Chcete si přečíst zajímavou biografii? Máte rádi české osobnosti? Livia Klausová, první dáma České republiky, velvyslankyně naší země na Slovensku vám v rozhovoru s Pavlínou Wolfovou odpoví na řadu otázek, na které jste možná chtěli slyšet odpověď.
Pojďte se na to společně se mnou podívat.
Livia se narodila za války v Bratislavě jako druhá v pořadí z pěti sourozenců. Tatínek byl právník, maminka učitelka na ZŠ. Když byly Livii dva roky odstěhovala se celá rodina do Prahy. Prázdniny trávila u tetičky v Bobravci v Západních Tatrách. Pavlína Wolfová, redaktorka a moderátorka prostřednictvím unikátního rozhovoru s první dámou, ekonomkou, konzervativní osmdesátnicí Livií Klausovou reflektuje její život a srovnává s minulými érami. Její názory jsou mnohdy velmi příkré a nebojí se je říci narovinu. Livia byla manželka prezidenta Václava Klause a stála po jeho boku. V této knize se dozvíte, jak Livia žila, jaký byl i je život po boku Václava Klause, který prý nikdy neodpouští, srovnává současný i minulý život u nás i na Slovensku, dále s jakými osobnostmi se během svého života potkala.
Livia zde otevřeně mluví o tom, jak si vedle manžela dokázala udržet vlastní identitu, profesní kariéru (působila jako ekonomka a vědecká pracovnice) a s jakou noblesou zvládala tlak médií a veřejnosti.
Pavlína Wolfová zvolila formu otevřeného, ale kultivovaného dialogu. Jako zkušená novinářka pokládá i otázky „na tělo“ týkající se krizových momentů v politice i soukromí, nicméně rozhovor si udržuje vzájemný respekt. Kniha je doplněna o bohatou fotografickou přílohu z rodinného i veřejného archivu Klausových.
Biografie Livie Klausové se mně moc líbila a od začátku až do konce jsem napjatě očekávala, co všechno se zajímavého dozvím. Kniha na mě velmi mile zapůsobila a její čtení jsem si užila. Pavlína Wolfová s velkým umem dokázala klást Livii otázky a vznikla tato báječná a inspirativní kniha. Livia je taktéž velmi inspirativní dáma a její pracovní i životní úspěchy je zajímavé si přečíst. Doporučím ji všem čtenářům, kteří hledají zajímavý příběh, mužům i ženám bez rozdílu věku.
Ukázka z knihy:
Máme pocit, že se nemusíme starat o to, by nám to doma fungovalo, protože to prostě můžeme skončit, když nám to nevyhovuje. A já myslím, že to je ten hlavní problém-že se nestaráme.
Umět pozdravit a poděkovat
Livia se narodila za války v Bratislavě jako druhá v pořadí z pěti sourozenců. Tatínek byl právník, maminka učitelka na základní škole a družinářka. Když byly Livii dva roky, odstěhovala se celá rodina do Prahy. Prázdniny trávila u tetičky v Bobrovci v Západních Tatrách. Na nejstarší dochované fotce, jak kdysi vyprávěla v jednom rozhovoru, je zachycena coby ani ne roční batolátko, maminka ji tlačí v kočárku a v pozadí se rýsují Liptovské Tatry.
Jací byli vaši rodiče?
Bylo nás hodně dětí a naši rodiče byli především rodiče. Tím chci říct, že to nebyli kamarádi, ale ani krajní autorita. Některé věci se řešily v celé rodině, to znamená, že se konala rodinná rada. A pak byly situace, které jsme my čtyři dcery probraly jen s maminkou. A pak tam byl bratr a to co představoval otec.
Dalo by se říct, že šlo o tradiční role, ale ony to tak úplně tradiční role z dnešního úhlu pohledu nebyly.
Tehdy všechny ženy chodily do práce. Moje maminka učila na prvním stupni a později dělala družinářku.
Na velkých rodinných poradách jsme probírali věci i s tátou a táta byl někdo, kdo chodil d práce jako máma, ale vracíval se domů později. Tak to prostě bylo. Táta nedělal domácí práce, řešil těžké příklady, když byl úkol z fyziky, za matematiky. A hrával šachy ve Valdeku i v Demínce. Kdyby stěny Demínky mohly mluvit, vyprávěly by tisíce příběhů. Třeba o tom, že právě zde byly v 19.století podepsány základní listiny Sparty Praha. Nebo o tom, jak se tu počátkem 20.století scházeli anarchisté a přímo u stolů tvořili časopis Šibeničky. A samozřejmě by musela zaznít jména slavných, kteří do Demínky pravidelně chodívali!
Tam si mě někdy dovedl táta s sebou za ručičku. Já se dívala a on hrál. Musím říct, že dneska by mě rodičům asi odebrali, pamatuju si, že se tam strašně kouřilo a mámu to zlobilo, když jsme vraceli domů.
Několik slov o autorce:
Pavlína Wolfová (rozená Spálená) se narodila v Praze dne 22.prosince 1971. Absolvovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a v letech 1991-1992 pracovala jako elév v Lidových novinách. Působila v domácích a později i zahraničním zpravodajství České televize. Tři roky po rozdělení Československa reportovala pro Českou televizi z Bratislavy. V roce 1966 se stala reportérkou pořadu TV Nova Na vlastní oči a ve stejné televizi pak od roku 1997 měla vlastní talkshow Áčko.
Od roku 2000 moderovala pro Český rozhlas pořady Nad věcí, BonaDea a Riofórum na stanici ČRo 1- Radiožurnál, kde založila a moderovala relaci Děti vám to řeknou.
Od června 2019 byla jistou dobu součástí týmu moderátorů pořadu Pressklub na stanici Frekvence 1. Od roku 2020 je moderátorkou pořadu 360 Pavlíny Wolfové na CNN Prima News.
Pavlína Wolfová je dcerou zpěváka Petra Spáleného a herečky Pavlíny Filipovské a také vnučkou herce Františka Filipovského. Jejím prvním manželem byl slovenský novinář Karol Wolf, podruhé byla vdaná za podnikatele Jana Bubeníka, s nímž má dvě děti-Matildu a Matouše.
Autorka: Pavlína Wolfová
Žánr: biografie
Fotografie: František Ortmann, držitel ocenění Czech Press Photo
Vydáno: Pro Melantrich, akciová společnost pro grafický průmysl a nakladatelství v Praze a.s., vydala Euromedia Group, a.s., Praha, 2026
Počet stran: 200
Vazba knihy: vázaná
ISBN: 978-80-284-0987-6
Knihu můžete koupit zde:
