Top nekonečno nejlepších songů na planetě Zemi

Dle zce­la zau­ja­té­ho a sub­jek­tiv­ní­ho pohle­du. Řazeno chro­no­lo­gic­ky, od těch co byly obje­ve­ny již v dět­ství a pro­bu­di­ly hlu­bo­ké emo­ce.

1# BRITNEY SPEARS - BABY ONE MORE TIME
Hele nele­kej se jo. Každej nějak začí­nal. Mně bylo deset let, psal se rok 1999 a díky Britney jsem si uvě­do­mil, že se mi líbí ženy. Navíc se jed­ná o oprav­du chytla­vou popi­nu. Hudební pře­rod do hard­co­ro­vé­ho electro­nic under­groun­du při­šel až poz­dě­ji, tak­že vydrž.

2# SUPERCROOO - 2005
Bylo mi 12 a poslou­chal jsem rap. Tvrdý a nekom­pro­mis­ní rap. DJ Asia, Gangstarr, Mobb Deep, všech­no jsem to jel. Jednou jsem v opuš­tě­né tří­dě na základ­ní ško­le Jiřího z Poděbrad 1685, obje­vil tzv. kaze­ťák, (dnes již téměř vyhu­ben) a v něm byla kaze­ta s podiv­ným názvem FREKVENCE P.H.A.T. Vzal jsem ji a odne­sl si ji domů, kde jsem si done­ko­neč­na sma­žil ve walkma­no­vi. Nekecám. Říkal jsem si - Ano, je to hez­ké, ale já hle­dám něco ješ­tě tro­chu víc, něco co oslo­ví mou prdel i mou duši, a budu si na tom moci plout.

Takový song při­šel až s vydá­ním kom­pi­la­ce East Side Unia 3, kde se nachá­zel i ten­to remix s názvem 2005. Brutální text, bru­tál­ní beat, bru­tál­ní hugo­vy a jame­so­vy lyrics. Tam, kde byl Hugo surre­a­lis­tic­ký, koke­tu­jí­cí s ďáblem, pen­tagra­mem, obra­zem zla, odra­zem od pla­ne­ty Mars, Lucií Bílou, Adolfem Špidlou, tam kde hro­zi­lo, že s ním všech­ny čes­ké celebri­ty zatáh­nou, pojdou, zaže­rou zheb­nou, tam Cole při­spě­chal na pomoc se svou futu­ris­tic­kou vizí, kde rodi­ny, co nevi­dě­ly slun­ce roky, žijou pod kopu­lí, a v jeho čtvr­ti žižKOV jsi viděl všu­de KOV...
Doteď se domní­vám, že se jed­ná o hudeb­ně i tex­tem o dosud nepře­ko­na­ný song od této legen­dár­ní dvoj­ky. Cole si stá­le drží svůj vyso­ký stan­dard, ale pan Hugo se (Dle mého zce­la zau­ja­té­ho a sub­jek­tiv­ní­ho pohle­du) už nikdy, NIKDY (a to ani na Toxxxic Funku ne) nepři­blí­žil geni­a­li­tě tex­tu, jaký zan­dal v tom­to son­gu.

3# Aphex Twin - Beetles
Aphex Twin. Vlastním jmé­nem Richard D.James, zro­ze­ný z dvoj­čat, z nichž jed­no bylo zahu­be­no. Conrwallský mág, jehož hud­ba je pojem nejen na elek­tro­nic­ké scé­ně, a kte­rý doká­zal nemož­né. Pravděpodobně jedi­ný hudeb­ní pro­du­cent, kte­rý vlast­ní tank, a nad pla­ne­tou léta­jí vzdu­cho­lo­dě s jeho logem. Člověk, díky němuž beru na milost mate­ma­ti­ku, pro­to­že jeho hud­ba mate­ma­ti­ka je. Jedná se o nesku­teč­ně pro­myš­le­né a pro­pra­co­va­né trac­ky, děla­né na tako­vé úrov­ni, že Kdyby vyrůs­tal Wolfgang Amadeus Mozart v deva­de­sá­tých letech, téměř urči­tě by dělal něco podob­né­ho, na čemž se vět­ši­na zau­ja­tých i neza­u­ja­tých fanouš­ků aphe­xo­va mága plně sho­du­je.
Tento song jsem si ale vybral, pro­to­že svěd­čí i o tom, že Aphex Twin je schop­ný udě­lat i vlast­ním zpě­vem pod­po­ře­nou, melo­dic­kou, jeho oso­bi­tým způ­so­bem poda­nou věc, na kte­ré se lze také zce­la zasek­nout. Troufám si tvr­dit, že song Beetles a Milkman mne nezvrat­ným způ­so­bem for­mo­va­ly. V těs­ném žávě­su je track Ziggomatic v17, kde lze najít mate­ma­ti­ku o kte­ré jsem mlu­vil, a navíc jsem u afexe expe­ri­en­co­val opa­ko­va­nou syneste­zii (tzn. Vidění barev.) Takže jest­li je něco ZLATÝ, a má to ZLATOU BARVU, je to song Ziggomattic 17. (a samo­zřej­mě všech­ny son­gy od aphe­xe i jeho ali­a­ses jsou pře­váž­ně geni­ál­ní a výbor­né.)

 

 

#4 Amon Tobin - Wires & Snakes

Amon Tobin a jeho album Bricolage ve mne zane­cha­lo nesma­za­tel­nou ode­zvu. Poprvé jsem se o jeho albu dozvě­děl z kom­pi­la­ce Xen Cuts vyda­nou labe­lem Ninja Tune, což byl i domov­ský Amonův Label. Amonova kom­bi­na­ce jaz­zu, bre­akbe­a­tu a prv­ků bre­ak­co­ru je napros­to mis­tr­ná, a málo­kdo umí podob­nou hud­bu jako on. Celkem mě bavil i jeho pro­jekt Two Fingers, ale Amon je Amon. Všechny jeho alba jsou vel­mi dob­ré a pove­de­né.

5# Dizzee Rascal - I Luv U
V šest­nác­ti létech své­ho živo­ta jsem obje­vil Grime, v těs­né návaz­nos­ti na Dubstep. Tím zača­lo legen­dár­ní a nesma­za­tel­né obdo­bí mého živo­ta, kdy jsem pro­pa­dl tem­ným, naba­so­va­ným trac­kům ve 138 až 142 Beats per Minute a plně si ujíž­děl na jejich mani­a­kál­ní, agre­siv­ní a cho­le­ric­ké ener­gii. Žánry Dubstep i Grime byly něco, co ve mně věze­lo celý život, a jen čeka­lo na to, až se TO obje­ví.
Dizzeeho jsem si vybral jako zástup­ce a napros­té­ho Kinga žán­ru Grime, a jehož song I Luv U mne dokon­ce ovliv­nil nato­lik, že jsem na něj teh­dy nato­čil vlast­ní video­klip a umís­til jej na you­tu­be. V trac­ku I Luv U všech­no sed­ne jako prdel na hrnec. Ten Clap, ten Bass, a Dizzeeho mani­a­kál­ní rap, kte­rý při­po­mí­ná myš na ste­ro­i­dech, kte­rá tvr­dě a nekom­pro­mis­ně pobí­há po lon­dýn­ské Tube a čeká na svou čtvrť. V těs­ném závě­su s I Luv U bych rád při­po­mněl i trac­ky Stop Dat a Seems 2 Be, jejichž ener­gie je zce­la sly­ši­tel­ná a dob­ře fun­gu­jí i jako instru­men­tál­ky.

 

 

6# 16bit - Panic
Jak jsem psal v před­cho­zích řád­cích - Dubstep a Grime jdou ruku v ruce, tak­že se urči­tě slu­ší zmí­nit song, kte­rý jsem měl ve svém mp3 pře­hrá­va­či teh­dy nej­čas­tě­ji, a tím je urči­tě Panika od (již roz­pad­lé) dvo­ji­ce 16bit, kte­rou tvo­ři­li Eddie Jefferys a Jason Morrison. Pravověrní dub­ste­p­fi­lo­vé Vám budou tvr­dit, že tohle už není ten pra­vý Dubstep, a nebez­peč­ně se blí­ží zko­mer­ci­a­li­zo­va­né­mu broste­pu, kte­rý zave­dl až mno­hem poz­dě­ji Skrillex a dal­ší, ale pro mě kri­té­ria spl­ňu­je, stá­le se jed­ná o křiš­ťá­lo­vě čis­tou, lon­dýn­skou agre­si, kte­rá se tak skvě­le hodí k maso­vým vraž­dám a pou­lič­ním bitkám (nejen) v lon­dýn­ských uli­cích.
... A navíc zre­mi­xo­va­li i Britney Spears!

7# Chris Clark - Herr Barr

V mís­tech, kde Aphex Twin napl­ňo­val spí­še mé vní­má­ní sku­teč­ně elek­tro­nic­ké­ho zvu­ku, tam Chris Clark napl­nil mou před­sta­vu o při­ro­ze­né SYROVOSTI elek­tro­ni­ky. Jeho zvuk zní přes­ně tak syro­vě a neobrou­še­ně, jak si jen člo­věk doká­že před­sta­vit. Přitom se za Clarkovým sound designem ale sly­ši­tel­ně skrý­vá neu­vě­ři­tel­né množ­ství prá­ce, píle a dři­ny.
Syntezátory vyno­řu­jí­cí se z tem­ných hlu­bin zapo­vě­ze­ných lesů, per­ku­se, kte­ré zní jako ros­tou­cí koře­ny stro­mů, xylo­fo­ny a živé bicí, kte­ré plní svou důle­ži­tou úlo­hu, a nepo­pi­ra­tel­ný lofi zvuk - to je urči­tě Chris Clark. Podle mě je ško­da, že se od té syro­vos­ti v posled­ních letech tro­chu odklo­nil a dal se spí­še na čis­tě zně­jí­cí tech­no, ale i pro­to jeho alba Body Riddle a Empty The Bones of You zůstá­va­jí kle­no­tem. Clark je jedi­ný pro­du­cent, u kte­ré­ho jsem si uvě­do­mil, že plně pře­sa­hu­je mou men­tál­ní i meta­fy­zic­kou úro­veň, a pokud by někdo měl jed­nat v budouc­nu s mimo­zem­ský­mi civi­li­za­ce­mi, měl by to být on. Prostřednictvím jeho hud­by. Určitě.

 

 

8# Knxwledge - ∆roma­tik
Knxwledge jsem obje­vil na dán­ské ško­le IPC (International People’s College) díky oblí­be­né­mu pro­du­cen­to­vi Shlohmovi, a zača­la dlou­ho­le­tá a nikdy nekon­čí­cí lás­ka. Knxwledge napl­ňu­je pra­pod­sta­tu hipho­pu a dová­dí ji do alter­na­tiv­ní doko­na­los­ti. Tam kde se Jay Dilla zasta­vil, Knxwledge zbě­si­le pokra­čo­val, a v ohý­bá­ní pra­vi­del hipho­po­vých bea­tů se nevá­hal zasta­vit před ničím. Knxwledgovy bea­ty jsou chill a hip-hop beats ve své nej­čist­ší podo­bě, a je ostu­dou zmí­nit jedi­ný track, pro­to­že Knxwledge má (nej­spíš jako jedi­ný beatma­ker v his­to­rii pla­ne­ty země) k dneš­ní­mu dni na svém band­cam­pu přes 80 hudeb­ních beat tapů/alb. Mimochodem na you­tu­be se občas najdou vel­mi kre­a­tiv­ní kli­py k jeho bea­tům vystři­že­né z růz­ných fil­mů, nauč­ných videí, a instruk­táž­ních doku­men­tů, a už jen pro­to se vypla­tí knxwled­ge znát 🙂

 

9# Flying Lotus - Do the Astral Plane
Tento song jsem si vybral, pro­to­že Flying Lotus, podob­ně jako Knxwledge, bea­to­vý mág z Los Angeles na něm spo­jil prv­ky hipho­pu, lofi a hou­su. Lofi, žánr teh­dy napros­to v plen­kách, zde dostal  hma­ta­tel­né zákla­dy. Do toho typic­ké Lotusovy per­ku­se jdou­cí strikt­ně mimo jaký­ko­liv beat, a přes­to per­fekt­ně zapa­da­jí­cí. Moc hezká sklad­ba, stej­ně jako Lotusovy jiné a ostat­ní.

 

10# Slim Hustla - Remain Unseen
Od Britney Spears až lou­fáj hau­su. Taková byla moje ces­ta. Lofi House jako při­ro­ze­ně vyeska­lo­va­ný žánr, ke kte­ré­mu se mé sle­chy muse­ly nako­nec záko­ni­tě ode­brat a Slim Hustla jako jeho skvě­lý zástup­ce, v tom­to beze­spo­ru gran­di­óz­ním žeb­říč­ku. A jaká je Tvoje TOP sklad­ba nebo TOP sklad­by? Neboj se napsat do komen­tá­řů a miluj. Miluj har­mo­nie, miluj per­ku­se, miluj špi­na­vost. Pamatuj, že coko­liv, co je zvu­ko­vě čis­té, je pode­zře­lé.

Čestné zmín­ky:
Shlohmo
Boxcutter
Mucha
Claviq
Skream
Excision
Madlib
Kromestar
Blawan
7krát3
Bert & Friends
Kiefer
Tyler The Creator
DeBarge - I Like it
Bonobo
Peaches
Mr. Oizo
Machinedrum
Outkast
Gleb
Slugabed
James Blake
Tuamie
JarJarJR
BSD.U
Weval
Kubake
Gruzo
Honey T
Burial
The Streets
Řezník
Prefuse 73
Skinshape
The Supremes
Marc Rebillet

.....a asi mili­ar­da dal­ších 🙂

---

Photo © Fox Broadcasting Co.

---