peněz a realizace Nezvratného osudu 7 je tak zřejmě nevyhnutelná stejně jako Smrt.

I kdyby se ovšem tahle série dočkala prodloužení existence na dalších pár let, právě šestka dokazuje, že se dá pořád se sérii pracovat svěže. Už samotná úvodní pasáž ukáže, jak může vzniknout působivá sekvence, která výtečně pracuje s kamerou, zvukem, atmosférou, prostě se vším. Kdyby se tahle série vydala směrem prequelů (nebylo by to poprvé...) a došlo by na celovečerní Nezvratný osud s retro nádechem úvodu Pokrevní linie, mohlo by se jednat o svěží přírůstek do této série. Právě už zmíněná sázka na rodinu je ovšem v kontextu série svěžím konceptem. Ne koncept, který by celou sérii nějak redefinoval, přesto ovšem ze šestého filmu alespoň není cítit šestá dávka toho samého. A něco takového není u několikátého pokračování zajeté hororové série povinností.

Je pochopitelné, že pro většinu hororové cílovky bude lákadlem především gore, ti s většími nároky ovšem dostanou funkční práci s klíčovou rodinou a jejími členy. Takový Richard Harmon je v roli Erika čiré herecké zjevení, Erik se i díky podání Harmona stane rychle jednou z nejsympatičtějších postav, právě on je poté důkazem, že je v šestém filmu prostor i pro nějakou práci s postavami a výraznějším vyobrazením jejich charakteristiky, pro něco takového bylo přitom místo naposledy právě u prvního filmu. Na všech těch nástrahách Smrti a navazujícím násilí jednoduše nesejde v moment, kdy se odehrává postavám, které jde sotva nazvat postavami. A přesně to o Pokrevní linii neplatí.

Především v IMAXu se na film kouká v jeho nejvelkolepějších scénách krásně, traumatické vzpomínky na čtvrtý a pátý díl navíc nevyvolává důstojná práce s efekty v případě šestého filmu. Násilí je ve filmu dost a mnoho z nejbrutálnějších scén patří právě mezi ty momenty, které tak fascinujícím způsobem oscilují na hranicích parodie, přesto jsou pořád snesitelné. Šestý Nezvratný osud je v podstatě ten nejčernohumornější, zároveň je už díky úvodní pasáži zapovězen všem slabým povahám. Klíčové ovšem je, že šestý Nezvratný osud dosahuje kvalit, které zdánlivě byly sérii zapovězené od závěru 1. filmu. Těžko říct, zda může (nevyhnutelná?) sedmička pokoušet odvahu, šestý film jde nicméně bez přehánění označit za dosavadní vrchol série.

Proč vlastně? Velkým plusem je alespoň částečná vůně svěžesti, s tím souvisí i poměrně inovativní přístup k tomuto pokračování, kdy rozhodnutí vsadit na jednu rodinu přináší velmi pozitivní výsledek. Osvěžit sérii šestý film zvládne bez problému, už úvod je tak emocionálně a vizuálně strhující, že skvěle naláká na zbytek filmu. A i proto potěší, že k poklesu v jeho průběhu nedojde, byť má závěrečná třetina svá slabá místa a potvrzuje jedny z nejzásadnějších problémů, která tahle série má, aby o ní šlo přemýšlet jako o sérii, kterou jde nějak smysluplně rozšiřovat. Šestý Nezvratný osud tyto pochybnosti dokáže zpochybnit po celou dobu svojí stopáže, po jeho závěru se ovšem skutečně těžce uvažuje, nad tím, jak v sérii smysluplně pokračovat. To samé nicméně platilo i o šestém filmu, případná sedmička a další filmy z této série tak můžou samozřejmě překvapit. Nic nicméně netrvá věčně a je dost možná nezvratným osudem, že této sérii jednou definitivně musí dojít dech. Z nejednoho důvodu lze nicméně říct, že je série po šestém filmu živější než kdy dřív.

Jeden z těch hororových návratů, který skutečně dává smysl. Byť se série Nezvratný osud už po druhém filmu mohla zdát jako koncepčně vyčerpaná série, duo Zach Lipovsky a Adam B. Stein dodalo velmi povedený návrat, který aspiruje na dosavadní vrchol série. Už úvodní pasáží je snadné, aby si film získal diváka na svou stranu, forma mu ovšem vydrží po celou dobu a výsledkem je povedená (byť nepravděpodobná) tečka za celou sérií...