(zatím nehodnoceno)
Loading...
Onemocnět ve 21. letech závažnou chorobou a očekávat konec do dvou let, to není žádná výhra. S takovou prognózou je těžké rozhodovat o budoucnosti, ale je také možné se zamilovat a žít, dokud je to možné. A takové řešení zvolil mladý student kosmologie Stephen Hawking se svou přítelkyní, studentkou umění, Jane Wildovou. Přestože lékařská prognóza vývoje nemoci mu nedávala žádné šance, rozhodl se dokončit studie a spolu s Jane založit rodinu. Chtějí žít „normální“ život a vychovávat děti. To se podaří především díky Jane. V jedné oblasti však Stephen umí víc, než se očekává. Už na škole nebyl jen obyčejný student a jeho mimořádná inteligence a teorie výrazně ovlivní vědce z celého světa. Stává se světově uznávanou vědeckou kapacitou a známou osobností.
Film Teorie všeho zachycuje zásadní období společného života Jane a Stephena Hawkinga do doby, kdy se odhodlají k rozvodu. Jane Hawking o svém životě napsala v roce 2007 knihu Cesta do nekonečna: Můj život se Stephenem. Spisovatel a dramatik Anthony McCarten na základě této knihy napsal filmový scénář, který už nevychází jen z názorů a pohledu autorky, ale snaží se o zachycení zásadních momentů v životě slavného astrologa a jejich společného soužití. Příběh zobrazuje budování a rozvíjení manželského vztahu, zajištění rodiny a běžných životních situací. Objevují se také přátelé a členové širší rodiny. Vědecké práci, tvoření teorie a odborným rozpravám je věnováno minimum času. Stephen musí vynaložit hodně energie pro boj se svou nemocí a Jane se mu snaží být oporou a partnerem. Je však oblast, kde se v názorech rozcházejí, a to je náboženství. Scénárista ponechal velký prostor pro zachycení postupné fyzické proměny Stephena a obdobné možnosti dostala Jane pro řešení krizových situací.
Životní příběh Stephena Hawkinga a jeho ženy Jane je poměrně známý. Stejně jako u jiných slavných osobností mu věnují média pozornost po celém světě. Autor scénáře si však vybral pro film intimnější situace a chvíle, které zažívají běžné rodiny s dětmi. Vědecká činnost a veřejná vystoupení jsou ve filmu mimo hlavní linku, ale veřejné uznání a výjimečnost inteligence Stephena jsou zcela průkazné. Proti tomu je zvýrazněna jeho fyzická bezmocnost a zhoršující se schopnost vyjadřování. Jednotlivé scény daly možnost hercům, kteří vytvořili hlavní dvojici, velký prostor pro zachycení široké škály emocí. Eddie Redmayne v roli Stephena prokázal také velkou schopnost ovládání pohybů celého těla až po drobnou mimiku, jako je pohyb jednoho očního víčka nebo koutkem úst. Postava působí naprosto věrohodně a současně si ponechává lehký životní nadhled, kterým se Stephen Hawking prezentuje na veřejnosti. V roli obětavé Jane se vedle výrazného kolegy prosadila herečka Felicity Jones. Na rozdíl od svého kolegy nebyla její fyzická proměna v roli nijak zásadní, ale dokázala zahrát proměnu zamilované dívky v obětavou manželku až po profesionální spolupracovnici.
Je jasné, že film nemůže postihnout veškeré nuance společného života žádného manželského páru a životopisné filmy význačných osobností jsou vždy komplikované v tom, že je obtížné vyvážit prostor pro zachycení lidských vlastností v kombinaci s profesní nebo společenskou rolí. Dvojici hlavních protagonistů doplňuje postava učitele hudby Jonathana Helleyra, kterého hraje Charlie Cox. Jonathan byl skutečným rodinným přítelem, který se po rozvodu stal druhým manželem Jane. Zajímavou, pro kariéru Stephena důležitou, postavu profesora Dennise Sciama hraje David Thewlis, jehož tvář nám připomene jeho učitelskou postavu ve filmech s Harry Potterem.
Režisér filmu James Marsh není žádný nováček. Respekt odborníků i veřejnosti si získal dokumentárními filmy a nejznámější z nich, Muž na laně získal v roce 1998 cenu BAFTA.
Neobyčejné příběhy nebo osudy lidí režiséra přitahují, proto věnoval přípravě a realizaci filmu Teorie všeho velkou pozornost. Podařilo se mu natočit film, který sice neodhaluje tajemství úvah a myšlenek současné vědecké osobnosti, ale ukazuje snahu nemocného člověka a jeho partnerky o prožití života včetně jejich problémů nebo společných šťastných chvil.
Film je natočen velice střídmě, s minimem vizuálních efektů a s velkým důrazem na detailní záběry. Ty pomáhají vytvořit velice úzký kontakt především s hlavní mužskou postavou. Záběry na tvář, kde svaly postupně ochrnou, končí v závěru zachycením jemného mrknutí očního víčka. Přes všechna fyzická omezení však působí postava Stephena pozitivně.
Film sice může na někoho působit jako romantické drama, ale v souvislosti s tím, že se zakládá na skutečných postavách a jejich osudech, mi romantický vůbec nepřipadá. Zejména ta část, kdy jsou zachyceny scény u stolu nebo při pohybu po schodech, je jasné, jak nesmírnou vůli musí lidé s postižením vynaložit při banálních běžných činnostech. Film je zajímavý nejen svým scénářem, ale také hereckými výkony dvou hlavních představitelů.
Hodnocení: 70 %
Nejnovější komentáře