„Válka je zastihla dřív, než stačili dospět. A usadila se tak hluboko, že nedokázali zapomenout“, tak to je velmi lákavý ač smutný podtitul knihy Popel ve vlastech od české autorky Markéty Práškové.
Jsou knihy, které nás zavedou do minulosti, a pak jsou tu takové, které nám připomínají, že minulost nikdy tak úplně neodešla, a právě taková je i tato kniha. Děj se začíná pomalu odvíjet od roku 1944 a je završen současností rokem 1987.
Ústřední postavou je devatenáctiletá dívka Helena, která je násilně vytržena ze svého domova a nasazena na nucené práce do pracovního tábora v rakouském Steyru v nelidských podmínkách, kde spolu s ostatní mládeží vyrábí součástky pro Luftwaffe.
„Podle poválečných odhadů československých úřadů přišlo v důsledku nuceného nasazení v Německu o život přibližně 3000 Čechů. Nejtragičtější újmu přeživších představovaly trvalé zdravotní následky. Odhadovalo se, že se do republiky vrátilo přes sto tisíc invalidů. někteří se už nikdy nezvedli z lůžka, mnozí byli zlomeni na duchu...“
Místo bezstarostného mládí tak záhy přichází strach, nejistota, každodenní boj o přežití a svět, ve kterém člověk přestává být člověkem. Ovšem uprostřed tohoto válečného utrpení však vznikají velmi silná přátelství a citová pouta, ale i nezištná vzájemná pomoc, která dokáže člověku dodat odvahu a sílu i v těch nejtemnějších chvílích.
A mezitím vším musí navíc volit nelehká životní rozhodnutí, která zanechají hluboké jizvy na duši, a přitom si v sobě nést obrovskou tíhu tajemstvích, jež je budou ještě stahovat ke dnu dlouho po skončení války a návratu domů.
„Trvalé napětí, každodenní strach a děsivé zážitky z bombardování poznamenaly i ty psychicky nejodolnější. Někteří to dál neusnesli a zhroutili se. Do protektorátu jsme se vrátili často ve vážném zdravotním stavu, tělesně i duševně vyčerpaní. A někteří se nevrátili vůbec, zůstali pohřbeni v cizí zemi.“
Další část knihy je poté věnována tomu, jak Helena po návratu z pracovního tábora naložila se svým dalším životem, a jak díky nelehkým rozhodnutím a hlavně prožitými trpkými zkušenostmi z nucených pracích poté prožila svůj další život až do svého stáří po boku svých nejbližších, své rodiny, a to i za cenu, že proto musela obětovat své osobní štěstí a lásku pro štěstí svých nejbližších.
„Někdy nastanou situace, kdy nemůžeš dát přednost pouze po svém drahému... občas nad tím, co si přeje naše srdce, zvítězí jiné city. Ne méně důležité. Snad dokonce... větší. Třeba starost o druhé. Může se stát, že se štěstí jednoho člověka ztrácí v porovnání se štěstím mnoha jiných ...
Miluj jak nejvíc dovedeš. Ale nezapomeň... někdy i největší láska není ta, kterou si vybereš pro sebe. Někdy je to ta, kterou toužíš dát ostatním a bojuješ za ni navzdory všemu. A v tom je celé tajemství. Ne v tom, co jsme mohli mít, ale v tom, co jsme přijali, milovali a nikdy si nedovolili ztratit. “
Kniha “ Popel ve vlasech“ není jen dalším příběhem z období druhé světové války, ale je to příběh s velkým lidským rozměrem, který nám má připomenout ony mladé lidi, jímž válka ukradla to nejkrásnější období života, a i když po několika prožitých měsících utichly zbraně, jejich vzpomínky, bolesti a nevyřčená tajemství je i tak provázela až do stáří....
Je to převážně příběh o ztraceném mládí, odvaze, přátelství, lidské důstojnosti a vzpomínkách, které nelze jednoduše vymazat z paměti, a hlavně je to stěžejní připomínka toho, že za každým historickým letopočtem se skrývají skuteční lidé, jejich sny, přání, naděje a příběhy, jež by neměly být nikdy zapomenuty.
„Toto všechno - bolest, ztráty a roky, které nikdo nevrátí - se stalo navždy součástí našeho národního (i když velmi smutného) příběhu ...“
Název knihy „Popel ve vlasech“ symbolizuje něco, co v nás zemřelo „emoce“ a už dávno shořelo, ale i přesto po sobě zanechalo stopy v podobě popele „smutku“, jež usedá na naší hlavu, a možná právě i takové jsou i jednotlivé osudy postav této knihy, v nichž se skloubí hluboké emoce s tíživým smutkem na duši.
Popel ve vlasech je velmi čtivá kniha, a i když se nejedná zrovna o jednoduché čtení pro svou válečnou tématiku, zcela určitě by měla mít své nezastupitelné místo v knihovně každého z nás, protože je to příběh, na který bychom neměli jen tak zapomenout, neboť si v sobě nese hluboké poselství s přesahem do budoucnosti...
„Doufáme, že bolesti a ztráty, které zůstaly za námi, poslouží , světu jako varování, aby naše děti nikdy nemusely prožít totéž...“
POPEL VE VLASECH
Autorka: Markéta Prášková
Vydala: Moravská Bastei MOBA, s.r.o.
Brno, 2026
Vydání první
Počet stran: 282
ISBN: 978-80-279-2702-9
