Lidé v zimním spánku, aneb Švankmajer by zaplesal

Photo © Japonica Films

Hodnocení článku

(2 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Než se vrá­tím k běž­né pro­duk­ci, rád bych se tu ješ­tě podě­lil o tře­tí a posled­ní tip z toho, co jsem viděl ve Varech. Tentokrát to nebu­de žád­ný čes­ký film, nicmé­ně si mys­lím, že za pozor­nost roz­hod­ně sto­jí. Čeští dra­ma­tur­go­vé jej na KVIFF vybra­li na zákla­dě jeho uve­de­ní na fes­ti­va­lu v Berlíně a mys­lím, že to byla roz­hod­ně dob­rá vol­ba.

Lidé v zim­ním spán­ku (v ori­gi­ná­le The human hiber­nati­on) jsou dílem původ­ně špa­něl­ské reži­sér­ky Anny Cornudelly a jed­ná se o její celo­ve­čer­ní debut. Zatím tedy sice není ověn­če­ná množ­stvím fil­mo­vých cen, ovšem mys­lím, že tato její hříč­ka poku­a­zu­je na to, že by moh­la v budouc­nu vytvo­řit vel­mi zají­ma­vá díla. A o čem film vlast­ně vyprá­ví? Vůbec nej­vý­stiž­ně­ji je to mys­lím uve­de­no v ano­ta­ci: „Magický a mimo­řád­ně sou­stře­dě­ný film akcen­tu­je kouz­lo těch nej­oby­čej­něj­ších čin­nos­tí a dotý­ká se ele­men­tár­ních prin­ci­pů naší exis­ten­ce. Postavy ima­gi­na­tiv­ní­ho fil­mu s pun­cem mys­te­ria nachá­zí­me v neu­stá­lém pro­ce­su hle­dá­ní – a v mimo­řád­ně orga­nic­kém a smy­sl­ném fil­mu se do pozi­ce bada­te­lů dostá­vá­me i my.“.

Kdybyste ale chtě­li vědět více, tak základ­ní sta­veb­ní prvek fil­mu je zmí­něn již v jeho názvu - zkou­má, jak by to vypa­da­lo, kdy­by lidé stej­ně jako zví­řa­ta upa­da­li do zim­ní­ho spán­ku. Stejně jako se to občas sta­ne někte­ré­mu zví­řát­ku, jed­no lid­ské dítě se před­čas­ně pro­bu­dí a ztra­tí se v zim­ní mlze. Na jaře se pak pro­bu­dí i zby­tek rodi­ny a začí­ná poma­lý medi­tav­ní pří­běh o živo­tě lidí v této alter­na­tiv­ní rea­li­tě. Důležitým prv­kem ve vyprá­vě­ní pak jsou ješ­tě krá­vy, kte­ré zde plní úlo­hu tajem­ných zápo­rá­ků. Po zhléd­nu­tí mě napadla jedi­ná věc - Švankmajer by po zhléd­nu­tí toho­to díla zaple­sal. Protože ačko­liv jeho ima­gi­na­tiv­ní  pří­stup k pří­bě­hům a moti­vům jde mno­hem dále, tady si mys­lím, že autor­ka tak dob­ře balan­cu­je na hra­ně sno­vé­ho a reál­né­ho pří­bě­hu, že by to moh­lo zaujmout i tra­dič­ně­ji zalo­že­né divá­ky. Zároveň je ale tře­ba zmí­nit, že autor­ka celý pří­běh, kte­rý se ode­hrá­vá v nád­her­né ote­vře­né kra­ji­ně, sní­má vel­mi poma­lým a medi­ta­tiv­ním způ­so­bem, bez výraz­něj­ších kame­ro­vých pohy­bů, což vede k tomu, že někte­ré pasá­že se mohou zdát až neú­měr­ně dlou­hé. Když se ale pak tato poma­lá kame­ra spo­jí s hud­bou a ruchy, kte­ré se nesou v podob­ném tem­pu, vzni­ká z toho nád­her­ná magic­ká stu­die o lid­ském cho­vá­ní, o zívře­cí hiber­na­ci a o pří­ro­dě. Navíc film má únos­ných 90 minut, což pros­tě vel­mi snad­no odkou­ká­te. Důležitým prv­kem ve vyprá­vě­ní je pak již zmí­ně­ná kra­ji­na a s ní spo­je­ná zví­řa­ta. Těch je ve fil­mu oprav­du hod­ně a mys­lím, že je nut­né oce­nit, jak nenu­ce­ně a vkus­ně s nimi reži­sér­ka pra­cu­je. U kra­ji­ny je pak vidět, že autor kame­ry má pro její sní­má­ní vel­ký cit, pro­to­že oku­la­ho­dí­cí kra­jin­nou kom­po­zi­ci najde­me snad v kaž­dém zábě­ru.

Pokud bych vám měl dopo­ru­čit jed­no zahra­nič­ní dílo, kte­ré mě letos ve Varech zau­ja­lo nej­ví­ce, smě­le bych Vás poslal do kina na Lidi v zim­ním spán­ku. Samozřejmě poma­lé tem­po nemu­sí sed­nout kaž­dé­mu, nicmé­ně pro mě je to zce­la jis­tě posled­ní sou­část mé kar­lo­var­ské TOP 3.